Historie UK ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Pražskou univerzitu založil český a římský král Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348 jako p učení (studií generale) na sever od Alp a na východ od Paříže. Univerzita Karlova tak nále evropským univerzitám. Řídila se vzorem univerzit v Bologni a v Paříži a v krátkém čase do mezinárodního věhlasu. Měla čtyři fakulty: teologickou, svobodných umění, právnickou a med její akademické obce byli nejen domácí, ale i mnozí cizí učitelé a studenti, zejména ze st oblastí, pro něž se stala Praha dostupnou a erudovanou školou studií generale. Karlův syn IV. rozšířil svůj vliv na univerzitu a Kutnohorským dekretem v roce 1409 posílil rovněž po členů akademické obce. Protestním odchodem části magistrů a scholarů z pražského učení se teritoriální povaha pražského generálního studia. Krátce nato se proměnila pražská univerzita působením husitského reformního hnutí, předchá evropskou reformaci. Silný vliv tu získal její rektor Mistr Jan Hus. V následující sociáln revoluci se univerzita redukovala na jedinou fakultu svobodných umění (artium) jako protot teritoriálních reformačních akademií. V dějinách pražské univerzity nelze přehlédnout dobu vlády Rudolfa II., jenž ze svého síde vytvořil metropoli kulturní, kde se vedle dvorského centra (s učenci Johannesem Keplerem n Brahe) rozvíjela vzdělanost univerzitní. Počátkem 17. století se univerzita dostala pod silný politický vliv zemských stavů, zapoje protihabsburské opozice, jejichž představitelé vyvolali konflikt na počátku první celoevro (třicetiletá válka 1618–1648). Jejich porážka přinesla podstatnou změnu na univerzitě. Vít císař a český král Ferdinand III. v roce 1654 spojil Karolinské učení s jezuitskou univerz (jejíž počátky sahají do roku 1556) v univerzitu s novým názvem Karlo-Ferdinandova univerz se udržel do roku 1918). Ta obnovila všechny čtyři fakulty, které měla před husitstvím, a z někdejší svobodné korporace vzdělanců ve státní vzdělávací instituci. Tento proces završ letech 18. století reformy absolutistického režimu císaře Josefa II. Podoby moderní vysoké školy nabývala univerzita v reformách let 1848/49. Měnila se postupn vychovávající profesionální vrstvu inteligence. V časech vrcholného nacionálního politické pražská Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena v roce 1882 na dvě: českou a německou. Na přelomu 19. a 20. století dosáhly obě univerzity vysoké vědecké úrovně. Na německé půso Albert Einstein. Na české univerzitě vynikly osobnosti, které měly významnou úlohu ve stát emancipačním procesu, na prvním místě profesor Tomáš G. Masaryk, který se stal prvním prez Československé republiky v roce 1918. Univerzita Karlova, jak byla česká univerzita v samostatném státě nazvána, využila nových k rozvoji vědeckého bádání, jehož některé výsledky dosáhly světového měřítka. Za připomínk profesora Jaroslava Heyrovského v oboru polarografie, za něž v roce 1959 obdržel Nobelovu Velké neštěstí a ztráty znamenala okupace českých zemí hitlerovským Německem. Po studentsk 28. října 1939 a při pohřbu medika Jana Opletala byly české vysoké školy 17. listopadu 193 následovala perzekuce studentů i učitelů univerzity. Univerzita Karlova mohla opět zahájit činnost až po skončení druhé světové války. Německá v Praze, která se v roce 1939 připojila k svazku univerzit říšských, zanikla s koncem naci Svobodný rozvoj činnosti Univerzity Karlovy byl přerušen po únorovém puči komunistů v roce dlouhou dobu podřídil ideologicky a politicky výuku i bádání kontrole, zasaženy byly i mez impulzy vědy. Studenti, věrni tradici svých svobodných zásad, vystoupili v demonstraci 17. proti totalitnímu systému a dali podnět k odstranění režimu. V opoře o mezinárodní spolupráci se rychle rozvinul moderní vysokoškolský život. Univerzit cílevědomě rozvíjí vědeckou spolupráci a zapojuje se do programů evropských i světových.