Projev prof. G. Choqueta v Karolinu 21. května 2002 ****************************************************************************************** * Projev prof. G. Choqueta v Karolinu 21. května 2002 ****************************************************************************************** Projev prof. G. Choqueta v Karolinu 21. května 2002 Vaše Magnificence, spectabiles, vážení hosté, kolegové a přátelé, nejprve bych vám chtěl poděkovat za překrásný ceremoniál, který jste uspořádali na mou poč nádherné historické budově. Děkuji rovněž za přátelské laudatio, které proslovil děkan Mat fyzikální fakulty Ivan Netuka. Dnes mám příležitost vám sdělit, že můj zájem účastnit se konferencí organizovaných vaší s matematické analýzy, ať se konaly v Praze nebo uprostřed zalesněných kopců na Pasekách či pramenil nejenom z možnosti setkávat se s významnými kolegy, ale rovněž z touhy znovu poci přátelství. Prahu jsem poprvé objevil v dávné minulosti, když jsem zde v květnu roku 1946 na týden pře cestu kodrcavým vlakem, jenž mě pomalu unášel do Varšavy a Krakova, kde jsem měl s polským navázat styky zpřetrhané válkou. Praha, tehdy plná naděje, si začínala hojit rány. Setkal geometrem Václavem Hlavatým zabývajícím se teorií relativity, nikoliv však s topologem Edu jehož práce jsem znal. Později, na konferenci uspořádané na počest nedávno zesnulého matematika Stefana Banacha, do Wroclavi mnoho Poláků a Čechoslováků, jsem se seznámil s vitálním a vtipným Vojtěchem J Díky němu jsem se mnohem později dozvěděl z jeho knížky vydané ke dvoustému výročí Bernard narozeného v Praze 5. října 1781, že Bolzano, známý všem našim studentům díky slavné Bolza větě, především nebyl Ital, dále že byl prvním objevitelem paradoxních příkladů, a také to často pronásledovaný pro své pokrokové sociální myšlení, ale rovněž často podporovaný, byl vynikajícím logikem s velkou geometrickou intuicí. Bolzanův život dokazuje, že srdce Prahy již tehdy bilo ve stejném rytmu jako srdce národů, Francie, Německo a Anglie. Ale to platilo i o 200 let dříve, kdy Praha často poskytovala a bylo například u slavného dánského astronoma Tycho Brahe, který se do Prahy uchýlil v roce pokračoval ve své práci. Těchto několik příkladů dobře dokresluje skutečnost, že české zem staletí, v dobrém i ve zlém, měly své dveře široce otevřeny do Evropy. Jednou obohatila Ev tomu bylo obráceně. Dovolte mi nyní několik osobních postřehů, které tento vzájemný přínos ilustrují. V roce 1 Normale Supérieure přijat vynikající mladý Čech Ivan Kupka, jehož rodina se krátce předtím do Paříže. Jeho spolužáci s údivem sledovali tohoto mimořádně nadaného studenta odjinud, k přijetím na tuto školu znal veškerá v té době vydaná díla Bourbakiho. O deset let později jsem živě korespondoval se Zdeňkem Frolíkem, jiným mladým Čechem, jeho navazovala na moji. K našemu prvnímu setkání došlo v březnu 1968 v Římě na jedné mezinárod která úspěšně proběhla vzdor studentským nepokojům. Jednou odpoledne jsme s Frolíkem seděl hospůdce a hovořili o matematice i o studentských nepokojích, když mi řekl: "Vy ve Francii nás, nevíte, co je opravdová svoboda". Rozhovor se odehrál jen několik měsíců před 21. srp Tento krátký výčet uzavřu jménem mladého a skvělého odborníka v matematické analýze, který Čechách a jemuž jsem s potěšením naslouchal na přednáškách v Paříži nebo v Anglii. Jde o D jehož odchodu do zahraničí rodná země může želet. Jeho práce však nadále budí úctu k české škole. Životaschopnost představitelů české matematické analýzy je uznávána mimo hranice České rep jiného důvodu. Přítomní matematici ten příběh znají, ale rád bych jej připomenul. Funkcion i teorie potenciálu se v bouřlivých poválečných létech v Praze prosazovala pomalu a postup mi, že zahradníkem, jemuž se podařilo tuto rostlinu v šedesátých letech úspěšně naroubovat Jan Mařík, který správně pochopil plodotvornou úlohu teorie potenciálu, zrozené ve hvězdác Laplacem a Poincarém. Tento štěp ve svých pravidelných seminářích systematicky ošetřoval J aktivním jádrem profesorů, které kolem sebe shromáždil: Jaroslavem Lukešem, Jiřím Veselým, Z jejich iniciativy se rok co rok pořádaly jarní a letní školy, které si záhy vydobyly mez přitahovaly renomované přednášející a vědce ze všech evropských i mimoevropských zemí. Co je ale ona teorie potenciálu, o níž jsem se několikrát zmínil a jíž jsem věnoval valnou badatelské činnosti? Klíčových slov, která nacházíme ve všech pracích na toto téma, je mno odborníky jsou velmi výmluvná: role ostrých hrotů, kondenzátor, kapacita, Faradayova klec, (vymetání), rovnovážný stav, tok, energie, evoluce atd. Bez matematické definice však tato nádech záhadnosti. Řeknu tedy pouze, že atraktivitu teorie potenciálu lze vysvětlit stejně jako v případě jin teorie, která se nedávno stala populární díky důkazu velké Fermatovy věty, totiž teorie čí těchto teoriích lze složité problémy formulovat v jednoduchých, a tudíž fascinujících term řešení těchto problémů vyžaduje jak užití nástrojů známých, tak i vytvoření nástrojů a poj Naše teorie je zároveň prubířským kamenem osvědčených nástrojů i vhodnou příležitostí k vy nečekaných vztahů k jiným teoriím. Hustý strom rozličných matematických disciplín takto ko ale zjednodušuje a stává se z něj strom matematiky jediné. Pokusil jsem se poodhalit závoj zakrývající před zraky laiků trpělivou práci rytířů natoli překrásné teorii, že se po celý život věnují některé nebo některým z jejích metamorfóz: ha lineárním eliptickým rovnicím, Dirichletovým prostorům, distribucím, kapacitám atd. Rád bych svůj proslov nyní ukončil zmínkou o osobnosti člověka, který mě po svém boku umož do širokých alejí teorie potenciálu. Když jsem v roce 1947 dostal v Krakově nabídku stát s Grenoblu v blízkosti Marcela Brelota, netušil jsem, že mě trpělivě zasvětí do některých sv problémů, jako je například vyjasnění vztahu mezi vnitřní a vnější kapacitou. Sám jsem o t věděl jen to, co mě naučil přítel Jacques Deny v roce 1944 při sepisování společného článk uměl být trpělivý. Všichni odborníci na teorii potenciálu znají skvost zvaný Brelotovy harmonické prostory, a z nich poznal Brelota zblízka jako člověka. Jeho skromnost, obrovskou intelektuální poctiv každého dostat to nejlepší, jeho odpor vůči kariérismu. Patří k lidem, jejichž povahu jsem nejvíce obdivoval.