Odpověď adresovaná rektorovi Univerzity Karlovy ****************************************************************************************** * Odpověď adresovaná rektorovi Univerzity Karlovy ****************************************************************************************** Odpověď adresovaná rektorovi Univerzity Karlovy Pro-Vice-Chancellor Děkuji vám za poctu, kterou jste mi prokázali tím, že jste University of Oxford udělili to jež je připomínkou událostí druhé světové války. Je mi skutečně velkým potěšením, že tu mo Sir Colin Lucas mne požádal, abych vám tlumočila jeho omluvu, že se dnes nemohl tohoto sla shromáždění osobně zúčastnit. Velmi litoval, když se dozvěděl, že z důležitých pracovních zůstat ve Velké Británii. Většina - pokud ne přímo všichni - z nás jsme strávili nás Mezinárodní den studentů, svátek, který je připomí vhodnou příležitostí k tomu, abychom si uvědomili, k č příslušenství k univerzitní komunitě. Univerzity mají investuje s cílem dosažení propojení odkazu minulosti společnosti nejenom postupovat vybraným směrem, ale i svět, o což se ostatně snažily i všechny generace, kte příliš dobře vědoma toho, že univerzity tuto funkci za Z tohoto důvodu je ostatně patrné, že kdykoli se s nimi dostanou do kontaktu, vidí je větš jako nástroj osobního rozvoje jednotlivců. Tento úhel pohledu na univerzity není ale ani z Na jedné straně se totiž skutečně zaměřují zejména na osobní rozvoj jednotlivců, na podpor jednotlivých studentů. Na druhé straně však společnost potřebuje určité mechanismy, které lidem umožní vést společnost jako takovou kupředu. Z historie přece dobře víme, že snaha j vedoucí směrem k dosažení osobních cílů je zároveň v globálním měřítku ku prospěchu kolekt musejí existovat určité mechanismy, které regulují nebo jiným způsobem upravují interakci zájmy jednotlivců. Faktem ovšem je, že nejdůležitější sociální funkce univerzity spočívá v naprosto odlišné o Jednotlivci navštěvující univerzity a procházející kurzy osobního rozvoje jsou totiž zárov důležitého procesu, kterého si na první pohled možná nejsou ani příliš dobře vědomi. Jedná o němž jsem se zmínila před chvílí: o propojování odkazu minulosti s tvůrčím přístupem typ budoucnost. Univerzity přitom fungují jako správcové odkazu minulosti - v tom smyslu, že p zásobárnu nepřeberných vědomostí a znalostí získaných ve všech oborech lidské činnosti. Un jsou navíc - jak už jejich název napovídá - univerzální, a to hned ve dvou směrech. Jsou u nástrojem umožňujícím přístup ke komplexní nabídce vědomostí a znalostí, čistě duševními p materialistickými a fyzickými konče. Jsou ale univerzální i v tom smyslu, že se snaží podc znalosti mnoha různých národů a kultur z celého světa, a to i těch, které se nacházejí za jenž považujeme za nám vlastní. Kdyby univerzity byly pouze skladišti, nebyly by ani zajímavé ani užitečné. Problém ovšem že pokud se dostaneme do oblasti nacházející se nad "základními stavebními kameny", neexis nejistého, jako jsou právě vědomosti. To, co totiž jednotlivec nebo jedna generace považuj nesporné, bude další generace považovat za nejisté - pokud ne přímo nesprávné. Univerzity angažují v procesu dialogu, v rámci kterého jsou probírány vědomosti získané v minulosti, těch, které byly získány v minulosti nedávné. Naším úkolem je pokusit se na základě našeho vědomí a svědomí odlišit záležitosti, jež se pouze jeví jako pravdivé, od těch, které prav jsou. Naším úkolem je neustále zpochybňovat to, o čemž se domníváme, že již víme, a posuzo záležitosti s ohledem na veškeré případné problematické aspekty. Rozhodně se nedomnívám, ž mohly vzniknout "jen tak z ničeho". Jsou totiž vždy pevně zakořeněny v půdě plné vědomostí a vzkvétají v rámci pomyslného záhonu, jehož okraje jsou určeny v minulosti vytvořenými po To ostatně platí i v případě, kdy jsou myšlenky, modely a podobně formulovány na základě o popření vědomostí získaných v minulosti: v reálném světě jsme totiž často svědky toho, že myšlenky je základem pro vytvoření nové. A právě otázky, které si klademe v souvislosti s jsou motorem, který nás žene kupředu. Takovéto otázky a testy mají nesmírně důležitý účel - získání nových vědomostí. Jde v jist o nové objevy - ve smyslu vytvoření v minulosti nespecifikovatelných přístupů. Často se al i o případy specifikace nového vysvětlení známých věcí, o formulace nových, přesnějších vý záležitostí. Nejde přitom výhradně jen o naše osobní názory - dopracováváme se k nim na zá jejichž výsledkem jsou racionální výsledky, které jsme schopni aplikovat na veškeré typy r bez ohledu na jejich komplexnost. Hledáme vysvětlení, která jsou tak univerzální, jak jen Tento proces je procesem založeným na inovativním přístupu budoucnosti, neboť příslušné vě znalosti získáváme vyřešením současných problémů, díky čemuž dostáváme k dispozici možnost co bude následovat. Pokud tento postup aplikujeme na záležitosti týkající se dnešního svět dispozici možnost kolektivního přístupu k dané záležitosti. Jde o věc, která je nesmírně d na holou existenci společnosti, s ohledem na její budoucnost i budoucnost civilizovaného s společenství jsou postavena na vzpomínkách a vědomostech, jejichž získávání je nelehké a z snadná. Úkolem univerzity je proto tyto vědomosti chránit - hájit společenské hodnoty a zá hájit i hodnoty naší civilizace jako takové. A právě to bylo důvodem pozvání University of Oxford k účasti na oslavách Mezinárodního dn Uzavření českých univerzit - včetně Univerzity Karlovy - v době německé okupace Českoslove toho, že člověk v době ohrožení lehce zapomíná na důvod existence univerzit. Boj našeho li utlačovatelům a solidarita mezi našimi zeměmi v době, kdy Evropa i svět zažívaly skutečně připomínkou pout spojujících akademickou komunitu - bez ohledu na to, kde se její členové University of Oxford si nesmírně cení vztahů, které se jí podařilo navázat s pražskou Univ jednou z nejstarších institucí svého druhu v Evropě. Bylo nám skutečně nesmírně velkou ctí československým studentům z Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Bratislavě mohli umožnit pokračovat ve studiu a stát se hostiteli jejich promočních ceremo ctí, když jsme v průběhu druhé světové války mohli studentům Univerzity Karlovy jakožto i československých institucí umožnit studovat v Oxfordu. Rovněž nám bylo ctí, když jsme dne mohli prezidentu Československé republiky, panu Edvardu Benešovi, udělit čestný doktorát. Na tomto místě bych si dovolila citovat část dopisu zaslaného dne 21. února 1945 prezident prorektoru Siru Davidovi Rossovi. Jeho obsah podle mého názoru reflektuje nejistotu typick dobu, předtuchu událostí, k nimž mělo dojít v letech bezprostředně následujících po válce. shrnuje i podstatu toho, co pro nás představuje dnešní univerzitní komunita. "Za několik dnů opustím Londýn a odjedu do Československa. Velmi lituji toho, že před konc návštěvy v této zemi již nebudu schopen znovu navštívit Oxford ...... Nikdo z nás není sch kdy budou československé univerzity znovu otevřeny. Praha, Brno i Bratislava jsou totiž st područí nepřítele. Jsem si nicméně jist, že mí spoluobčané nebudou ztrácet čas a začnou pr československých vzdělávacích institucí - vědí totiž až příliš dobře, že opětovné sestaven sborů, obnova poničených knihoven a zajištění potřebných vědeckých základem ještě nějakou Úkol, před kterým učitelé naší mládeže nyní stojí, je skutečně nesmírně důležitý. Já však, vím, že se do Československa budu moci vrátit s podporou University of Oxford. Nikdy nezap podporu Oxfordu, které se dostalo občanům Československa, kteří v průběhu války přišli do Vaše univerzita dokázala, že se Němcům v průběhu jejich nadvlády nad Evropou nepodařilo na nadnárodního společenství učenců ani přes to, že zavřeli mnoho univerzit. Jsem přesvědčen, že vztahy mezi Oxfordem a Prahou nacházející se na intelektuální úrovni b ještě pevnější než v minulosti. Na mnoha místech evropského kontinentu se budeme muset vyr specifickými problémy. K dispozici budeme mít pouze omezené přepravní kapacity. Možnost ce tudíž velmi omezena. Nepochybuji však, že toto komplikované období brzy skončí a že evropš moci svobodně cestovat mezi jednotlivými evropskými univerzitami. A lidé z Oxfordu budou v vítáni." Vážený pane rektore, svou pohostinností a štědrostí při našem pobytu v Praze jste dokázal, je i nadále pravdivé, za což vám jménem rektora i University of Oxford srdečně děkuji.