Přepis těsnopiseckého záznamu vystoupení rektora Univerzity na veřejném slyšení v Senátu ČR dne 12. ledna 2001 ****************************************************************************************** * Přepis těsnopiseckého záznamu vystoupení rektora Univerzity na veřejném slyšení v Senátu 2001 ****************************************************************************************** Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, vzácní hosté, dámy a pánové. Děkuji za poskytnutí příležitosti oslovit toto shromáždění. Dovolte, abych začal možná trochu zeširoka. Vybudované, získané nebo dokonce vybojované nám připadá příliš samozřejmé, jisté či neměnn naše postoje pramení z toho, že cena, kterou jsme za tyto výsledky zaplatili, nebyla příli ji pouze jako příliš vysokou nehodnotíme. Nastane-li pak konflikt, cítíme se být zaskočeni na adekvátní řešení. Chceme najít řešení především rychle. Přitom se snažíme obtížnou a na hledání odpovědí, argumentací a rozprav co nejvíce zkrátit a řadu otázek obejít. Nejlepší vedou obcházením analýzy vlastních omylů a chyb, neochoty ke korekci svých postojů a z toh omluv a napravování nežádoucích výsledků. Jsou to kroky jistě velmi těžké a většinou na ně nejsme vždy dostatečně připraveni. Chci z jen pečlivé sbírání věcných argumentů, jejich neustálé vyhodnocování, naslouchání partnerů rozhodování mohou představovat součásti složité stavby, která se nazývá politickou kulturo Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, jak je tato práce těžká. Současně však mohu říci, že n neschopnost vzájemné komunikace, velkorysosti, nedostatek vědomí společného cíle, povýšeno v jednání, absence slušnosti a vzájemné úcty vedou směrem právě opačným. Odtud pak plynou nalézání řešení. Toto je společným jmenovatelem mnoha našich problémů, a příběh České televize je jedním z Je možné, že moje poznámky vám připadnou příliš obecné. V posledku však mají jistý podpůrn řešení meritorního problému obecného slyšení, ke kterému bych se tu přimlouval. Chci uvést několik poznámek, přičemž nezakrývám, že vycházejí hlavně ze zkušenosti vysokýc Vysoké školy jednak mají podobně jako Česká televize veřejnoprávní charakter, jednak jejic i zkušenosti ze světa médií jsou poměrně bohaté. Máme také hodně cílů a úkolů, ve kterých si můžeme vzájemně pomáhat. Více než by se mohlo zdát. Samostatnost, kterou vysoké školy získaly podle současného zákona tím, že se oddělily od s nejprve v akademické obci euforii. Širší prostor pro vlastní iniciativu, koncepce, nápady, znamená výrazné zkvalitnění podmínek akademické práce. Závislost nebo dokonce podřízenost činnosti totiž nezřídka vede k pasivitě, alibismu nebo až k zneužívání nadřízeného postave Postupně jsme však přicházeli také na to, že poskytnutím samostatnosti jsme současně převz zvýšenou míru individuální odpovědnosti. Přitom nejde jen o odpovědnost akademických funkc každého z členů akademické obce. Mít věci ve vlastních rukou znamená sám se zodpovídat z c Není nadřízeného, který by některé z nich zakryl nebo mohl nést jejich hlavní tíhu sám. Př učitele podléhá každodennímu hodnocení, a to nejen ze strany studentů. Zde je určitá paral je také tvůrčím pracovištěm, které je každodenně a z mnoha stran bedlivě sledováno a hodno zkušenosti ukazují, že nejefektivnější cestou k nápravě drobných chyb, které jsou právě ne není trestající ruka, ale předcházení nedostatkům spočívající především ve schopnosti pora diskutovat. Je důležité položit potřebné otázky včas a společně na ně odpovídat. Postavení každé z obou porovnávaných institucí jednoznačně určuje i úkoly veřejné služby, svěřeny. V nich je potřeba hledat důvod, proč nemluvíme jen o státních či soukromých vysok o státní televizi či výlučně o soukromých televizích. Pro soukromé osoby by totiž plnění ú zájmu v celé šíři mohlo být obtížné, ekonomicky příliš nákladné či zbytečné. Nově otevírané soukromé vysoké školy například logicky směřují k oborům atraktivním pro ve náklady a působí tudíž pouze v jistém segmentu vysokoškolského vzdělávacího sektoru. Z této paralely odvozuji hlavní argument pro existenci veřejnoprávní televize. Nejde totiž poskytování objektivního zpravodajství. Veřejným zájmem je bezesporu podpora prezentování nejširším slova smyslu a výchovné a vzdělávací působení s ohledem na naše konkrétní podmín Přiznám se, že pokus přesně formulovat úkoly České televize by nebyl příliš jednoduchý. Po vyjádřit jinak. Považuji Českou televizi, stejně tak jako Český rozhlas, ale i Národní kni divadlo, Národní muzeum, Českou filharmonii a podobná tělesa za skutečně národní instituce je nezastupitelné a v mnoha směrech výlučné. Zmíněné instituce jsou sice formálně od sebe některých případech, třeba u rozhlasu a televize, by možná stálo za to si položit otázku, i dnes. Nicméně můžeme vidět řadu společných cílů, ke kterým mají působit, každá svými pro cíle nezanikají ani v evropském kontextu, ba právě naopak. Evropský prostor vede právě k p rolí. Rozvíjení národních kultur a uchování národní identity je nezbytnou podmínkou pro vy evropského regionu. Zde lze opět nabídnout mnoho příkladů z mezinárodní spolupráce vysokýc vzdělávací, tak i vědecké činnosti. Lze uvítat, že jsou připraveny či připravovány novely zákonů, které se televizního vysílán nové texty budou lepší, než je současný stav. Na druhé straně se obávám, abychom jednou zm nepovažovali věc za vyřešenou, abychom neztotožnili vytvořená pravidla s realitou, abychom nepožadovali víc, než ve skutečnosti představují. A tím se vracím na počátek svého vystoupení. Odpovědnost za instituci je formálně právě mo jednotlivci nebo kolektivu tří, osmi, patnácti či padesáti lidí. Ve skutečnosti je ovšem t o to, aby vědomí odpovědnosti měli i mnozí další, kteří třeba v méně formálním postavení m pomoci uskutečňovat její úkoly, aby způsob jejich volby či jmenování byl podřízen požadavk lidské kvality, a nikoli naopak. Aby to byli lidé vzdělaní a moudří, měli přirozenou autor naslouchat názorům druhých. Aby měli vytvořeny nejnutnější podmínky pro nezávislé rozhodov také snažili. A v těchto věcech nám zákony mohou pomoci jenom zčásti. Je to povětšině v našich rukou. Děkuji vám za pozornost.