Objev vědců o rozrůznění druhů ocenil časopis Nature Communications ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Praha 29. 9.  2023 – Vědci a vědkyně z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a A použili matematické moduly evoluce k potvrzení Darwinových předpokladů o tom, že velká mír živočišných druhů souvisí s velikostí území, na kterém se změny odehrávají. Zároveň ale ob oblasti a skupiny živočichů, kterým k rychlému různění druhů paradoxně stačí velmi malý ar nyní ocenil a informace jejich bádání vydal světově proslulý odborný časopis Nature Commun ??? Obr.1: Veverka kapská (Xerus inauris) má mnoho blízce příbuzných druhů, kdežto ptakopysk j izolovaná evoluční linie. Zdroj: Shutterstock         „Problém této Darwinovy hypotézy je, že je obtížné ji testovat. Když se podíváme n stromy vyjadřující příbuznost druhů, často zjistíme, že druhy s malými areály mají řadu bl příbuzných, což by nasvědčovalo tomu, že naopak tyto druhy diverzifikují rychleji. Jenže n být nemusí – ve skutečnosti může jít o druhy, jejichž předkové měli větší areály, jež se r vznikla řada druhů s malými areály. Malé oblasti výskytu tedy buďto mohou mít vyšší schopn nové druhy, nebo naopak mohou být výsledkem předchozího rozrůzňování druhů s většími areál nám přímá informace chybí. Pro zjištění, zda se druhy s většími areály rozrůzňují rychleji potřebujeme tedy jinou metodu, než je přímá analýza příbuzností,“ říká Jan Smyčka z Centra studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.         Jan Smyčka spolu s Annou Tószogyovou a Davidem Storchem z Centra pro teoretická st prozkoumat otázku rozrůzňování pomocí takzvaných SSE modelů (State-dependent Speciation-Ex To jsou matematické modely evoluce, kde jednotlivé evoluční linie mohou přecházet mezi růz (odpovídající třeba různě velkým areálům) s různou pravděpodobností, a diverzifikovat různ toho, jaká je hodnota daného stavu. Pak je možné srovnáním s reálnými daty, tedy s tvarem stromu a informací o velikosti areálů rozšíření jednotlivých druhů (tedy koncových bodů st jaké parametry evolučního procesu mají největší pravděpodobnost. Tedy například jak často areálem vzniknout druhům s malými areály, a zda je běžnější, že se rozrůzní druh s velkým s menším. Obr. 2: Rychlosti diverzifikace (speciace minus extinkce) předpovídané SSE modelem pro dru (modře) a malými (červeně) areály. Vlevo rychlost u všech savců dohromady,vpravo pro jedno Čísla nad grafy značí počty druhů v jednotlivých kategoriích. Zdroj: The relationship betw range size and rates of species diversification         Když autoři aplikovali tyto modely na data o fylogenezi a velikosti areálů všech s se, že druhy s velkými areály skutečně v průměru diverzifikují rychleji, jak předpovídal D vlevo).  Zároveň druhy s velkými areály typicky speciují tak, že minimálně jeden z dceřiný areál. To ale neplatí pro všechny savčí řády – například u kopytníků nebo netopýrů je vzta druhy s malým areálem tam často diverzifikují rychleji (Obr. 2 vpravo). Detailní studium t ukázalo, že prakticky vždy jde o situaci, kdy určitá linie osídlila izolovanou oblast s mn geografických bariér, konkrétně skupinu ostrovů nebo hory (Obr. 3). V těchto oblastech dík množství geografických bariér rychle vznikají nové druhy, které ale mají ze stejného důvod rozšíření. Obr. 3: Výjimečné linie, ve kterých druhy s malými areály diverzifikují rychleji. Nahoře i kaloni (Pteropus), dole středoasijské kozy (Capra). Barevné tečky značí pozorované stavy s druhů (velký areál modře, malý červeně) a pravděpodobné hodnoty stavů jejich společných př tečky rychlost diverzifikace. Zdroj: The relationship between geographic range size and ra diversification Tato zjištění mají zajímavé důsledky. Znamená to, že původní Darwinova myšlenka byla sice správná a druhy s velkými areály celkově diverzifikují rychleji, ale konkrétní geografické tím mohou řádně zamíchat. Druhy s velkým areálem mají větší evoluční potenciál a vyplatí s důvodu chránit, nicméně geografické podmínky jsou zcela zásadní a prostředí s mnoha bariér souostroví nebo hory, představují kolébky vznikání nových druhů a zasluhují tedy zcela zvl Obecnou ekologickou a evoluční teorii lze tedy aplikovat jen omezeně a je nutné přihlížet specifikám oblastí, kde evoluce probíhá. Vědeckou práci The relationship between geographic range size and rates of species diversi zde. [ URL "https://www.nature.com/articles/s41467-023-41225-6"] Tisková zpráva ke stažení zde. [ URL "UK-13055- version1-2023_29_9_objev_vedcu_o_rozruzneni_druhu_ocenil_casopis_nature_hs.docx"] ZA SPRÁVNOST: Mgr. Václav Hájek Tiskový mluvčí UK Odbor vnějších vztahů Univerzita Karlova tel: +420 721 285 565 e-mail: pr@cuni.cz [ URL "mailto:pr@cuni.cz"]