Eva Brožová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** *========================================================================================= * *========================================================================================= ------------------------------------------------------------------------------------------ Studentka 1. ročníku FF UK oboru Jazyky a komunikace neslyšících ------------------------------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------------------------------ (20 let) ------------------------------------------------------------------------------------------ Eva pocházela z Říčan, po absolvování Gymnázia Voděradská na Praze 10 byla přijata na Filo fakultu UK. Mezi její záliby patřilo čtení knih, hra na kytaru, zpěv, taichi, contemporary pěstování květin, tvoření, turistika nebo psaní textů a básniček. Vidím ticho, když zavřu oči, jak protéká mi srdcem. Slyším ty tvé krásné oči šeptat lásku. Cítím to světlo – je tam, kde jsi a kolem tma. Teď tě držím za ruku. Měla cit pro jazyk. Dobře si pamatovala slova písní, lidí, knih – hledala se v nich. Vytvo abecedu, experimentovala se slovními hříčkami... Od osmi let byla členkou Ligy lesní moudrosti (www.ligalesnimoudrosti.cz [ URL "http:// www.ligalesnimoudrosti.cz"] ), později se snažila mladším dětem včetně svého bratra Jakuba (www.kmenbobru.cz [ URL "http://www.kmenbobru.cz"] ) předávat to nejlepší, co sama znala. až vyrostou, budou dělat to samé. Nejen pro svého bratříčka a kmen ji bavilo tvořit rébusy poklady a objevováním nového. Organizovala tábor v Banátu pro děti českých krajanů. Ráda tvořila: vyráběla šperky, sbírala a sušila květiny, šila si oblečení, tvořila výšivky ornamenty do dřeva. Těšily ji drobnosti jako staré plechovky od „čehokoliv“, které měly hi dostaly se právě jí do rukou. *========================================================================================= * *========================================================================================= ------------------------------------------------------------------------------------------ Eva ve vzpomínkách své maminky: ------------------------------------------------------------------------------------------ • Evička milovala lidi a hledala v nich vždy to dobré. • Svět v její společnosti byl překrásný, vždy dokázala všem vykouzlit úsměv na tváři. • Byla neskutečně vnímavá a empatická, plná lásky, nesoudící, otevřená jiným názorům. Měla pomáhat lidem kolem sebe. Viděla věci, které jiní nevidí. • Milovala luční kvítí, chození naboso a hořkou čokoládu. • Měla krásnou schopnost vytvářet z maličkostí hřejivé vzpomínky. Neustále se vzdělávala a sobě. Byla bojovník, nevzdávala se. • Zajímala se o filozofii. Věřila, že prohlubuje moudrost a pomáhá lidem odhodit nezájem o a stát se vnímavými, spokojenými, laskavými a prospěšnými. • V poslední době byla mimojiné nadšená ze svého studia znakového jazyka. Měla pocit, že j Často jsme chodívali na dětská divadelní představení tlumočená do znakového jazyka. Evič pozorovala se zájmem, fascinovalo ji to. Povídka Mýtus o Chavě(napsala Eva Brožová) Již bylo tomu nespočet dní, co v krajině zvané Izrael vládlo kruté sucho. Kam jen se člově krásné rostliny a jejich květy pestrých barev padaly jako v mdlobách k zemi, měníce se v č Tenkrát plálo nebe často rudým žárem, co zahanbil i usínání Slunce, to jak měnili se v pop lidská stavení. Ptačí zpěv byl slyšet stále vzácněji a postupně stichl docela. Koryta, kdys mohutných řek, leda slzy utrápených vesničanek. Ano, lidé si za těch časů velmi zoufali.Obilná semínka zm a tak hladu a žízni nevyhlo se jediné obydlí. Toho roku nepřišlo na svět jediné dítě, nebo příliš slabé, aby se plod ujal. Krajinu stihl trest. Byl to trest matky Země za zlo, které prosáklo izraelským lidem jako zasáhne kořeny silného dubu. Jen málo pak zbyde z jeho dřívější krásy a majestátu. Postupn žloutnou a padají, až nakonec dopadne na zem tvrdě celý kdys tak silný kmen i s klenotem, vládce, jako by byl pouhý oblak, co rozplyne se v jarním větříku. Samé zlo. Bez ostychu, duše horlivé, předháněli se snad lidé ve špatnostech, jako by šlo o žárlila na dceru pro její krásu a mladost, otec zas na syna pro jeho sílu. Bratr lásku žen a děti usilovaly rodičům o život, šilhajíce po dědictví rodiny. Byly to časy velmi zlé, a nezdálo, že by neštěstí, jež postihlo izraelský lid, postihlo stejnou měrou svědomí krajan hněvivě z nebe, když náhle spočinul mu zrak na malé chaloupce. Byla to chaloupka chudobná, většina okolních ve vesnici. Stála stranou, kousek od lesa, a před jejími chatrnými vrátky kdysi tekl potůček, postávala mladá dívka a klečíc nad vyprahlým korytem, pomněnkové oči u dálky, modlila se k Bohu. Byly to oči krásné, veliké, plné něžnosti, ale především to byly oči laskavého člověka.Vzp ruce k nebi, šeptajíc do větru žádost o smilování, a ze smutných modrých květů stékaly slz uviděl, dojalo ho dívčino počínání a rozhodl se jí pomoci. Seslal jí tedy z nebe dar, a ač pozdní podzim, k dívčině tváři přilétl drobný motýl a složil svá křidélka na její dlani. V si z tváří sůl a pochopila, co jí Bůh posílá. Sbalila si nezbytné na dlouhou cestu a zatím s rodinou, její drobný průvodce už na laťkovém plotku netrpělivě třepotal křidélky. Nestač ze vsi a už jí běží vstříc mládenec, oči zelené jako les. Milovali se, on ji, ona jeho, ch a prohlásil s vážnou tváří, že ji nikdy nenechá jít samotnou. A tak se vydali na dlouhou c Už putovali dlouhé týdny a dívka začínala cítit, že je jich o jednoho více. Nesla v sobě d se pro ni stávala čím dál namáhavější a tehdy se Bůh, jenž po celou dobu střežil jejich kr vyzkoušet. Před očima poutníků rozprostíralo se ohromné jezero, jehož druhého břehu nebylo možno spat začali naříkat, že nemohou dál, když jako nějakým kouzlem, zjevila se na břehu malá lodičk přistoupili k ní a užasli, neb byla plná zlatých mincí. Spustili ji na vodu, ale protože b vyndali z ní všechno zlato a vypluli. S ochranou Boží brzy dorazili k druhému břehu a dál drobného motýla. Po chvíli cesty se zastavili k odpočinku, ale zjistili, že nádoba s vodou prázdná. Mladík je bez zaváhání podal dívce, která na něj vrhla láskyplný, ale smutný pohl odkudsi vynořila stařenka, jakoby ji přičaroval, a prosila mladé poutníky o doušek vody. D úsměvem podala ženě nádobu a ta ji vděčně přijala.V tu chvíli se stal zázrak, neb nádoba s průzračnou tekutinou a všichni tři z ní se zbožnou úctou upíjeli, aniž by z ní ubývalo. Pa rozloučili a pokračovali ve své cestě. Jednoho večera, když vystoupili na hřeben hory, veliká radost naplnila jejich srdce, neboť vrcholek kopce Života, místa, odkud pochází všechna voda světa a kde Matka Příroda odpočív příbytku. Tehdy se Bůh rozhodl je naposledy vyzkoušet. Počkal, až se zastaví a mladík se n aby nasbíral dřevo na oheň. Právě když se shýbal pro poslední polínko, zjevila se náhle př žena. Voněla vzácnými oleji a oděna v šat lehký jako pavučina, mrkala na něho velkýma čern takto k němu promluvila: „Už sleduji tě chlapče dlouhý čas a tuze se mi líbíš. Proto pověz Můžeš mě mít takovou, jaká tu stojím, nebo přej si něco z mnohých pokladů, které přináleží si řekneš, ihned ti vyplním.“ Mladík se na ženu usmál a bez ostychu vyslovil své přání. Že podivila, ale pak, snad uražena, jenom mávla rukou a rozplynula se. Mladík spěchal zpátky tam, kde zanechal svou milou, a ta mu vykročila vstříc a hovořila o zjevení a splněných přáních. Neřekl na to nic. Další den ráno,právě za svítání, stáli vedl korytem vyschlé řeky a kopec Života tyčil se nad nimi. Mladík chtěl dívku přes koryto přen ji uchopil do náručí, její tvář zkřivila bolest. Miminko už chtělo na svět. Uložil ji tedy chytil za ruku. Na malý moment nastalo ticho, které vzápětí prořízl dětský pláč. A pak se Zázrak. Hned, jak se drobeček dotkl koryta řeky, z pramene začala vytékat voda. Úžaslí rod miminko mezi sebe, cítíce pod nohama proudící vodu, která jak tekla a plnila koryto řeky, životu okolní svět. Dívka a mladík se na sebe podívali. Nebylo třeba žádných slov, aby věd šťastni. Měli jeden druhého a krásnou zdravou holčičku, která navrátila vodu svojí zemi. A se vyplnila. A na znamení lidské lásky a jako dík Matce Zemi dali té malé jméno Chava, ta,