Eliška Šimůnková ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** *========================================================================================= * *========================================================================================= ------------------------------------------------------------------------------------------ Studentka 1. ročníku FF UK oboru Jazyky a komunikace neslyšících ------------------------------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------------------------------ (20 let) ------------------------------------------------------------------------------------------ Eliška byla do dvanácti let ponořena do knih s tématem přírody, paleontologie a vesmíru, p zájem rozšířil především o biografie, odborné publikace a také sci-fi žánr. Dávala přitom psaným v anglickém jazyce, zrovna tak sledování zpráv, dokumentů, seriálů a filmů. Mluvila a studovala francouzský jazyk na víceletém gymnáziu, norský jazyk ve svém volném čase. Po gymnáziu studovala rok na Fakultě humanitních studií UK, avšak po pár měsících studia s si přihlášku na Filozofickou fakultu UK. Její rozhodnutí bylo motivováno především láskou pestrým možnostem komunikace. Současně měla snahu podílet se na inkluzivní, intersekcionál rovné společnosti. Začala se intenzivně zajímat o propojení jazyka neslyšících s pedagogickou sférou a chtěla revitalizaci zkostnatělých struktur českého vzdělávacího systému v kontextu podpory neslyš studium se taktéž věnovala queer aktivismu a zabývala se otázkami ženských práv. Boj za ro práva jsou nesporně Elišky nejhlasitějším odkazem. Vždy se s péčí a respektem zajímala o t lidem kolem, a tvořila tak i na nejvšednější rovině bezpečné prostředí. *========================================================================================= * *========================================================================================= ------------------------------------------------------------------------------------------ Slovy maminky: ------------------------------------------------------------------------------------------ • Milovala přírodu a vše s ní spojené. • Milovala lidi, milovala zvířata, milovala svět. • Velice ráda a často, jen tak pro radost, jak vždy říkala, obdarovávala lidi vlastnoručně dárky. Ráda obdarovávala ostatní. Necítila se komfortně při přijímání dárků od druhých. • Dokázala z ničeho udělat NĚCO! Z kousku dřívka dokázala vyřezat postavu, kytičku a vždy a nazdobit tak, že už obal dárku byl dárkem. Nikomu se nechtělo tu krásu poničit rozbale vždy vyrobila i krabičku a dárkovou taštičku zároveň. • Vyráběla krásné šperky spojené s přírodou. Ptáčky, lišky, houby, dýni – oblíbená pro tva symboliku. • Malovala nádherně na plátno. Vše máme doma vystavené. • Zbožňovala kočičky. Toužila po černém kocourkovi, který by se jmenoval Fík. Přála si zač svou partnerkou a kocourka Fíka si pořídit. Vzpomínka maminky: Má dcerka Čtvrtek 21. 12. 2023, pozdní ráno… Maminko, já jsem v té škole tak moc spokojená, že se poprvé netěším na prázdninové volno… každý den, nepotřebuji vánoční prázdniny… Co já si o tom volnu bez školy počnu… Bude mi ch večer se uvidíme, maminko. Každý den jsem od mé dcery Elinky slýchala, jak moc byla přednáška naprosto naplňující inf každodenní opakování chvály, obdivu a naprosto přirozeného, zdravého respektu k profesorům Poznávání a objevování povahových vlastností spolužáků. Každý, každičký den, rozzářené oči odhodláním a láskou se dozvědět co nejvíce informací, doslovný hlad po poznání, dovednoste přirozeného přijmutí znakového jazyka. Každý den jsem viděla pookřání (očekávání na předeš naplněna), chuť, touhu se vzdělat natolik, aby cíl, který si Elinka dala, mohl být uskuteč pro ostatní a pomoci jim v komunikaci, která není umožněna mluveným slovem. Opakovaný poznatek o společnosti, konstatování – maminko, proč je na neslyšící lidi pohlíž hendikepované, proč jsou v téhle škatulce, proč jsou takto označení? Nejsou vůbec hendikep být hendikepovaní… To my, naše společnost, jsme jim dali nálepku a škatulku hendikepu. Pra je, že to my jako společnost jsme hendikepovaní. Maminko, bylo by správné, aby byl znakový na základních školách jako povinný předmět. Věřím, jsem přesvědčena, že každý, kdo mou dcerku Elinku poznal, dostal kousek čistého a o štěstí. Elinka byla darem pro všechny. Byla darem pro společnost. Každý chtěl být v přítomnosti mé Eliška měla dar vidět lidi. Měla velice silně vyvinutou emoční inteligenci. Eliška byla opravdu výjimečná. A stále vlastně je. Děti jako má dcerka Eliška Šimůnková se den. Vždy šířila jen pohodu, lásku, pokoru. S darem síly slova, který hřál i hojil lidskou duši nadhledu a velice důležitou vlastností, dovedností urovnání konfliktu. Nemohla jsem se dočkat, až se stanu maminkou. A stala… 26. 1. 2003 jsem byla obdarována ne ale zároveň nejlepší přítelkyní. S přirozenou touhou vychovat šťastného, sebevědomého a v slušného člověka. Stabilního člověka. Vychovávala jsem mou Elinku bezpodmínečnou láskou. V Elinka z malinké, zvídavé, culíkaté a pořád uchechtané holčičky vyrůstá v dospělou samosta nějaký ten rok zpátky jsem si uvědomila, že zásluha, kým má dcerka je, patří Elince, ne po matce-rodiči. Eliška se v různých aspektech doutvářela, dozrála a dospěla za všech okolnos spravedlivého, férového a až bolavě skromného, vždy ochotného a tak čistě milujícího člově V každém viděla na prvním místě jen to dobré… (já taková vždy nejsem, opravdu ne). Ne mou zásluhou, pouze svou zásluhou, citem uchopení a pochopení sebe sama a okolí. Každý, opravd nastavovala to nejčistší a nejupřímnější zrcadlo. Já, matka se učila od své dcery, všemu z Za každé okolnosti – maminko, bohatství nejsou peníze, mysli na to a nepracuj prosím tolik Nejsou, víme to úplně všichni, jen se snažíme dopřát těm, které nejvíce milujeme, vše… A přitom dopřáváme to nejcennější, co nestojí po finanční stránce vůbec nic... Maminko, nebuď smutná, já mám vše, netrap se, že nemám úplnou rodinu, my dvě jsme přece ro Malá, Velká žena, Eliška Šimůnková, dcera, kamarádka, přítelkyně, člověk… člověk tak čistý studánka, sluníčko, každá kytička, každý živý tvoreček… vůně, vánek, svět. Můj svět, můj s každodenní poděkování po probuzení za největší bohatství, které mi život dal! Ranní přivítání, večerní shledání, vždy objetí a pohlazení, než jsme začaly brebentit o pr Říkám, ahoj, moje malinká Elinko, vždy, Elinka vždy říká mně, to ty jsi moje malinká. Elin 160. A ano, je to pravdou. Elinka byla, je a stále v nás všech, kdo Elinku poznal, navždy Velkou Ženou! Buďte na sebe hodní, mějte rádi sami sebe, protože když má člověk rád sám sebe, může mít k všechny okolo, může mít rád celý svět….Elinky slova! Láska k bližnímu. Láska bez podmínek. Učme se o lidskosti… (učíme se o ní dost…?) a co vše tohle slovo obnáší, jak moc se dá uch má. Má tu největší, může měnit svět. Může měnit svět každý první z nás! Eliška ještě v době, kdy nepřemýšlela nad svou sexualitou, sexuální orientací, hájila a ve o zasazení změny občanského zákoníku, která by umožnila sňatky i pro homosexuální páry a z registrovaného partnerství. Bojovala za umožnění stejnopohlavním párům společného osvojení společnou pěstounskou péči. A o pár let později, sama z komunity LGBT. „Jediný sen je silnější, než tisíce skutečností.“ „Kde vůle neschází, cesta se nachází.“ „Nám nepřísluší zvládnout všechny zvraty světa, jen udělat, co můžeme, pro dobro let, do n postaveni, vykořeňovat zlo na polích, která známe, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli obděl Jaké počasí budou mít, o tom my nerozhodneme.“ (Eliška je velikým milovníkem Pána prstenů. Je tam spousta pravdy a ponaučení. Pokud ovšem chceme! Teprve pak se můžeme i ponaučit!) „Schopnost najít krásu v těch nejskromnějších věcech dělá domov šťastným a život krásným.“ „Jednou všechny vyrosteme, je dobré vědět ,co chceme.'“ Malé ženy, Louisa May Alcott Převzaté, ale největší pravda o Elišce – Eliška nikdy neztrácela trpělivost, nikdy nepochy nestěžovala si, ale vždy doufala, pracovala na sobě a čekala tak radostně, že se člověk st ní cokoli jiného. Lenka Šimůnková, maminka Elišky Šimůnkové Vzpomínka partnerky Adély – pro Elišku „Poslední den školy v tomto roce, lásko! Ať je pro tebe co nejpříjemnější a nejpřínosnější Eliška po ránu 21. prosince 2023. Vzdělání bylo pro Elišku prioritou, vnímala jej jako sil pomocí něhož se mohla vztahovat ke světu. Po gymnáziu studovala rok na Fakultě humanitních po pár měsících studia se rozhodla podat si přihlášku právě na Filozofickou fakultu UK. Je bylo motivováno především láskou k jazykům a pestrým možnostem komunikace. Současně měla s na inkluzivní, intersekcionální, citlivé a rovné společnosti. Ne náhodou proto zvolila stu a komunikace neslyšících. Elišky život skončil násilnou a nepochopitelnou formou. Neměli bychom však dopustit, aby b pouze svou smrtí. Naopak bychom měli pozornost soustředit na hodnoty, které v sobě nesla a žila. Ačkoliv mohla na Filozofické fakultě studovat pouze necelý semestr, začala se intenz propojení jazyka neslyšících s pedagogickou sférou. Eliška se chtěla věnovat revitalizaci struktur českého vzdělávacího systému v kontextu podpory neslyšících. Chtěla se soustředit jejich vzdělávání, které jsou v současnosti omezené. Eliška se mimo své studium taktéž věn aktivismu a zabývala se otázkami ženských práv. Boj za rovnost a stejná práva je nesporně nejhlasitějším odkazem. Vždy se s péčí a respektem zajímala o to, jak se žije lidem kolem, na nejvšednější rovině bezpečné prostředí. Uměla se čistě a hřejivě radovat z rozmanitosti Elišky láska spojovala a spojuje, což je ten nejkrásnější dar, jenž je s námi věčně. Eliška v mých očích ztělesňovala nekonečnou inspiraci. Být ji blízko až do její poslední chvíle je největší privilegium, jakého se mi mohlo dosta Odpočívej v síle a lásce, Eliško! Adéla Semerádová, partnerka a studentka FF UK