Komuniké ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Účastníci konference ****************************************************************************************** * Historie, současný stav a perspektivy univerzit (úsvit nebo soumrak akademické samospráv ****************************************************************************************** pořádané k 660. výročí založení Univerzity Karlovy po vyslechnutí úvodních vystoupení všech rektorů UK od listopadu 1989 Prof. PhDr. Radima Palouše, CSc., Dr.h.c., emeritního rektora Univerzity Karlovy Prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., Dr.h.c., emeritního rektora Univerzity Karlovy, Prof. Ing. Ivana Wilhelma, CSc., Dr.h.c., emeritního rektora Univerzity Karlovy, a prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc., rektora Univerzity Karlovy, po oddělených zasedáních v humanitní, právní a ekonomické sekci, vyslechnutí dalších referátů a následné diskusi přijali toto ****************************************************************************************** * komuniké: ****************************************************************************************** „Akademická univerzitní půda je půdou svobodnou. Půdou zaručující nezávislé bádání a svobo které mají nejen svůj racionální, ale i etický rozměr, svoji moráku a svědomí, sdílené nez společenstvím učitelů a studentů – „magistrorum et scholarium“. Tato svobodná akademická p libovůle reprezentantů univerzity, ale pro faktické naplnění její odpovědnosti badatelské Principy akademického života a správy univerzit popisuje Magna Charta Universitatum, zákla evropských univerzit, který byl slavnostně podepsán 18. září  1988 na Univerzitě v Boloni. výslovně uvádí následující čtyři základní univerzitní principy: a.univerzita je autonomní institucí, která vytváří, prověřuje, zhodnocuje a chrání kulturu výzkumu a vzdělávání; výzkum i vzdělávání musí být morálně a intelektuálně nezávislé na ekonomickém vlivu, b.vzdělávání a výzkum jsou na univerzitě vzájemně neoddělitelně propojeny, aby jejich vyko odpovídalo současnému stavu vědeckého poznání a potřebám společnosti, c.svoboda výzkumu a výuky patří k fundamentálním principům univerzitního života a politick tento základní požadavek plně respektovat; prosta jakékoli intolerance a připravena k di univerzita ideálním prostorem pro učitele, sdělující nabyté poznání všem, kteří o ně pro studenty, kteří jsou připraveni tyto znalosti přijímat, d.univerzita je rovněž pečovatelkou o evropské humanistické tradice; bez omezení zeměpisný politickými hranicemi usiluje o poznání pravdy a o vytváření podmínek pro vzájemné pozná ovlivňování kultur. Tyto principy jsou v plném rozsahu platné i dnes. Historické zkušenosti prokázaly, že pokud zásahy státní moci, ať již totalitní, či jiné, n práva univerzit na svobodný akademický život, poškodí nejen rozvoj vědy a vzdělávání, ale hospodářský živost společnosti. Otevřenost vysokých škol a jejich interakce se společností vzájemné potřeby a ze základního předpokladu, že autonomie a samospráva univerzit je přiro jejich existence a kreativity ve vědě a vzdělávání. Univerzita musí být uspořádána jako au instituce, která se spravuje sama svými vlastními orgány v rámci svých vnitřních norem. Př jakýchkoli vlivů vnější politické a ekonomické moci. Samozřejmě tím také musí být připrave převzít za svoji činnost odpovědnost. Akademická práva a akademické svobody, jakož i právo univerzit na samosprávu lze považovat atributů demokratického právního státu a jako takové za ústavně zaručené hodnoty. Univerzita dbalá své povinnosti sloužit veřejnosti musí vycházet potřebám masifikace vysok vzdělávání a rozvoje profesně orientovaných programů, nikoli však za cenu ohrožení úrovně vzdělanosti. To by připadlo v úvahu, pokud by utilitární příprava na konkrétní budoucí pov vytěsnila a nahradila snahu univerzit uvést studenty do širších souvislostí, hlubších znalostí příčin a do metodiky jejich hledání. Stále platí, že pro celou společnost je výhodná existence specializovaných institucí shrom kvalifikované experty, kteří neslouží specifickým komerčním zájmům svých zaměstnavatelů, n bádání a mohou v mezích etických principů zkoumat vše, co slouží rozvoji jejich oborů. A s odborníkům vzdělávání další generace představuje osvědčený synergický efekt. Tohoto efektu nemůže vzdát. Výzkum na univerzitě musí být vzájemně propojen s výukou a prováděn na současném stupni po musí být institucí maximálně otevřenou na všech úrovních. Předně musí být otevřeny obory a vzájemné interakci mezi sebou. Stejně tak musí být univerzity otevřeny ke spolupráci navzá jinými univerzitami, ale i s dalšími svobodnými výzkumnými institucemi. Konečně musí unive bez omezení politickými, či geografickými hranicemi. Tímto širokým dialogem, jehož uskuteč životním zájmu univerzity, je také zabezpečena znalost potřeb společnosti, kterým musí uni rozumět. Naplňování těchto podmínek je bez akademických svobod a široké autonomie univerzi Naše vysoké školy opakovaně prokázaly schopnost a ochotu k hlubokým změnám. Konkrétním pří boloňský proces, ve kterém české vysoké školy za úctyhodným tempem Evropy nijak nezaostáva kdy boloňská reforma není ještě zcela dokončena, měly by přípravy na další hlubokou reform maximální zodpovědností. Průběžné modifikace činností vysokých škol musí být běžnou součás ale tématika zásadních reforem by neměla být trvalou dominantou univerzitního života. Vzhledem k absenci relevantních analýz dokládajících potřebu zásadnějších změn systému říz a z nich vyplývajících přesvědčivých závěrů není případné uvažovat o novelizaci zákona o v tomto směru, natož ji uměle urychlovat. Nezastupitelnou úlohu při vytváření samosprávného akademického prostředí mají akademické s reprezentovat celou akademickou obec, včetně její studentské části. Jejich působnost na úr fakult musí odpovídat tomu, že jde o zastupitelské  akademické samosprávné orgány. Předpokladem reálné autonomie univerzit je i nutné přizpůsobení formálních pravidel pro na finančními prostředky tak, aby těmito pravidly byla činnost vysokých škol co nejméně svazo Akademická obec byla eliminována z celé řady pozic v rozhodovacích nebo poradních grémiích stalo z jakýchkoli důvodů. Tyto pozice byly iniciativně zaplněny představiteli státní admi což neodpovídá roli a významu univerzit zejména při formulování  priorit v oblasti vědy a stav je alarmující zvláště v souvislosti s vrcholící přípravou programů podpory výzkumu a prostřednictvím evropských fondů, které představují ojedinělou příležitost rozvoje. Součas realizaci vybraných projektů významně ovlivní stav našeho výzkumu na mnoho let. Je proto n o návrat reprezentantů akademické obce do těchto grémií. V tomto smyslu lze konstatovat, ž na otázku, zda v současnosti prožíváme úsvit nebo soumrak akademické samosprávy, zaleží př akademické obci samotné. V novodobé historii se již několikrát jasně ukázala malá životnost těch návrhů změn vysoko v ČR, které byly založeny pouze na partikulárních zájmech nebo mocenských ambicích. Na dru legislativní iniciativy, které vznikly v partnerském dialogu mezi univerzitami a státem a názorovým tříbením uvnitř celé akademické obce, vedly k prospěšným změnám a přinesly dlouh řešení. Základem takového dialogu musí být vědomí všech zúčastněných stran, že se musí nav a diskutovat, aby se co nejvíce přiblížily pravdě a našly nejvhodnější řešení problému. A aby rozdrtily protivníka, jakkoli je tato role diskuzím stále častěji u nás přisuzována. P jakýchkoliv návrhů dotýkajících se postavení a činnosti univerzit by se proto mělo dít nej rozvaze, ale i s vědomím této zkušenosti.“ V Praze dne 10. dubna 2008 Prof. RNDr. Jan Hála, DrSc.  Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. předseda Akademického senátu UK     rektor UK Toto komuniké se zasílá reprezentaci vysokých škol, vládě a parlamentu ČR a  médiím.