r3 ****************************************************************************************** * Recenze ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Kazbunda, Karel: Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války světové. *========================================================================================= Praha, Karolinum 2000, brož., 220 s. Osobní tragédií bezmála staletého K. Kazbundy (1888-1982) bylo téměř čtyřicetileté vynucen Výsledky svých bádání tedy psal alespoň do šuplíku. Pouze na konci šedesátých let se mu po část monumentální práce o dějinách historiografie. Kazbunda zanechal rozsáhlé a většinou n které zahrnuje kromě biografií(Havlíčka, Tyla, Sabiny) a memoárů i rukopisy k politickým d monarchie. S ohledem na význam Kazbundových prací je nedocenitelné, že se najdou editoři, cennosti jeho rukopisů i nadčasové kolegiality k umlčenému historikovi, obětují vlastní ča vavříny na vydání některé z jeho studií. Před pěti lety vydal Z. Kárník Kazbundovu fundamentální studii o česko-německých vztazích válkou. Letošním vydáním čtvrtého dílu "Stolice dějin" zase M. Kučera uzavřel Kazbundův pr české historiografie. Oba tituly mnohé spojuje a po pravdě řečeno tvoří čtvrtý svazek můst pracemi, ba dokonce se spíše jedná o pokračování v mapování česko-německých vztahů za válk univerzitního dějepisectví. Důvodem je geneze vzniku obou prací. Kazbunda totiž evidentně nejen v psaní o česko-německých vztazích a dějinách kateder, ale pomýšlel i na syntézu výv války. Na prahu sedmdesátých let, kdy práci dokončoval, chtěl zřejmě zveřejnit co nejvíce blízkých i navzájem provázaných témat, dokud to poměry umožňovaly. Cenou však byl vznik po díla, které by si zasloužilo samostatné svazky, leč Kazbundovo přání nezbývá než respektov Většina textu rozebírá vývoj monarchie za světové války se zaměřením na českou otázku a je doplněk a rozvinutí tématu lze chápat kapitoly o politické aktivitě předních protagonistů J. Golla a J. Pekaře. Přínosem pro současné bádání jsou zejména pasáže o Gollovi, neboť je nebyla dosud detailně zmapována (na rozdíl od Pekaře, kterým se podrobně zabýval M. Kučera -jen na politickou činnost dvou, byť nejpřednějších, historiků redukovaný Kazbundův pohled zaměřenému názvu knihy. Odhlédneme-li od všech formálních koncepčních a obsahových připomí vedle gollovských pasáží vyzdvihnout části věnované rakouským Němcům, postojům vlád I cest Kazbunda měl totiž jedinečnou příležitost pracovat s vídeňskými materiály, které roku 1927 protokoly c. k. ministerské rady. Jejich ztráta je nenahraditelná, a tak práce hrstky hist se z tehdejšího pohledu "soudobými dějinami" mají pro jejich dnešní pokračovatele cenu zla edice Kazbundových knih vyvolávají pozornost v sousedním Rakousku. Kazbunda není kratochvilným čtením pro laiky. Jeho fundovanou pozitivistickou monografii m charakteru ocení především historikové, kteří rovněž uvítají dvojí precizní poznámkový apa druhý editorův, kde jsou doplněny naznačené, ale nedokončené Kazbundovy myšlenky či zamýšl Luboš Velek *========================================================================================= * Voskovec, Jiří - Werich, Jan: Hry Osvobozeného divadla - 4. svazek *========================================================================================= Praha, Karolinum 2000, váz., 633 s. Vyšlo šest her V&W P r a h a - Šest her z dílny Jiřího Voskovce a Jana Wericha, z toho tři knižně dosud nepub svazek vydaný Univerzitou Karlovou v nakladatelství Karolinum. Podle jednoho ze znalců tvo divadla Vladimíra Justa jde o poněkud atypický výběr, který však je nutným a cenným doplňk dříve. Do knihy nazvané Jiří Voskovec - Jan Werich: Hry zařadil editor Pavel Klener ze zná tituly Líčení se odročuje a Sever proti Jihu. Třetí v minulosti již knižně vydanou hrou je léto - adaptace obou dílů Shakespearova Jindřicha IV., kterou psal Werich původně nejspíš mohl zahrát titulní postavu. Z textů publikovaných poprvé je to zejména Hlava proti Mihuli Osvobozeném divadle byla v roce 1938 zakázána; opis byl pořízen ze strojopisu z rodinného Honzla. Dále se zde objevila Werichova variace na Nestroye nazvaná Teta z Bruselu a libret hrnec, který byl poslední produkcí Osvobozeného divadla před jeho definitivním zánikem v r verzi tehdy vydané je však text otištěný v tomto svazku doplněn o několik stránek s rozeps která patřila k nejpopulárnějším kreacím Jana Wericha. *========================================================================================= * Konopásek, Zdeněk: Otevřená minulost (Autobiografická sociologie (nejen) státního social *========================================================================================= Praha, Karolinum 2000, brož., 372 s. recenze a glosy Počátkem devadesátých let se pustilo osm českých sociologů do projektu, který nazvali poně názvem SAMISEBE. Název prozrazuje poměrně výstižně, oč jde. Tým se pokusil zkoumat minulos pomocí biografické metody a tuto metodu se autoři rozhodli vyzkoušet sami na sobě. Autoři jde o výzkum - relativně uzavřenou skupinu a napsali řadu biografických textů, z nichž ty dovedeny do roku 1995. Texty mají dvojí význam: v prvním plánu představují netradiční pohl komunistickém režimu. V tom druhém jsou pokusem o jakési vypořádání se sociologie se sebou vypovědět cosi o společnosti vypověděla sociologie cosi podstatného i o sobě. Kniha připom spíše sborník. Úvod popisuje vznik projektu a jeho přesná pravidla. Následující oddíl je s zahraničních hostů, kteří byli pozváni na workshop pořádaný skupinou v roce 1992. Následuj tvoří texty účastníků k zadaným tématům a svou konkrétností poskytují vhled do každodennos Ta se ostatně projevuje již v "několikapatrových" autobiografiích psaných bez přesného zad co o sobě napíší druzí. Zvolená témata budí na první pohled dojem nahodilosti, ale další č pokud jde o socialismus, prozrazuje část o celku nesmírně mnoho. Témata jako shánění a udr prožívání ranních okamžiků nebo vztah ke komunistické straně najednou otvírají další persp mechanismy zvládání každodenního života za tzv. totality, což bylo dosud popsáno spíše spo například Ivo Možným nebo Janem Kellerem, necháme-li stranou beletristické pokusy.) Provok teze, že transformace bývalého režimu v nový systém nepředstavuje velkou diskontinuitu, pr rozchodu s minulostí nedošlo. Nejde tu samozřejmě o obdobu běžného konstatování, že "se ni Biografický přístup pouze umožnil rozbít jasnou dělící čáru mezi státním socialismem a eta tím, že poukázal na nenápadné a přitom stále živé strategie "těch dole". Obyčejní lidé dok fasádou socialismu vytvořit vlastní neformální sítě, jakýsi široce rozvětvený klientelisti oporou byly nezřídka rodinné klany. Logika privátního a soukromého se mnohdy obrátila zcel socialismus jaksi nenápadně zprivatizovali. Kromě toho došlo k tomu, že klasické pojetí mo socialistické reality stačit. Klasický mocenský model funguje pouze v krátkém období dikta ale detailní pohled na 70. a 80. léta ukazuje, že v síti aktérů lidé příkazy shora dále ne je překládají. Možná jde o jakousi obdobu hry na tichou poštu, zde však ke zkreslení dochá účastníci řetězce sledují při formálním plnění příkazů vlastní cíle. Bez modelu sítě aktér nám poskytuje vhled právě biografická metoda, není možné každodennost totality dost dobře zajímavým zjištěním je, že v n ěkterých rysech se Západ a Východ tolik neliší. Zdá se, že do "velkého příběhu modernizace", přičemž socialismus je - aspoň ve svých počátcích - doko toho nejtvrdšího ražení" (jak říká slavný polský sociolog Zykmund Bauman). Socialismus vša rysy tradicionalismu, vyžívá se v rituálech, bují v něm pověry a je složitým propletencem vlivů. Hozenou rukavicí bude možná pro některé čtenáře knihy myšlenka, že biografický expe není ve skutečnosti tolik vzdálen praxi běžného sociologického výzkumu, protože i do té bý zkušenost badatelů a i tam je v empirii přítomna fikce, i tam dochází k tomu, že se prolín života se životem zkoumaných a také s realitou výzkumu. V každém případě potěší, když vědc nejen svou kůži, ale dokonce i to, co je uvnitř, tedy SAMISEBE. *========================================================================================= * Václav Veber: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917) *========================================================================================= Praha, Karolinum 2000, 508 s. Ta kniha pomůže pochopit Rusko recenze Jméno: Romanov, N. A. Povolání: panovník celé Rusi. Hlavní zaměstnání: pán ruské země. Ved velkostatkář. Takto téměř cimrmanovsky vyplnil v roce 1897 svůj osobní list car Mikuláš II znalec ruských dějin první půle 20. století Václav Veber, kromě jiného i spoluautor Dějin nabízí vynikající přehled vývoje Ruska v onom čtvrtstoletí pod Mikulášovou vládou. Veber n životopis; nesoustřeďuje se jen na osobnost posledního romanovského cara, ale dokazuje opr monografie: Rusko 1894-1917. Období Mikulášovy vlády Veber sleduje chronologicky od nástup carismu vynucený březnovou revolucí 1917 a v epilogu až k zatčení a vyvraždění celé carské v následujícím roce. V každém ze šesti oddílů přitom nahlíží téma z několika úhlů: nejen o ale i proměny politického soupeření na carském dvoře (zkrátka nemůže přijít ani dnes tolik prohnaného Rasputina) a od roku 1906 i v novém ruském parlamentu, dumě, již car nenáviděl Bohem daného samoděržavného principu jeho vlády. Veber popisuje i ekonomické a sociální zm století a vytváří komplexní obraz epochy. Vedle promyšlené a jasné struktury rovněž vyniká o přehlednost. Charakter až jakési základní příručky daného období dodávají knize chronolo začátku jednotlivých kapitol i několik typů příloh a tabulek, ať jde o základní ekonomické statistiky, stručné biografie nejdůležitějších politických osobností nebo skvělý přehled h stran a směrů. Veber znovu dokazuje, že v suverenitě zvládnutí základních pramenů i nejnov literatury nemá u nás mezi znalci Ruska konkurenci. Jeho komentovaná bibliografie k vybran spolehlivé užitečnosti navíc ladí i se současným přístupem západních dějepisců, kdy dnes j popisu minulosti rovnocennou součástí historiografie i reflexe a přehled dosavadních výkla roviny do hlavního textu Veber obohacuje obvyklé domácí přístupy. Důkladný poznámkový apar dělají čest nejen autorovi, ale i univerzitnímu nakladatelství Karolinum, které práci - vz jako vysokoškolské přednášky - vydalo. Hlavní spor Mikulášovy epochy se zdá být jedním z v ruského 20. století: ekonomické reformy - vesměs až pod tlakem zaostávání za rozvojem Zápa politické reformy už nikoliv. Úspěšnost hospodářských reforem premiéra Stolypina (stál v č 1906-1911) nelze popřít: Rusko před válkou bylo rozhodně na cestě vzhůru. Car se ovšem obá změny, jakkoli úspěšné, posílí volání po odstranění politického systému samovlády. Ve skut Mikulášova neschopnost a neochota k jakýmkoli ústupkům, která jeho vládu zničila. Ani prem Vebera jediný politik schopný Rusko z krize vyvést, nebyl ochoten ke spolupráci s dumou, c osudný omyl. (Před první světovou válkou však nešlo pouze o ruský problém - rakouská monar na neschopnost Habsburků odvážit se nezbytných reforem podobně.) Politická krize v roce 19 smetla. Tlak přespříliš dlouho zadržovaných změn byl nezvladatelný a v Rusku začal boj o m zničující občanské válce. Příběh posledního romanovského cara ukazuje, že bez odvahy k ref vynucuje společenská situace, může úspěšně přežít málokterý politický systém. Mikuláš naví vzdělán - neměl vlohy k vládnutí. Po vynucené abdikaci tak nakonec pociťoval úlevu od břem Rusů a těšil se na poklidný život se svou rodinou. Jak připomínal T. G. Masaryk, bolševici aby mohli zachovat carismus. Rysy tohoto způsobu vlády jsou po celé komunistické období ne přetrvaly i do 90. let. Jelcinovy instinkty samovládce a jeho spory s dumou zní jako ozvěn prvního desetiletí 20. věku a s nástupem Putina může být ještě užitečnější pustit se do pe fenoménu carismu, tak pevně do ruské půdy vrostlého. Začít u Veberovy monografie nemůže bý Jiří Ellinger *========================================================================================= * Suchý, Jiří: Encyklopedie Jiřího Suchého - 4. Písničky CH - Me *========================================================================================= Praha, Karolinum 2000, váz., 358 s. Klasik Suchý se dočkal vlastní encyklopedie Nedávno si komik Julius Satinský posteskl, že si už připadá jako Kukučín, neboť mu s Milan Slovensku začaly vycházet sebrané spisy a oba jsou součástí maturitní otázky. Podobně je n divadelník, zpěvák a klasik české písničky Jiří Suchý. Nakladatelství Karolinum se loni sp imaginací a na světě jsou už čtyři svazky plánované dvacetidílné Encyklopedie Jiřího Suché obsahuje souborné, autorem revidované vydání povídek (Povídky A-Ž), druhá patří Suchému - A-Ž) a třetí a čtvrtá (Písničky A-H a Ch-Me) zahrnuje to, v čem je plzeňský rodák nepřekon texty. A protože jich Suchý napsal dobrou tisícovku, čtenáře čekají ještě další tři svazky encyklopedie, která by se měla při třech dílech ročně uzavřít v roce 2005, budou zahrnovat Gramotingltangly, drobnosti, vzpomínky, grafiku, hudbu a také "černou skříňku", v níž by s scénáře, které Suchému zatrhla socialistická cenzura. Poslední svazek, jak už to u souborn patřit dodatkům, rejstříku a bibliografii. Milovníka poetiky a kreseb Jiřího Suchého možná že encyklopedie připomíná spíše strohou učebnici. "Ale zaplať pánbůh za ni," řekne si. Abe písní způsobilo, že v encyklopedii jsou vedle sebe první pokusy nesmělého kontrabasisty a mistrovské kusy komika v girarďáku i díla současného zralého nestora hudebního divadla. Al jedno společné: nezvalovskou dokonalost rýmů, cit pro styl i žánr a hlavně originalitu a n *========================================================================================= * Kubů, Eduard: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válka *========================================================================================= Praha, Karolinum 1999, brož., 440 s. Ekonomika první republiky bez růžových brýlí recenze Mýtus o hospodářské vyspělosti meziválečného Československa zapustil v druhé půli 20. stol povědomí hluboké kořeny. Dodnes přežívající obraz rozlohou malé, avšak k nejvýznamnějším s producentům náležící země, má ovšem s realitou málo společného - jak dosvědčuje publikace hospodářských historiků pod vedením Eduarda Kubů a Jaroslava Pátka. Nazvaná je příznačně: hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. Na základě širokého pramenné kniha, jedna z prvních svého druhu, významně zpřesňuje, doplňuje, ale především podstatně znalosti a představy o první republice. Ačkoliv má studium hospodářských dějin založené na oproti dějinám politickým nespornou výhodu v přesnosti a neměnnosti výsledků, byla tato pr historiografii na okraji badatelského zájmu. "Reality hospodářské existence a vyspělosti m prostě v mnohém prozaičtější, složitější a zcela neodpovídají romantickému obrazu namalova pocitem národní hrdosti a pýchy," upozorňují autoři, kteří jasně dokladují bezprostřední a provázanost vrcholné prvorepublikové politiky s ekonomickou sférou. Lze předpokládat, že v tato publikace znamenat zhruba totéž, co pro naše chápání politických dějin meziválečného Klimkova dvojdílná práce Boj o Hrad. Ačkoliv nejvyššího stupně industrializace dosahovaly státu Horní a Dolní Rakousy s Vídní, ekonomické jádro monarchie představovaly právě české těsně před vypuknutím 1. světové války podílely na tvorbě národního důchodu v Předlitavsku Pokud šlo o tempo rozvoje, pak český region předstihoval pozdější Rakouskou republiku mini století. Po 28. říjnu 1918 neměli ovšem naši politici a národohospodáři, kteří převzali ko zkušenosti s řízením státu a jeho ekonomiky". Chyběly mezinárodní styky a přehled o tom, j hospodářství ve světě. "Z toho pramenil po celé období první republiky se projevující prov značné části politiků, podnikatelů a vrcholových manažerů." Československo bylo od počátku průmyslovým, jeho hospodářský charakter se na průmyslově-zemědělský počal měnit až v roce polovině 30. let se ČSR nacházela v elitní světové desítce například ve výrobě oceli a žel a slitin, těžbě hnědého uhlí, produkci řepného cukru či sklizni obilovin. V průměru se pak a 18. místem. Z desítek precizně a přehledně provedených tabulek lze upozornit kupříkladu dluhu, hrubého domácího a národního produktu, hektarových výnosů nebo přehled vládních výd Mimořádně zajímavé je nejen srovnání hodnoty československého a německého vývozu zbraní a podrobně rozvedená platební bilance ČSR v letech 1925-1937. "Československo určitě nebylo mezinárodně srovnatelných parametrech oscilovalo... kolem středu, někdy se ocitlo i na doh Velká hospodářská krize však nemilosrdně odhalila jeho slabší místa a limity," upozorňují se, že krize československého hospodářství byla hlubší a delší než v jiných zemích a schop obnovy pomalejší. ČSR náležela k několika málo zemím, které do 2. světové války nedosáhly produkce." Velmi pozitivně na knize musíme hodnotit skutečnost, že jak shrnutí, tak předev jsou přeloženy do angličtiny. Na druhé straně zarazí nezařazení soupisu pramenů a literatu šťastně jej supluje poznámkový aparát. A víc než citelně v publikaci postrádáme jmenný rej Jan B. Uhlíř *========================================================================================= * Karel Šiktanc: Dílo 4 - Český orloj /Tanec smrti *========================================================================================= Praha, Karolinum - Progetto 2000, 165 s. Nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze Karolinum se v poslední době snaží trochu pozměn a rozšířit obvyklý repertoár vědeckých publikací a vysokoškolských skript i o vydání hodno české beletrie. První předzvěstí této změny bylo zahájení edice spisů legendy české malé d spoluzakladatele slavného Semaforu Jiřího Suchého před dvěma lety. Nyní nakladatelství nab další renomované české umělecké osobnosti. Básník Karel Šiktanc (nar. 1928), patrně jedna české poválečné poezie, se od nadšených svazáckých počátků přes program poezie všedního dn v druhé polovině padesátých let časopisem Květen propracoval k svébytnému poetickému jazyk melodičností, který námětově i stylisticky čerpá z lidové poezie. Skvělá práce se slovem, skladbách z počátku šedesátých let (Heinovské noci) dosáhla pravděpodobně svého dosavadníh sbírkách či spíše skladby z let sedmdesátých, z období, kdy básník díky nepřízni vládnoucí publikovat. Právě básnické skladby Český orloj a Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel obsahuje právě v díla Karla Šiktance. Je samozřejmě možné diskutovat, zda je vhodné postupovat při vydávání s chronologií a nezačít řádně prvním svazkem, ale svoji logiku tento postup nepochybně má. nejdříve do rukou nikoli básně ještě poznamenané uměleckým tápáním, ale naopak skvost zral V Českém orloji i v Tanci smrti básník ukázal, jak inspirující silou pro poezii zůstává lá (u Šiktance jde o zemědělské okolí Kladna) a lidová poezie se svou magickou zaříkávací sil tradiční folklorismus, ale o pokus nalézt hlubinnou podstatu češství, o soucítění se zemí krajinou světa" (Tanec smrti), kde to "bolí jak by zamrzala krev" (Tanec smrti). Motiv smr dusnou atmosférou státu, kde "slavíci/voláni k výslechům,/kde peří k dostání/a kde se bere dává zejména druhé sbírce silně baladický nádech. Jinak to snad ani nejde v zemi, ve které do nebe/Však mají zpřesekaná léta.". Považuji za téměř nepochybné, že žádná antologie české poezie druhé poloviny dvacátého sto Šiktancovy skladby opomenout. Opojná hudebnost jeho veršů s hlubokým proniknutím do genia budou nepochybně okouzlovat milovníky poezie mnoha generací. Další svazky díla Karla Šikta jeho básnické sbírky a skladby od druhé poloviny padesátých let nepochybně ještě pomohou z panteonu českých klasiků. Nejspíše pouze historici budou litovat, že do Díla Karla Šiktance nebyly zařazeny jeho mla v budovatelském nadšení. Otištěna by neměla být ani dobovou ideologií poznamenaná pozdější Milovníky krásné češtiny pak nepochybně rozesmutní zpráva, že edice nepočítá ani s vydáním prozaických pohádek. Na závěr ještě malá poznámka: Univerzita Karlova použila sbírku Český orloj pro svůj kalen Je zde doprovázena nádhernými ilustracemi Anny Poustové, které dokonale souzní s duchem dí (Ma Fr)