r4 ****************************************************************************************** * Recenze ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Jacques Le Goff: Intelektuálové ve středověku. *========================================================================================= Přeložili Luďa Klusáková a Otomar L. Krejča, doslov Michal Svatoš. Praha, Karolinum 1999 (vyšlo 2000), 188 s. Letitá esej o středověkých prodavačích slov nezestárla recenze Nestává se tak často, aby bylo možné vydat odborný historický text po sedmadvaceti letech prakticky bez úprav. Esej Intelektuálové ve středověku z pera Jacquesa Le Goffa, francouzs z okruhu známé školy Annales, je jednou z příslovečných výjimek potvrzujících pravidlo. Po intelektuálech - "prodavačích slov" - vyšlo poprvé roku 1957, a když je v roce 1984 autor k novému vydání, doplnil k němu pouze krátkou předmluvu, obsahující nikterak sebekritické vlastním textem a bilanci nejvýraznějších studií k tématu, kterými během uplynulých let Le obohatili historickou vědu. Nebyla to namyšlenost a nedostatek sebereflexe, co vedlo franc nezměněnému vydání. Při pohledu na středověké intelektuály totiž zvolil hledisko vpravdě n institucionální dějiny nahradil dějinami konkrétních lidí, před stereotypně popisnými lite upřednostnil rozbor vybraných myšlenek z textů jednotlivých vzdělanců, které potvrzují - a radikálně popírají - zažité představy o duchovní atmosféře středověku. Naznačený přístup p přimknutí ke škole Annales, které následně přispělo ke vzniku nejvýraznějších děl tohoto ž (nar. 1924) francouzské historiografie. Esej o středověkých intelektuálech nejen představu originální myslitele, ale především rozkrývá vazby mezi společenstvím vzdělanců a organism města. "Prodávají svoje vědomosti a výuku, stejně jako řemeslníci své výrobky," konstatuje že existence středověkých univerzit jakožto korporací učenců je vlastně obdobou řemeslnick si ovšem i pozvolného posunu intelektuálního světa směrem ke kastovní výlučnosti; "řemesln vnějším vzhledem začínají připodobňovat šlechtě a jejich charakteristické oděvy se z insig hodností mění v emblémy společenské prestiže. Právě toto vědomí souvislosti a vzájemné pro světem intelektuálů a světem kolem nich propůjčuje Le Goffově knize nevšední originalitu a inspirativnost. Patnáct let po svém opětovném francouzském vydání se tedy Le Goffův esej d češtiny. Lze předpokládat, že spíše vplyne do proudu podobných (jakkoli objevných a nováto francouzských historiků z okruhu Annales, které zde vyšly v minulých letech, než aby vyvol reakce ze strany recenzentů. Na rozdíl od prvního Le Goffova česky vydaného díla - Kultura pocházejícího z roku 1964, které počátkem devadesátých let rozdráždilo některé náhle pravi domnělým salonním levičáctvím autora -, zůstává přece jen Le Goffův esej o intelektuálech na době svého vzniku. Stejně jako jeho další práce (předloni vydaná Středověká imaginace a studií Středověký člověk a jeho svět, který Le Goff redigoval) představují Intelektuálové především další kamínek do postupně doplňované mo zaiky poznávání moderní západoevropské h Skutečnost, že kniha, která by před deseti lety nejspíše byla nadšeně vítána coby skvělý m výboj, se dnes řadí po bok mnoha obdobných do češtiny přeložených studií, je vcelku optimi prioritách českých nakladatelství i o zájmech českých intelektuálů, kteří ty knihy zprostř Marie Koldinská *========================================================================================= * Petr Král: Praha *========================================================================================= Fotografie Hana Schiker, Zdeněk Merta a Otakar Pajer, doslov Zdeněk Vašíček. Praha, Karolinum 2000, 136 s. Petr Král: Prahu nejlépe obývat na dálku recenze a glosy Základ svazku Praha položil básník, esejista a překladatel Petr Král (nar. 1941) v osmdesá pařížském exilu, jemuž se dobrovolně vystavil po sovětské invazi. V roce 1987 totiž ve Fra Prague, který je ve stávající české edici rozšířen o dovětek z jara 1990 nazvaný Návrat. V reportážního eseje pozoroval a se západními metropolemi, ale také se svými vlastními vzpom Prahu na přelomu let 1989/1990, do níž tehdy - po dlouhé a vynucené odmlce - zavítal. Král té řady knih, v nichž básníci vzdávají hold Praze, snažíce se nahmátnout jejího genia loci dimenzi místa, jímž - slovy Christiana Norberga-Schulze z knihy Genius loci (Odeon 1994) - než abstraktní polohu. Máme jím na mysli totalitu, kterou utvářejí konkrétní věci, jež maj tvar, texturu, barvu... Obecně řečeno, místo je dáno jakožto určitý charakter či atmosféra nepřipomenout klasiku: Nezvalova Pražského chodce (1937), už proto, že na Nezvalovu poezii Král několikrát odkazuje; a zmínit možno i Sýsova Pražského chodce II (1988), který už náz nejen jím se snažil navázat na Nezvala a vznikal vlastně souběžně s textem Královým - jina kontrapozici k němu. Král se rozpomínal na město, s nímž se rozloučil ve chvíli, kdy bylo prázdný kadlub, vakuum, na jehož výzvu lze odpovědět jen odjezdem," a dospěl k tomu, že "P zdá nejlépe určena k tomu, abychom ji obývali na dálku". Karel Sýs, tenkrát teprve v první rozkladu, který ještě vyhlížel jako neosurrealismus, ale vlastně již obsahoval příznaky př mozkového zkratu, si v Pražském chodci II hédonicky užíval města, jištěn prominentním auto revoltující nanejvýš vůči institutu manželské věrnosti. Králova kniha čtenáře existenciáln dotýká se jej důvěrněji, přestože i o ní do značné míry platí to, co kritik Jiří Cieslar n sešitech, deníkových záznamech Petra Krále (vydaných v roce 1996 bratislavským Fragmentem) na torzovitém okamžiku se věnuje hře smyslů. Pocit prázdna, který ho poutá takřka jako něj však v mém dojmu provází jakási 'druhá' pustota z hodů do sebe uzavřené sensibility, až př vážné a příliš posedlé svou významností." Králova "dosebeuzavřenost" se v textu Praha proj kruhu - vypravěč chodí nebo (tramvají či taxíkem) jezdí po městě, přeskakuje ze čtvrti do na periferii, ale pocitově s ním neustále bloudíme někde mezi Národním divadlem, Karlovým hradem, Václavským náměstím a Vinohrady, tedy v Praze jaksi obligátní, literátské a artist nemůže být řečeno, že pohyb po periferii je samo sebou zárukou autentičtější výpovědi, jak televizi právě uváděný polovičatý cyklus Praha mizerná. Ona pozvolna uspávající, únavně ro naštěstí v druhé půli Královy knihy získá zemitější impuls: autor se už neštítí (nebo aspo přepáleného tuku pražských hospod, nezdráhá se některé historické události pojmenovat přím časovou, místní a lidskou konkrétností a věrohodně evokuje - i na tu dálku, jež ho dělí - "znormalizované" metropole: "Sama obludná složitost, jíž nabyly v Praze všední problémy, t vytvořit zvláštní umění (špatně) žít. V trvalém zmítání mezi nesehnatelným instalatérem a vrostlými do fasád, mezi věčně nepřístupným hřbitovem a neúprosným rachotem rolet v hospod prvním náznaku stmívání se muži i ženy mění v pravé průzkumníky všednosti, od níž lze čeka nic." Dovětek z jara 1990, který Petr Král připojil k původnímu, jen v nedůležitých detail textu z roku 1987, posiluje faktografickou a vzpomínkovou rovinu knihy na úkor poetických vizuálního labužnictví, ne však ke škodě svazku jako takového. S narůstajícím časovým odst dokumentárních prvků této publikace toliko a jen stoupat. Už teď si mnohé reálie z Královy samozřejmě vybaví a lokalizuje asi pouze pražský pamětník středního či staršího věku. Josef Chuchma *========================================================================================= * Sborník Katolické teologické fakulty *========================================================================================= vydaný v roce 650. výročí založení Univerzity Karlovy Karolinum, Praha 1998, 253 s. Katolická teologická fakulta se vrátila do svazku Univerzity Karlovy po listopadu 1989, po čtyřiceti letech odloučení nejen organizačního, ale i geografického (dočasné sídlo v Litom Přihlášení se ke své alma mater dosvědčila v roce jejího jubilea uspořádáním sborníku, kte spektru témat (od historické problema-tiky, přes problémy právní, teologické až po pastora prezentuje odborné otázky, jimiž se zabývají členové učitelského sboru fakulty i její host Příspěvky jsou otištěny v původním jazyce (vedle češtiny přichází i angličtina, němčina a některé cizojazyčné jsou opatřeny českým resumé. Současné postavení teologické fakulty v napětí mezi kanonickým právem na Jedné straně a če vysokoškolskou legislativou osvětluje Miroslav Zedníček. Počátky teo-logické fakulty UK sh článku Jaroslav Kadlec. Připomíná existenci tří kostitutivních listinných dokumentů týkajících se pražské univerzity, z nichž zdůrazňu-je listiny papeže Klimenta VI. z 26. ledna 1347. Tu interpretuje jako vlastní založení univer byly záhy zahájeny i teologické přednášky v praž-ských klášterních budovách. Zřízení teolo Praze vidí jako projev zvláštní přízně papeže k jeho příteli a bývalému žáku králi Karlu I Kadlec přispěl do sborníku i další historickou prací, nazvanou Petr Klarifikátor -du-chovn životopisec arcibiskupa Jana z Jenštejna, vycházející z jeho nepubliko-vané disertační prá k dispozici P. Spunarovi při vzniku jeho Repertoria auctorum Bohemorum J. (Studia Copernic s. 79-82). V Kadlecově přís-pěvku po krátkém úvodu, v němž je představena osoba roudnickéh ná-sleduje komentovaný soupis jeho spisů, který výčtem prací koresponduje se Spunarovým he Clarificator. Jedná se o trojí zpracování návodů k duchovnímu životu, určené Jenštejnovi a augustiniánům, o traktát vysvětlující smysl svátku Navštívení Panny Marie, zavedeného nově Jenštejnem, životopis Jana z Jenštejna, který je Petrovi jednoznačně autorsky připsán, a o resp. roudnického konventu. Kadlec mohl ve svém příspěvku rozvinout na širší ploše než Spu hodnocení obsahu děl a připojil edici Compendia honeste vite, čtyř listů a kratšího návodu perfectionis, vše z rukopisu pražské kapitulní knihovny D 57 (ve sborníku s. 115-150). Zpř zajímavého autora z okruhu reformně založeného arcibiskupa Jenštejna je hlavním přínosem K Blanka Zilynská *========================================================================================= * Gary B. Cohen: Němci v Praze 1861-1914 *========================================================================================= Karolinum, Praha 2000, 314 s. Devatenáct let po americkém vydání -vychází nyní základní dílo Garyho Cohena The Politics Survival: Germans in Prague, 1861-1914 (Princeton University Press, 1981) česky v překladu Současně se objevilo na knižním trhu i dílo Cohenova učitele Carla Schorského Vídeň na pře (Brno 2000, 354 s.). Cohenova kniha, jejíž původní vydání je v Praze jen v několika málo e až dosud české vědecké obci jen málo známa. A přece k tolik diskutované problematice němec pražské komunity před sto lety a jejího přínosu evropské kultuře přináší právě to, co v čl chybí -prověřená, "tvrdá" sociální, demografická fakta. Kniha vznikala v Praze při studijních pobytech autorových. První z nich začal v době studi problematiky jen málo příznivé, v roce 1972. Nicméně i tehdy nalezl Gary Cohen v Praze něk bodů, Archivu Univerzity Karlovy patřilo mezi nimi místo neposlední. Čtenáře snad nejvíce udiví hloubka pramenného záběru zahraničního badatele, který musel př paleografické i jazykové problémy. Cohen velkým úsilím zdolal překážky a studoval do hloub prameny, zejména sčítací operáty pražských cenzův letech 1880-1910, spolkovou agendu v měs pražském, archivu českého místodržitelství i v archivech centrálních úřadů ve Vídni. Proše pozůstalosti Německého Kasina a materiály dalších pražských německých spolků stejně jako z rady Židovské náboženské obce. Přitom se seznámil třebas i s literaturou k problematice, k čeští historici podcenili, a zjistil, v kterých pražských kostelech se němčina užívala při 168). Nalezl spolehlivé odpovědi na otázku, jaká část pražského obyvatelstva se pokládala ze Něm to byla jedna třetina, v roce 1910 již jen pouhých 7 procent mezi pětinásobně početnější m Do detailů jsou tu rozebrány demografické a profesní struktury tří farností, kde žilo rela těch, kdo se hlásili ke svému němectví -farnosti sv. Havla na Starém a sv. Jindřicha a Pet Městě. Tento výzkum otištěný ve 3. kapitole objasnil životní postavení vysokých a vyšších společnosti, zatímco 5. kapitola se věnuje nižším vrstvám pražské německé společnosti a je spolkovém životě Němců v Řemeslnickém spolku a ve spolcích tělovýchovných. Stranou nemohly zůstat pražské německé vysoké školy, jejich studentstvo, jeho vlastní spol podíl na činnosti jiných, třeba tělovýchovných organizací. Vzorný poznámkový aparát ukazuj především důsledně uplatňovaná prosopografická metoda, která Cohenovi umožnila vidět pod s i složité individuální osudy a tak ve světle dobře uchovávaných dokumentů a bohatých svěde životě vytvořit metodický model pro studium podobných procesů, které se odehrávaly na jiný Evropě i ve světě v 19. a 20. století. Proto se kniha těší velké pozornosti v americké i z historické vědě. Jan Havránek *========================================================================================= * Racek J. a kolektiv autorů: Klinická Biochemie *========================================================================================= Karolinum, Galén, Praha 1999, 317 s. Hlavní autor je přednostou Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky LF a FN v P pracovalo 10 dalších autorů z Brna, Hradce Králové, Plzně a z českých Budějovic. Úvodem se konstatuje, že klinická biochemie se stala předmětem pregraduální výuky -je tu d lékařský obor, který při znalosti patobiochemie a na základě stanovení změněné koncentrace či produktů enzymových dějů, změněné aktivity enzymů a jiných látek v tělesných tekutinách ke stanovení diagnózy onemocnění, jeho prognózy i ke kontrole účinnosti terapie. Probíraná zahrnuta do 35 kapitol, které jsou rozděleny pomocí desetinného třídění na podkapitoly. Prvních 6 kapitol je věnováno obecným informacím o vztahu klinické biochemie k ostatním ob preanalytickým vlivům na výsledek laboratorního vyšetření, laboratorním metodám z pohledu vlastností (přesnost, citlivost, specifičnost aj.) a z pohledu klinické diagnostiky, násle definovány referenční hodnoty a kontrola kvality laboratorních vyšetření. Větší část další důraz na klinickou interpretaci biochemických testů. Nacházejí se tu kapitoly (7-10) o zák moči, o bílkovinách krevní plazmy, nebílkovinných dusíkatých látkách (močovina, kreatinin, amoniak, aminokyseliny aj.) a o stanoveni aktivity enzymů. Další skupina kapitol (11-14) p různých aspektech metabolismu: o metabolismu vody, sodíku, draslíku a chloridů a o osmolal metabolismu vápníku, hořčíku a fosforu, o acidobazické rovnováze a jejích poruchách, o kre metabolické bilanci. Námětem kapitol 15-17 jsou stopové prvky, vitaminy a hormony. Kapitoly 18-29 jsou zaměřeny na biochemické aspekty a laboratorní ukazatele různých onemoc patologických situací: na diabetes, rizikové faktory rozvoje aterosklerózy, na infarkt myo metabolismus, na vyšetření trávicího ústrojí, na parenterální a enterální výživu, na onemo diferenciální diagnostiku hyperbilirubinémií, na funkční zkoušky ledvin, na urolitiázu a z a na dědičné poruchy metabolismu. Kapitoly 30-33 podávají přehled o cytochemickém a cytolo mozkomíšního moku, o analýze výpotku, o laboratorních testech v těhotenství a o zvláštnost vyšetřování v dětském věku a ve stáří. Kapitoly 34-35 popisují základy toxikologie a různá v klinicko-biochemické laboratoři, jako jsou automatické analyzátory a počítačová technika se nachází seznam zkratek a symbolů, přehled referenčních rozmezí základních vyšetření a a glosář. Každá kapitola je vybavena pečlivě vybranými a zpracovanými citacemi doporučené literatury grafy, schématy a tabulkami znázorňujícími biochemické děje a laboratorní interpretace (čí kapitol). Publikační záměr autorů se tu jeví jako soubor směrnic a návodů vedoucích k poro metabolických souvislostí a k zaměření na racionální cílenou indikaci a správnou interpret vyšetření. Kniha se stane jistě používanou příručkou v knihovně odborníků různých speciali klinické mikrobiology a biology pracující ve zdravotnictví. Jindřich Jíra *========================================================================================= * Kasal P., Svačina Š. a kolektiv: Lékařská informatika *========================================================================================= Praha, Karolinum, 1998, 543 s. Na knize se podílelo celkem 11 autorů -pracovníků 1. a 2. lékařské fakulty UK. ČVUT a Náro knihovny. V předmluvě autoři uvádějí. že publikace je v naší literatuře dosud nejkomplexně lékařské informatiky. která je tu pojata jako matematicko-technická disciplína. Jedná se o multidisciplinární. jenž nachází v lékařství stále nové aplikace. Klasifikace tematiky a t tu nejsou dosud zcela stabilizovány a rychlý vývoj oboru přináší množství moderních techno obsahuje celkem pět kapitol. rozdělených na podkapitoly podle desetinného třídění. Kapitola 1 Lékařské informace podává přehled o otázkách lékařských dat a znalostí a o jeji Ve čtyřech podkapitolách je podán úvod o vědeckovýzkumné činnosti a teorii informace, o lé o lékařských pojmech a znalostech, v to čítaje terminologii, klasifikaci a formalizaci, a interpretaci lékařské informace ve smyslu diagnózy, hodnocení vyšetření, rozhodovacích pro klinického výzkumu apod. Kapitola 2 Statistika je věnována oboru aplikované matematiky, která využívá počtu pravděp a uplatňuje se ve zdravotnickém výkaznictví (deskriptivní statistika), klinickém výzkumu ( statistika) a v lékařských rozhodovacích procesech. Ve 12 podkapitolách je pojednáno o typ dat, o pravděpodobnosti a náhodném výběru. o statistických odhadech a testování hypotéz, o střední polohy dvou populací, o analýze kategorických dat a alternativních testovacích pos korelační a regresní analýze, o časových řadách, o vícerozměrné a operační analýze, o stat vyhodnocování dat a o kvalitativním výzkumu. Kapitola 3 Biokybernetika je definována jako" věda o systémech se schopností cílově zaměře Uplatnění v medicíně je tu shrnuto do pěti podkapitol: dynamické systémy, simulace a model biosignálu. zpracování obrazu a řízení lékařských přístrojů s příklady z lékařské praxe (n infuzní systémy). Kapitola 4 sleduje Informační systémy ve zdravotnictví, které původně představovaly zdravo knihovnictví. V současné době dochází k rychlému převádění bibliografických údajů do elekt Ve čtyřech podkapitolách jsou tu uvedeny klinické informační systémy nemocniční a pro prak informační prameny, kterými jsou vědecká sdělení, bibliografie, elektronická báze dat, kni Následují klinické aplikace, jako jsou klinické výpočty, počítače v terapii, počítačová si praxi aj. Konečně lékařská dokumentace je tu uvedena jako činnost při shromažďování inform jejich zdravotním stavu. Kapitola 5 Počítačová věda je koncipována jako přehled současného stavu výpočetní techniky uživatele. Ve čtyřech podkapitolách jsou uvedeny základní informace o sestrojení počítače a o jeho základních funkcích a periferních zařízeních, o programovém vybavení počítačů (so počítačových sítích a Internetu. V závěru knihy se nachází seznam literatury, převážně monografické, se zřetelem k jednotli Celkový počet tabulek a ilustrací je 321, jde o přehledy, výpočty, kresby, modely, diagram schemata, rozhodovací stromy apod. Kniha představuje přehlednou a dostupnou příručku pro s profesionály, lékaře i biology pracující ve zdravotnictví -v klinických i laboratorních ob Jindřich Jíra *========================================================================================= * Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů *========================================================================================= Praha, Karolinum, 1998, 139 s. Publikace byla vydána jako učební text pro posluchače Přírodovědecké fakulty Univerzity Ka autor je docentem PřF UK v Praze, druhý je docentem Biologické fakulty Jihočeské univerzit Budějovicích. Oba jsou známi četnými publikacemi v oboru helmintologie. Lektory byli Dr. M J. Šoltýs. V úvodu se autoři zmiňují o parazitismu jako o biologickém fenoménu, o pojetí p jako interdisciplinárního oboru, o změnách založených na parazitickém stylu života a o čes v tomto oboru. Publikace se skládá ze čtyř tematických částí dělených na kapitoly a podkap desetinného třídění. 1. Úvod do helmintologie obsahuje vymezení oboru, jehož námětem je studium helmintů - těmi parazitické organismy, dříve nazývané "parazitičtí červi", kteří pocházejí z několika fylo vzdálených skupin. Jejich zástupci jsou původci v globálním měřítku rozšířených závažných a zvířat, jako jsou schistosomózy, drakunkulóza, onchocerkóza, lymfatické filariózy, paraz a šířící se alimentární cestou. Dále jsou zde předloženy charakteristiky hlavních skupin m jednorodých, tasemnic, hlístic a vrtejšů i metody jejich studia. 2. Obecná část pojednává o adaptacích helmintů, jmenovitě o morfologických adaptacích ve s přizpůsobení tělesné velikostí, redukce strukturální složitosti a vytvoření specializovaný o adaptacích fyziologicko-chemických, jako jsou neutralizace enzymů a toxických látek, změ a tělního pokryvu, a o adaptacích reprodukce a etologie. V rámci popisů struktury a funkcí přichycovací orgány, tělní pokryvy a dutiny, nervová, svalová a trávicí soustava, exkrece orgány reprodukční. Vývojové cykly parazitů jsou tu objasněny popisem typů a fází vývoje, diseminací, vyhledáním hostitele a jeho osídlením, dále migrace v hostitelském organismu, doby přežívání. V kapitole o ekologii helmintů jsou uvedeny základní ekologické pojmy spol a biotickými faktory, sezónností, zoogeografií a hostitelskou specifičností. V dalším jsou interakce helmintů a hostitelů, v to čítaje molekulární mimikry a molekulární maskování, i hostitele, výměnu povrchových složek (antigenů), detoxikační enzymy, interakce s neuroendo hostitele a regulaci genové exprese hostitelských buněk. V závěru této části je probrána f klasifikace helmintů. 3. Přehled hlavních skupin helmintů se týká jednotlivých tříd, a to motolic, monogeneí, ta kmene vrtejšů -jejich charakteristiky, morfologie, vývoje a vývojových cyklů vybraných zás základů klasifikace těchto skupin. 4. Seznam doporučené literatury obsahuje citace doporučených domácích a zahraničních knižn vydaných vesměs v posledních letech, a některé internetové adresy s informacemi o helminte Ilustrace (v počtu 81) se skládají ze schematických kreseb znázorňujících biologické cykly a jejich životních forem, strukturu orgánů a tkání a diagramy biologických jevů. Vyobrazen přejata vesměs ze světově známých učebnic. Publikace představuje vysokoškolská skripta nab biologický pohled, zabývá se tedy parazity postihujícími různé skupiny živočichů -vedle zv a hospodářsky významných i člověka. Téma je originálně pojato a zpracováno se zřetelem na nejnovější morfologické, biochemické a molekulární poznatky oboru. Velmi cenné informace t pre- a postgraduální studenti biologických oborů, ale i lékaři a veterináři zabývající se Jindřich Jíra *========================================================================================= * Svobodová, Dana: Terminologiae medicae vestibulum. *========================================================================================= Úvod do řecko-latinské lékařské terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK. Praha, Karolinum 1999, 224 str. Po anglickej učebnici latinskej lekárskej terminológie (Introduction into the Greco-Latin Terminology, Praha, Karolinum 1995) vydala D. Svobodová v r. 1999 jej viac alebo menej pre českú verziu, ktorá je určená bakalárom. Autorka sa pokúša o niektoré nové spôsoby prezent lekárskej terminológie a vcelku je aj úspešná. Okrem podrobnejšieho poučenia o písaní rece viac cvičení na kompozitá učebnica obsahuje všetko, čo má vedieť o latinskej lekárskej ter medik. Vzhľadom na utilitárnosť vyučovania latinčiny na lekárskej fakulte a v zhode s našo československou) tradíciou je gramatický obsah 11 lekcií učebnice zredukovaný hlavne na sk substantív a adjektív, stupňovanie adjektív, číslovky, tvorenie odvodených a zložených slo "přihlédnutím k řečtině", ako to stálo v titule jednej z prvých učebníc takej latinčiny od To minimum zo slovesa, ktoré sa v učebnici nachádza, slúži skôr na pochopenie niektorých v ukážok latinského textu, ktoré je študent lekárskej fakulty pil takom rozsahu gramatiky sc len pomocou učiteľa. Niektoré texty však aj tak presahujú jeho možnosti, napr. 7-riadkový 63 si vyžaduje 9 riadkov neznámej slovnej zásoby, pričom sú v Dej aj slová z III. dekl., k nasleduje. Z autorov ide hlavne o Komenského a rímskych medicínskych autorov Celsa, Caelia Plinia St. Učebnica zachováva približne rovnakú stavbu lekcií, po gramatickom výklade nasleduje lexic dicta (= živé slová a citátové výrazy), praxe (= cvičenia), kľúč a nakoniec, ako keby "nav vysvetľujú slovesá. Autorka používa nezvyklú, ale vtipnú a výstižnú terminológiu, ktorá je príťažlivá, napr. "přefeminizovaná I. dekl." (s. 45), "maskulinní image" II. dekl. (s. 47) dekl. "sledují pravidla a rozmary III. deklinace" a sú "kompatibilní" so substantívami vše (s. 108). Cvičenia majú prázdne miesta na odpovede, má to byť leda učebnica na jedno použi učebnica je ilustrovaná milými obrázkami, ktoré podľa našich informácií pochádzajú od samo Hoci väčšina má skôr akcesórny charakter, niektoré majú aj istú funkciu, napr. výklad pred Na prvý pohľad rušivo pôsobí spôsob označovania latinskej dĺžky vertikálnym diakritickým z j. ako v češtine alebo slovenčine, a je to prekvapujúce, pretože dnes už existujú fonty aj dĺžňami. podľa môjho názoru boli niektoré gramatické partie zaradené predčasne, napr. pred v 1. lekcii, v 2. lekcii predložky exemplifikované substantívami všetkých latinských dekl. v 2. lekcii s odkazmi na substantíva III. dekl. Keď. študent pozná len I. dekl. je predčas príklad ako per os, foetor ex ore alebo odvodzovať glandula od glans, ndis. V celej anatom terminológii je percentuálne najviac zastúpený nominatív a genitív. Ostatné pády nie sú vy hrajú menšiu rolu, ba dokonca datív žiadnu, takže sa v niektorých učebniciach lekárskej la neuvádza. Preto sa mi zdá, že cvičenia typu "Spojte s predložkou cum, ex, contra" apod. sú týchto pádov neúmerné. Ablatív možno cvičiť spojeniami ramus communicans cum..., čo sa v a názvosloví skutočne vyskytuje, ale také výrazy som v učebnici nenašiel. Problém predložkov pripomína známe konštatovanie slovenčinárov, že najväčší výskyt ypsilonov je práve v diktá Hoci autorka uvádza niektoré cvičenie príkazom "Spojte smysluplně", niekedy podľa nášho ná spojenia zmysluplné nie sú, napr. plurál výrazov manus dextra a cornu dextrum uteri (s. 65 ascendentia (s. 114), abortus imminentes (s. 114), spojenia series longa morbi (s. 68), sa dislocationis ad longitudinem (s. 79), praeventia ante mortem (s. 89), anatómii nezodpoved canalis tendinis m. flexoris carpi (s. 90), úplne nepravdepodobné sú výrazy ako napr. cum (s. 130), ad sanationem otitidis mediae acutioris alebo in nephritide graviore chronica (s Učebnicu dopĺňajú nakoniec prílohy, v ktorých sa okrem iného nachádza výklad receptu, "výr zelené", ktoré sa zrejme nedostali už do jednotlivých lekcií, výber slovies s uvedením sup užitočný paralelný zoznam synoným latinsko-grécko-českých. Keďže autorka pracuje na novej učebnici určenej tentokrát pre medikov (a s názvom Terminol ianua), prajem jej vera šťastných nápadov a azda aj tieto riadky prispejú k jej zlepšeniu. František Šimon