r6 ****************************************************************************************** * Recenze ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Mastiliaková, Dagmar: Úvod do ošetřovatelství. Systémový přístup. I., II. díl, Sytémový *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, I. díl, 187 str.; II. díl, 160 str.; 1. vydání Ošetřovatelství a sestry jsou dnes zapojeny do širších společenských změn. Pokud se od ses změní ošetřovatelskou praxi tak, aby dosáhly cílů programu "Zdraví pro všechny", pak musí udělat. Osobní růst a sebevědomí, komunikační dovednosti a asertivita nebyly v minulosti b učebních osnov zdravotnických škol. Osobní znalosti a dovednosti sester a porodních asiste hlavní prvky v procesu změn. Pokud budou vědět, jak postupovat, změnu zvládnou snadněji. Požadavkem nového tisíciletí je systémovost a tzv. znalostní společnost. Srovnání znalostí myšlení a schopností jeho aplikace u našich a zahraničních odborníků nevychází pro nás zat věty najdeme na jedné z předních stran učebních textů, které jsou určeny vysokoškolskému s ošetřovatelství. Učební texty jsou rozděleny do 8 větších celků: - Evropská strategie péče o zdraví a nová koncepce ošetřovatelství - Profesní vzdělávání a kompetence sester v praxi - Ošetřovatelství jako samostatný obor - Funkční typ zdraví - model Gordonové - Metodologíe ošetřovatelství - ošetřovatelský proces - Výzkum v ošetřovatelství - Celkové řízení a kontrola kvality péče - Standardy procesu a výsledku v přímé ošetřovatelské péči Samozřejmě nechybí seznam použité a doporučené nejnovější literatury americké, anglické, d směrnic EU aj. Přínosem a kladem skript je především to, že ošetřovatelství autorka pojímá jako součást s zajištění kvality péče o zdraví populace. Toto pojetí ošetřovatelství zahrnuje i novou ter mezinárodní úrovni vznikající klasifikační systémy, např. mezinárodní klasifikace ošetřova (International Classification for Nursing Practice). Tento projekt se zaměřuje na uspořádá ošetřovatelských situací a tím vytváří podmínky k pojmenování a popisu ošetřovatelské prax vyžadují moderní elektronické databáze ve zdravotnických informačních systémech. D. Mastiliaková dále definuje pojem kompetence sester, které odpovídají za všeobecnou ošet Je to zejména požadavek veřejnosti na kvalitu péče, vysoká profesionalita a zároveň i touh a kolegiálním postavení sester vůči ostatním zdravotnickým profesionálům, které vyžadují n ošetřovatelství v systému péče o zdraví v 21. století. Pokud mají být sestry považovány za zdravotnické profesionály, musí si ujasnit své jedineč postavení v multidisciplinárním týmu. Autorka rovněž vysvětluje potřebu standardního ošetř - funkční typ zdraví. Podrobněji seznamuje s ošetřovatelským procesem jako systémovou meto orientovaného na dosažení výsledku. Pojem ošetřovatelský proces souvisí s akceptováním věd východisek v ošetřovatelství, kterymi se ridí lidské poznání. Oba díly mají i cenné přílohy, týkající se např. Standardů výchovy a vzdělávání všeobecnýc Standardů ošetřovatelské praxe, Standardů profesionální výkonnosti, Kritérii pro audity v ošetřovatelské péče, Způsobu a formy vedení individuální ošetřovatelské dokumentace atd. Učební texty Úvod do ošetřovatelství jsou charakteristické zcela novým přístupem ve výuce bakalářského studijního programu ošetřovatelství a jistě je přivítají jak studenti, tak i odborných předmětů ošetřovatelství. Skripta jsou přínosná nejen pro studenty a pedagogy, a porodní asistentky v praxi, které chtějí vstoupit dobře připravené do Evropské unie. JANA KUTNOHORSKÁ *========================================================================================= * Duby, Georges: Dějiny Francie (Histoire de la France) *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 2000 s., 1. vyd., cena 970 Kč. Bílá cihla o historii Francie Bílou tlustou cihlu připomene téměř tisícistránková kniha Dějiny Francie, kterou v českém nakladatelství Karolinum. Jde o původní ediční projekt vydavatelství Larousse, které k sou historii země galského kohouta angažovalo nejlepší z francouzských profesorů, kteří se zab od pravěku až po současnost. Jejich práci koordinoval Georges Duby, známý specialista na s civilizaci. Text je psán čtivě a zajímavě - vedle popisu událostí a dějinných zvratů tu čt hluboké sondy do sociálního, hospodářského a demografického vývoje. Kniha tak zaujme nejen mnoho dalších zájemců o společenské vědy a kulturu. *========================================================================================= * Nešlehová, Mahulena - Hlaváček, Josef: Jan Koblasa *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, váz., 292 s., 1. vyd., cena 1290 Kč, s grafikou 2000 Kč. MONOGRAFIE JANA KOBLASY Díky porozumění univerzitního nakladatelství Karolinum je splacen dluh, který má naše děje umění vůči Janu Koblasovi (1932). Vydalo monografii jeho celoživotního díla. Uvádí ji úspo textem stať Josefa Hlaváčka. Vylíčenim tři příběhů vyvolává z paměti důležité etapy sochař na souvztažnost jeho života a tvorby na pozadí proměnlivých okolností doby. Věnuje se před struktuře dila, z níž je čitelný smysl i postavení Koblasovy tvorby v kontextu českého a s Mezi jiným dovozuje, nakolik v ní setrvaly v rovině duchovní i formální hluboké vazby k ro byly umělci oporou v době intelektuálního zrání a z nichž čerpal během života v exilu při situací světa. Mohl je zplna zhodnotit v podmínkách svobody, která prospěla jak rozmachu, uznání umělcova projevu. Základní monografické studie se potom ujala Mahulena Nešlehová. Předností jejího textu je které rezonují s uvážlivou volbou reprodukcí, jimiž jsou provázeny jednotlivé části knihy. usnadňují pochopit, jak se do vlastností díla vepsala umělcova osobnost. Z uměleckohistori autorka pečlivě shromážděné fotografické dokumenty, údaje bibliografického rázu a přehledn ní sí všímá uzlových událostí umělcovy cesty životem, které posouvaly proces poznávání seb chaotického světa přítomnosti. Střízlivě vypisuje opěrné body Koblasova tvůrčího konání a veřejného jednání z doby jeho n vytvořil podle spříznění volbou pevné zázemí (do něhož patřili Mikuláš Medek, skupina Šmid druhové), aby se podílel na krystalizaci aktuální výtvarné mluvy. V exilu se musel spolehn okruh kolem něj se ovšem rozšiřoval díky věhlasu jeho realizací i výstav po světě, neméně výsledků pedagogické činnosti. Pro upřesnění životopisu by možná pomohlo připomenout také jak se odvážným gestem bránil diktátu ideologie a šikanám úřadů a byl k sobě nelitostný (k před pořádáním výstav ve svém bubenečském ateliéru sochy, které zapudil). Charakteristiku spojila autorka s výkladem díla. Všímá si netoliko předpokladů Koblasova talentu, posvěcen z dědictvi rodiny, a pěstované úcty k řemeslu, jež mu otevřela důvěrné porozumění hmotě ka se i jeho intelektuálními a citovými dispozicemi, které ho přivedly diky nezměrné tvůrčí v literárnímu a filozofickému a promítly se spolu s hlubokou nábožnosti do koncepce jeho díl proudu odpovídalo na znepokojení úvahami o člověku a světě přítomnosti. Badatelské výsledky zpracování informelu a nefigurativních tendencí v novodobém českém umě zúročila v publikaci Poselství jiného výrazu, 1997, viz At. č. 13/98) usnadnily autorce př tvorbě. Soustředěna k její individuální svébytnosti, ponechala stranou některé dobové souv orientaci čtenářů možná pomohly. Mám na mysli pozornost důvodům rozdílného přístupu dvou s generace, z nichž první byl ve svých projevech citelně poznamenán zážitky z válečné doby ( snad proto ochoten ke kompromisům), zatímco druhý sled, který dozrál v průběhu 50. let, vl subjektivních pocitů bolestný prožitek nesvobody, krytý falší ideologie. Z přetlaku nitern mladší umělci přednost nefigurativní abecedě, jakou uplatňovali bez ohledu na své školení malbě i grafice. Koblasa dospěl k organické symbióze jmenovaných disciplín; prostředků pla tehdy ovšem též malíři (T. Pištěk, B. Dlouhý), podobně jako se malířsky vyjadřovali sochař J. Jankovič ad.); od studia grafiky přešeI k sochařství A. Veselý a z projevů kresbou se v mluva K. Nepraše. Zmíněné podmínky stojí jen na okraji vysokého hodnocení, jež si zasluhuje všestranně promy Nešlehové, nezatížený epickými parafrázemi. Rozvržen do 8 kapitol, otevírá přístup k dílu objektivních podnětů mýtu země a tíživosti lidské oběti, jež umělcovo zření formovaly. Nás subjektivním zdrojům umělcovy obraznosti, zkoumané z hlediska psychologické typologie hier a meditativní, aby z těchto složek odvodila závěrem rozvahu o úloze mytických postav a výz ikonografie znaků a symbolů. Je příjemné, že kniha souhrou textové a obrazové části vyvolá umělce s historičkou umění, do níž vstupují úryvky ze sochařových dopisů a prvořadě umělco o životě a procesu tvorby. Zvolený úhel pohledu obohacují uvážlivě vybrané citace obecné p Junga, M. Eliadeho) i konkrétní postřehy řady uměnovědců. Metodologický postup dovolil Neš Koblasově umění dosud nevšímané polohy. Nejde jen o zdařilý rozbor jeho vývoje, během něho forem změnila díky svobodnému prostředí v řeč přímou, ale i o trvalý vztah ke zděděným mýt o analýzu Koblasova uměleckého myšlení, jež se promítá do koncepce tvorby (až po volbu bás děl). Plocha obrazu je pro něj živorodým organismem, střeží jedinečnost pojetí těla sochy, pro něj nemyslitelný bez napětí mezi barvou a světlem. Při stavbě skulptury bere v potaz v a je s to přijímat podněty z rozdílného materiálu i z lokálního prostředí odlišných míst s pracoval. Impulzem bylo pro něj ostatně též setkání jeho českého barokního cítění s protes německého severu. Z celého díla zřetelně vyplývá duchovní motivace, která byla od počátku projevu. Oprávněná chvála a obdiv vydané monografii patří jedním dechem rovněž její typogr se ujal Zdeněk Ziegler. Text je přehledně zalomen, dělen stránkami kuléru s otištěnými ver dobře vytištěné knihy je její obrazová část, seznamující přehledně s umělcovou tvorbou, je i významu jednotlivých děl střidá nenásilně formáty reprodukcí ve vztahu ke sledu kapitol. Jiří Šetlík UMĚLCOVA ČETNÁ MEMENTA V roce letošních sedmdesátin sochaře, malíře, grafika a scénografa Jana Koblasy vyšla mono umění. Už od studií na Akademii se rozvíjelo mimo oficiální sféru a v úsilí o uměleckou sv kvalitám se po roce 1968 prosadilo v cizině, zvláště v severním Německu, kde se usadil. V letech zasahuje do českého dění. Od počátků se vyznačuje meditativní povahou spoluurčenou výtvarnými reflexemi situace člověka ve světě, které v mládí ovlivňovala také filozofie ex Připomeňme si, že k největším překvapením krátkého uvolnění věcí kulturních v šedesátých l některé výstavy včetně Koblasových vystoupení, ale i výzdoba několika svatyň na Moravě. Ze kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnicích vytvořilo několik umělců práce (1963-1965), které formální stránce spadají mezi nejpozoruhodnější ukázky Ars Sacra v Evropě oné doby. Sochař chórové zábradlí, Jan Koblasa oltářní stůl, svatostánek a svícny i monumentální dřevěný rá asambláží, věnovanou lidskému životu. Pro toto retabulum malíř Mikuláš Medek vytvořil obra Součinnost Koblasy a Medka se opakovala i ve světských prostorech. Monografie z pera historičky novodobého umění Mahuleny Nešlehové, uvedená teoretikem Josef vrací k ranné tvorbě, především však seznamuje s rozsáhlým a rozmanitým dílem vzniklým v c jeho vývoj v sochařství, malířství, grafice i inscenaci a zároveň upozornila na zvláštnost typologického, věnovala se autorka přednostně výkladu charakteristických motivů a tvarů fi aktivit až po dnešek. Dospěla k sedmi okruhům a kapitolám: Země (a vztalh k přírodě), Obět traumatický, a meďitativní, dále Mytické postavy (s přvahou biblických) a Znaky a symboly. umožnilo příhodný vhled do Koblasovy mnohoznačné tvorby a poznání jeho dlouhodobých záměrů vnitřní kontinuitu doprovázenou experimenty. Autorka objasňuje Koblasovu ideovost, stálou přítomnost biblických námětů, schopnost medit gest (četných mement), stejně jako smysl pro řád a monumentalitu. V pasáži o zemi ukazuje, na místa svého zrání a prvních úspěchů. V dalším životním běhu neuniká odezva cizích kraji přímořského Šlesvicka-Holštýnska. Jde tu také o začlenění skulptur do přírodního prostředí příležitostně cituje kritiky, které v souvislosti s Koblasovou zahraniční činností a profe v Kielu upozorňují v čem obohatil evropské umělecké děje. Monografie mnohokrát vyzdvihuje cyklickou tvorbu. Cenný je cyklus drobných plastik Lamento pochopitelně cyklus kreseb Apokalypsa (1964-1965), k němuž se Koblasa dlouho vracel. V gra ostatně expresivní soubor posledním dílem dokončeným před emigrací. Myšlenkově i výrazem j maleb a koláží Jeremiášova slova (1979). Neméně důtklivá mementa vyjadřují různé verze pos které, dosahují do nedávné doby. Častým námětem skulptury i grafiky jsou andělé. Význam Koblasovy tvorby spatřuje Josef Hlaváček jednak v osobitých "strukturách" maleb a s i v postupném zjednodušování tvarů, jednak v jisté návaznosti na českou tradici gotického sochařství. Vedle toho Mahulena Nešlehová zdůrazňuje imaginativnost i smyslové bohatství, lidské psychiky i meditativnost, spřízněnost s velkými sochaři dvacátého století i formáln Ke kladům publikace náleží ukázky Koblasových úvah, přehledně uspořádané životopisné údaje bibliografie a v neposlední řadě vynikající obrazová dokumentace. V úhrnu kniha o Koblasov dokonalý příklad současné umělecké monografie. Jiří Kropáček *========================================================================================= * Janáček, Pavel: Svět rodokapsu *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 471 s., 1. vyd., cena 390 Kč. Průvodce světem rodokapsu Dvojice autorů Pavel Janáček a Michal Jareš připravila komentovaný soupis sešitových román Svět rodokapsu je první bibliografickou příručkou sledující oblast české populární četby. Publikace nazvaná Svět rodokapsu přináší vedle vlastního soupisu titulů celkem třinácti ed 30. a 40. let dvacátého století také rozsáhlou úvodní studii Pavla Janáčka a několik rejst komplexním zdrojem informací o tomto nižším, literární vědou stále ještě opomíjeném patře Název dala rodokapsu první a nejrozsáhlejší sešitová řada populární četby, Romány do kapsy od roku 1935 a ve svých deseti ročnících obsáhla přes čtyři sta čísel. Zaměřovala se převá muže", tedy na westerny a jiné dobrodružné žánry. Označení "rodokaps" se pak vžilo pro urč nabízející populární žánry v typickém formátu větší A4 s lákavou obálkou. Autoři Světa rodokapsu respektují uvedené vymezení a ve své bibliografii evidují nejen dob ale celou produkci vycházející v rodokapsových řadách, včetně vyhraněně "ženských" řad sen jako byly již legendární Večery pod lampou. Do soupisu přitom zařazují vždy jen titulní ro sešitů, další beletrie a publicistika je případně zmiňována nebo citována v komentářích. V nenajdeme řadu známých autorů populárních knih, jako třeba Vlastu Javořickou - vzhledem k mimo vytčený okruh rodokapsu. Na druhé straně se zde objevují jména spisovatelů, kteří si jen "odskočili", například Olga Scheinpflugová nebo Karel Schulz. Na obranu braku Autoři pojímají rodokaps jako specifický literární komunikační okruh. Pro porozumění jeho cenné zvláště jejich komentáře k vybraným číslům edičních řad a také rejstříky, především pojatý rejstřík autorský. Z něj mimo jiné zřetelně vysvítá zmiňované prolínání zábavné čet literatury. V heslech autorů náročné literatury jsou vždy zdůrazňovány filiace jejich díla Do komentářů k sešitovým řadám jsou zařazeny rovněž pozoruhodné citace z článků, v nichž r reagovali na soudobé diskuse o lidové četbě, které přerůstaly v tiskovou kampaň proti "bra charakter a masové rozšíření rodokapsu - mnohdy statisícové náklady se mohly dostat až k m totiž provokovaly zastánce exkluzivní kultury. Autoři obranných statí se snažili definovat a funkci zábavné četby v protikladu k náročné literatuře. Eduard Fiker, šéfredaktor melant edice Rozruch a autor detektivních románů, například doporučoval striktně rozlišovat mezi zvládnutým zábavným románem a vlastním "brakem". V sešitových řadách však vycházela také díla, která byla všeobecně uznanou součástí náročn typ využití staršího textu označuje Pavel Janáček v úvodní studii jako neintencionální aut od prací intencionálních autorů, kteří psali speciálně pro komunikační okruh rodokapsu. Od se pak liší autoři insitní, vzešlí z řad čtenářstva, které bylo intuitivně dokonale seznám pravidly postupy své oblíbené četby. Z "vysoké" literatury byly tištěny hlavně romány se s nebo sentimentálním potenciálem, vedle Dumase a Stevensona také díla Balzakova, Hawthornov Čtenáři, jejichž vnímání ovlivňoval žánrový kontext rodokapsových próz, ovšem zřejmě četli neintencionálních autorů způsobem podstatně odlišným od obvyklé recepce těchto děl. To je zajímavých teoretických problémů, které rodokaps a zábávná četba přinášejí. Rehabilitace okrajových žánrů Autoři se v publikaci vyhýbají estetickému hodnocení rodokapsové produkce. Je zřejmé, že t být posuzována podle specifických měřítek svých vlastních žánrů a ve svém vlastním komunik Dagmar Mocná, která se soustavně zabývá dějinami české konzumní četby, ve své studii o Čer zdůrazňuje, že hodnocení kvalit těchto žánrů je dáno úhlem našeho pohledu. Styl dobrých au tak můžeme hodnotit jako vytříbený a kultivovaný, ale také jako "projev náprosté umělecké mu podsouváme funkce, které mu nejsou vlastní. Moderní populární četba byla vylučována z dějin české líteratury s poukazem na to, že její dosažení uměleckého účinku. Rodokaps a další typy zábavné četby však byly významným jevem a společenského života, s nímž se musí literárněvědné zkoumání vyrovnat. Kniha Pavla Janáč přináší nejen neocenitelný materiál, získaný pracnými rešeršemi, ale také jeho základní te a je tedy jedním z kroků k poznání a k určité rehabilitaci okrajových žánrů. Pavel Janáček - Michal Jareš: Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edi 20. století. Vydala Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, Praha 2003. 449 cena neuvedeny. Josef Šebek *========================================================================================= * Horálek, Jaroslav: Básnický deník *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 92 s., 1. vyd., cena 120 Kč. Básnický deník Na pohřby nejezdím. V 70. letech, když kamarádi houfné odcházeli ze života, mnozí dobrovol na sto let dopředu. Ale tohle je naopak křest, narození knihy, vzácná příležitost! řekl js mi před týdnem zavolali z Prahy, že konečné vychází prvotina starého přítele Jaroslava Hor deník. Vyrazil jsem ve dvě ráno s podobné slavnostními pocity jako za oněch starých, zlatý nenávratné ztracených časů, kdy, člověk toužící po nových knihách si ve čtvrtek musel přiv do fronty. Profrčel jsem dálnice jižního Německa. Kávu jsem vysrkl u Domažlic. Po krátkém v nakladatelství Karolinum v Celetné ulici, jež knížku vydalo, s potěšením spatřil básníko Být básníkem, představuji si, neznamená jenom psát básničky. Úděl básníkův žádá si od povo mnohem víc. Básník, jenž nechce být zaměňován s ořezávátkem, musí umět cítit, vidět, slyše písmenek na papír není v jeho životní pouti tím úplně nejdůležitějším. Syn jednoho z vůbec českých básníků mi kdysi vyprávěl: "Náš tatínek při krmení prasat napsal básničku a klidné půde pod starou matraci, kde si ji přečetly tak akorát myši, a bylo mu to úplně jedno." My Horálek patří pravě k tomuto druhu lidí ocejchovaných vzácným osudem. Poznali jsme se před v útulně hnusné hospůdce U Rakviček. Vyprávěl o vráně, jež přeletěla za oknem paneláku "a nikdy nic nebylo jako předtím ". Z okna vlaku pozoroval děvče jdoucí podle trati s deseti sebou a pocítil potřebu přidat se k nim, aby bylo dosaženo úplného čísla dvanáct. Horálek vykládat, že je básník. Poznal jsem to sám. Při návratu jsem se na chvilku zarazil v bavorské vesničce Ameisengrub. Dychtivě jsem otev deník. Čtu záznam datovaný 24.6.1984: "Člověk má mnoho po-j dvojných věcí-Plíce-Ledviny-Ko Duši má jen jednu-Pokud není schizofrenik-anebo internacionalista." Hodnota vydání Horálko jeho duchovním bohatství teď budou moci participovat nejenomjeho přátelé. "Kdes byl, že js vyptával se mě doma v Basileji soused, když jsem se polomrtvý únavou vlekl po schodech nah si do Prahy koupit knížku," řekl jsem s darebácky falešnou skromností. Blaženě jsme spolu grappy. Také on věděl, že pro dobrou knížku žádnému čtenáři není nikam příliš daleko. Petr Chudožilov *========================================================================================= * Kühn, Zdeněk: Aplikace práva ve složitých případech (k úloze právních principů v judikat *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 420 s., 1. vyd., cena 350 Kč. V současné době se do rukou čtenářů dostává rozsáhlá monografie odborného asistenta katedr právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Zdeňka Kühna. Má název Aplikac případech" s podtitulem K úloze právních principů v judikatuře". Jedná se o práci reprezen Je opřená o dlouhodobé studium pramenů práva, judikatury, jakož i zahraniční a domácí odbo Každého určitě zaujme důkladností zpracování a přesvědčivým, čtenáře někdy až vyčerpávajíc výkladem, završeným v hlavní linii v zásadě plně obhajitelnými závěry. Na druhé straně vša hlediska některých stanovisek i kontroverzní a polemické, které bezpochyby vyvolá diskusi, reakce. To ale nemusí být nutně vnímáno jako negativum - spíše naopak. Ve vědě by přece ne opakování ustálených pravd, ale daleko spíše o kritické hledání - a to autor osvědčil ve z Knihu tvoří dvanáct kapitol. V první kapitole se autor zabývá právem v soudobé společnosti charakterizuje právo jako otevřený systém a definuje složité případy jeho aplikace. Třetí právním principům a jejich místu v právním systému. Čtvrtá kapitola zmapovává funkci právn právním řádu. Pátá se týká specificky role právních principů při překonávání mezer v právu je rozebírán problém soudcovské tvorby práva, v sedmé pak jsou řešeny podmínky precedentní rozhodnutí (zejména principiálnost). Osmá kapitola postihuje problematiku závaznosti princ ústavním soudem. Devátá kapitola nastiňuje základní modely soudcovské argumentace v kompar Desátou kapitolu tvoří závěr. Jedenáctou a dvanáctou kapitolou je resumé - nejprve české, V něm jsou přehledně shrnuty závěry, k nimž autor dospívá. Na konci je připojen seznam lit citovaných soudních rozhodnutí a věcný rejstřík, který ulehčuje orientaci v hutném textu. Složité případy (hard cases) Z. Kühn vymezuje jako takové případy, kdy nelze právo aplikov logického (resp. kvazilogického) nekontroverzního výkladu právního textu nebo jiného prame dochází např. pokud ustanovení právního předpisu připouštějí různý výklad, resp. jestliže standardních interpretačních metod z ustanovení nevyplývá žádný jednoznačný výklad. Dále t předpis dává soudci možnost uvážení, nebo při rozporu právních norem. Náleží sem i případy funkcionálním smyslem práva a doslovným významem textu aplikovaného ustanovení či situace, ustanovení nedávající žádný rozumný smysl, tj. došlo-li ke zjevné chybě zákonodárce. Za takových okolností přicházejí podle Kühna ke slovu vedle právních norem také další stan normativního systému - tedy právní principy, hodnoty a právně-politické postuláty, popř. d neprávních normativních systémů (morálka, dobré mravy ap.). Všechny tyto elementy a mezi n principy se uplatní zejména při úvahách soudce o tom, zda není zdánlivě uzavřený anteceden ve skutečnosti otevřený, dále při posuzování možnosti podražení individuálních kauz pod re vyjádřený antecedent právní normy nebo není-li z důvodů funkcionálních či axiologických vý jasný. V úvahu připadají také při určování konsekventu právní normy v individuálním případ konsekvent formulován relativně neurčitým způsobem, nebo náleží-li soudci diskreční pravom li soudce nejasnost konsekventu z jiných důvodů (funkcionálních či axiologických). Posledn se přistupuje k využití těchto elementů, je situace, kdy soudce narazí na normativní mezer Aby bylo při řešení složitých případů aplikace práva dosaženo správného" výsledku však pod pouze uplatnit výše zmíněné elementy, které klasický právní pozitivismus neuznával. Je tře od řady dalších dogmat - úzce pojímané nauky o pramenech práva a především od ideologie vá práva, která vysvětluje rozhodovací činnost soudce jako aplikaci norem získaných pouhou lo z právních předpisů. Ta se totiž pro složité případy zjevně nehodí. Kühn se v této souvisl legální a racionální aplikaci práva. Tato koncepce hlásá nutnost racionálně odůvodnit každ základě platného práva a zároveň se nevzpírá ani hodnotovým soudům. Kromě toho je také sch principiálnost aplikace práva. V návaznosti na tento výklad se Kühn táže, jaký je význam ustálené judikatury pro rozhodov kontinentu. Na základě rozboru pojmových znaků precedentu v angloamerickém typu právní kul různých stupňů závaznosti (od striktní až po slabší , formy) považuje kontinentální judika Normativní působení této judikatury ale chápe spíše než ve formálním angloamerickém smyslu -"jako významný argument pro určitý způsob řešení kauzy, který je však možno překonat argu významný a přitom závazný příklad normativních účinků kontinentální judikatury se mu jeví nalézaných ústavními soudy. Mám-li zhodnotit celkovou úroveň Kühnovy práce, musím konstatovat, že je velmi vysoká. Aut metodiku a techniku řešení složitých případů aplikace práva, ale dotkl se i celé řady souv Kritickým způsobem přehodnotil dosavadní přístupy k právu a jeho aplikaci. Ukázal, že práv kontinuem", složeným z různých standardů, fungujícím "mnohem složitějším a komplexnějším z klasická doktrína předpokládala. Rovněž však, že se jedná o systém dynamický, "který se ne přetváří v nekonečném procesu vlastní transformace". Přesto ale mám k jinak výborné práci dvě připomínky. První se týká koncepce precedentů v k právu, která je dle mého názoru v autorově podání z mnoha důvodů mylná. Z. Kühn se příliš mezi kontinentálním a angloamerickým právem tam, kde objektivně nejsou. Pomíjí jejich rozd vývoj, který je od sebe značně vzdálil. Z faktu, že precedenty a kontinentální judikatura způsobem, vyvozuje jejich totožnost. To je metodologicky neudržitelné. Ze stejných projevů usuzovat na esenciální shodu nejen zde, ale i kdekoli jinde. Navíc - aby bylo možné mluvit judikatuře jako o precedentech, musely by být judikáty závazné pro další rozhodování soudů případech a nikoli pouze významné, jako tomu ve skutečnosti je. Diferenci mezi "závazností rozhodnutí není možné překrýt zrelativizováním pojmu závaznosti. Druhá výhrada pak směřuje zdrojům. Jde o nevyužití některých našich prací (např. příruček logiky nebo Procházkova sp a jeho nalézání. Praha-Brno 1937), což je v kontrastu s rozsáhlým použitím zahraniční lite ohledu se domnívám, že hojnější čerpání z prací naší provenience by prospělo celkové vyváž Pavel Maršálek *========================================================================================= * Maršálek, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Státoprávní a politické aspekty nacistickéh režimu v českých zemích 1939-1945 *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, brož., 348 s., 1. vyd., cena 320 Kč. Kniha mladého českého právního historika a teoretika Pavla Maršálka mapuje státoprávní a p Protektorátu Čechy a Morava v šesti letech jeho existence. Maršálek, absolvent právnické a Univerzity Karlovy, je právní historik s dlouhodobým profesionálním zájmem o danou problem mohu říci, že recenzovaná práce se řadí k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v češtině o daném t Práce byla Maršálkovou doktorskou disertační prací na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Bolzanovou cenou pro nejlepší disertační práce roku 2001. Práce je rozdělena do osmi hlavních částí a závěru. Důležitou a pro čtenáře významnou část dosavadního bádání, kde Maršálek prokazuje svou mimořádnou znalost problému a současně pos další studium těchto šesti osudných let života našeho národa mimořádně cennou bibliografii této věci. Po stručném úvodu se první kapitola věnuje obsazení českých zemí Německem v březnu 1939 a Čechy a Morava Hitlerovým výnosem z 16. března 19391) [ URL "http://cupress.cuni.cz/cgi-bi r6.htm#1)"] Maršálek podrobně líčí politické a společenské okolnosti počátku protektorátu zajímavých citací z denního tisku). Mimořádně poutavé jsou výsledky Maršálkova studia prez kde popisuje charakter většinou anonymních dopisů došlých v prvních dnech okupace preziden Hitlerův výnos jako základní právní dokument nového státního zřízení je popsán velmi podro rozebírá reakce zahraničních mocností na březnovou okupaci. Druhá kapitola se věnuje státoprávnímu uspořádání protektorátu a jeho proměnám. Úvodem se zabývá státoprávním významem protektorátu (např. poukazuje na to, že četné názory argument francouzského protektorátu v Tunisu nejsou nijak doloženy). Maršálek člení vývoj a uspořád do několika fází, přičemž dává jednoznačně najevo, že německý přístup k státoprávnímu uspo pragmatický, když rozhodující bylo maximální hospodářské vytěžení protektorátu pro účely v v tomto směru byl alfou i omegou a to dává také odpověď na otázku, proč poměry a represe v ještě poměrně snesitelné ve srovnání s masovým terorem v Polsku či v okupovaných východníc Třetí kapitola se zabývá strukturou, působností a činností orgánů veřejné moci v Protektor prvém období vojenské správy byl vytvořen komplexní systém okupačního aparátu a autonomní změnu pak přinesla Heydrichova správní reforma a konečně období německých porážek na výcho které přinesly nová opatření tzv. totální války.2) [ URL "http://cupress.cuni.cz/cgi-bin/c r6.htm#2)"] Čtvrtá kapitola se věnuje normotvorbě a aplikaci práva v protektorátu včetně řešení kompet českých autonomních orgánů, jejichž relativní oddělenost od prvé sféry německých okupačníc průběhu doby permanentně omezována. Autor se tu věnuje mj. též filozofii německého práva a od liberálních doktrín, kde opětovně dokazuje svou mimořádnou znalost tématu. Podrobně pop nacistické justice k aplikaci práva, přístup, který neměl často nic společného se skutečno činností. V této části si ovšem nemohu odpustit podstatnou připomínku. Maršálek totiž neříká, zda ta charakterizovat i soudcovskou činnost českých autonomních soudů. Téměř jistě se domnívám, s ohledem na zcela apolitické věci, které česká justice v protektorátu rozhodovala. Je pro tohoto tématu Maršálek alespoň nedotkl. Mělo by to jistě význam též pro další historické s likvidaci nezávislosti československé justice po roce 1948 (nakolik jí napomohla doba nesv 1938 a 1945?), stejně jako pro srovnání s některými okolními zeměmi. Je zajímavé, že zejmé a právní profese vůbec si dokázala během celé války udržet nezávislé postavení a intelektu holocaustu, ačkoliv rozhodnutí soudů byla v době režimu Šípových křížů zcela ignorována.3) cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r6.htm#3)"] Podobně ve slovenském válečném státě dobu udržela vůči politice holocaustu rezervovaný postoj. Podle předního historika slovens Lipschera se slovenské soudy chovaly ze všech státních orgánů k perekvovaným Židům nejkore 1943 dokonce Nejvyšší správní soud dovodil protizákonnost zabavování židovského majetku.4) cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r6.htm#4)"] Ačkoliv je jasné, že charakter politi Maďarsku či Slovensku během války byl jiný, a české soudy podobné věci nerozhodovaly, práv na apolitičnost jejich agendy by bylo možno se domnívat, že tam alespoň rudimentálně mohly hodnoty přetrvat.5) [ URL "http://cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r6.htm#5)"] V t je nutno upozornit, že na stránkách stavovského listu českých soudců se ještě v listopadu implicitní kritika německého totalitarismu a explicitní obhajoba soudcovské nezávislosti.6 cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r6.htm#6)"] V páté kapitole je věnován prostor vývoji" politického systému protektorátu. Autor ukazuje složitý vztah oficiálních představitelů protektorátu s českými fašisty, kteří se pokusili v protektorátu. Němci ovšem v protektorátu postupovali způsobem, který si později osvojili okupovaných zemích. Ultrapravicoví domácí fašisté byli tedy používáni spíše k vyvíjení tla představitele, nikoliv ovšem jako skutečná mocenská varianta (je charakteristické, že k ul Němci toliko tehdy, pokud selhala možnost použití umírněných kolaborantů, jak se tomu stal v roce 1941, nebo když realisté již odmítli dále s Němci spolupracovat, jak tomu bylo v Ho v roce 1944). Dále autor detailně analyzuje odbojovou činnost v českých zemích a její ochr Heydrichova teroru a následné heydrichiády. Šestá, vhodně umístěná kapitola se věnuje společenskému klimatu a každodennímu životu v pr vychází z mimořádných znalostí dobových reálií, neváhá ostatně citovat i politické vtipy, protektorátní objevilo, jak už tomu bývá ve složitých chvílích našeho národa, velké množst líčí i běžný život v Protektorátu. Na závěr je stručně zmíněn největší zločin, kterého se dopustili, totiž vyvraždění českých Židů a Cikánů. Ve stručné sedmé kapitole Maršálek popisuje konec protektorátního režimu. Osmá kapitola se věnuje obnovení Československa (včetně zahraniční akce), přičemž klíčová kontinuitě československého státu mezi Mnichovem a květnem 1945. Maršálkův názor spočívá v kontinuitu státu se podařilo udržet, kontinuitu práva nikoliv, a to jak ve smyslu formální materiálním. Podle Maršálka, který své názory prezentuje přesvědčivě a s mimořádnou znalos formální kontinuita přerušena prezidentským dekretem č. 2/1940 Úř. vest. čsl., o prozatímn zákonodárné. Tento dekret, nemající oporu v dosavadní ústavě, založil podle Maršálka nové řádu" (str. 183) a tím i formální diskontinuitu. Poválečná hodnotová změna, celkový posun pak znemožnily i kontinuitu materiální. Ačkoliv Maršálkův názor je bezpochyby velmi dobře toliko na okraj podotýkám, že Maršálek je ve svých vývodech silně ovlivněn Weyrovou normat kupř. str. 269, pozn. č. 35). Ačkoliv její pozitiva a nespornou použitelnost této nejorigi právního myšlení 20. století nijak nepopírám, musím poukázat, že Kelsenovy a Weyrovy závěr nulitních aktů jsou dosti problematické a že i dnes jde o názor minoritní. Nicméně jsem si neexistence žádných univerzálně platných odpovědí na takovéto otázky. Otázka nakolik bylo právo doby nesvobody paušálně převzato a nakolik bylo na zcela přechod by si pravděpodobně zasloužila delší analytický rozbor (včetně zkoumání judikatury, praxe legislativy atd.). Zdá se vskutku, že ve většině případů bylo s pomnichovskými právními př jako s plnohodnotným právem, ovšem na druhou stranu s nikoliv malou řadou předpisů bylo za jak se zachází s platným právem (viz typicky vyhláška ministra vnitra ze dne 13. listopadu Ú. 1. o některých předpisech z doby nesvobody, které se svým obsahem příčí znění nebo demo československé ústavy). Závěr práce shrnuje hlavní poznatky Maršálkovy monografie. Hodno zaznamenání je to, že pod kdybychom hypoteticky předpokládali, že protektorát byl jistou kvazi-státní formou, tato f přelomu let 1939 a 1940 vtělením" obsazených území do svazků říše" (str. 199). V tomto smy hledali nějaký smysluplný význam protektorátu, musel protektorát fakticky zaniknout již v Práce obsahuje velmi podrobný poznámkový aparát, německé resumé, mimořádně dobře zpracovan věcný (u jmenného je nutno ocenit, že autor stručně charakterizuje jednotlivé osoby). Velk zkratek, který autor vypracoval. Jak jsem již psal, velmi účelný je i přehled dosavadního použité literatury dokazuje mimořádný autorův přehled a znalost problematiky. Knihu mohu jednoznačně doporučit všem poučeným čtenářům, kteří se zajímají o toto osudné o ať již právníkům či neprávníkům, a to nejen pro její zajímavost, ale též pro Maršálkovu sc nelehkou problematiku s velkou čtivostí. Jak jsem již uvedl, posuzovaná práce bezesporu pa co kdy bylo o těchto aspektech let 1939 až 1945 u nás napsáno a lze jen doufat, že se v br další Maršálkovy práce mapující tuto problematiku. Poznámky: 1) Předmětem kritiky by mohlo být, že Maršálek se velmi přísně zaměřuje toliko na období p březnem 1939 a končící Květnovým povstáním r. 1945, přičemž zejména co se týče striktního tohoto časového úseku lze mít určité pochybnosti. Mezi koncem první demokratické republiky invazí v našich zemích existoval autoritativní režim, v němž se jistě vyvíjely určité síly dalšího rozvoje během pro-tektorátního údobí. Že v práci existuje určité prázdné místo (kt ohledem na možný rozsah pochopitelné), dokazuje např. pozn. 50 na straně 209, která upozor podle něhož jsou první postoje denního tisku k okupaci v jistém smyslu dozvukem proněmecké republiky. Podobně Maršálek zmiňuje II. republiku na str. 149. 2) Upozorňuji na faktickou chybu na str. 63, kde Maršálek přebírá zcela převažující názor konstitucionalistiky o tom, že nálezem z druhé poloviny května 1939 bylo viafacti ukončeno Ústavního soudu" (s odkazem č. 57 na K. Klímu). Zcela se přitom zapomíná např. na nález z Ústavní soud prohlásil za protiústavní a zrušil ustanovení zákona č. 147/1933 Sb. z. a n. aplikace na soudce. V odůvodnění pak vyložil koncepci soudcovské nezávislosti ve smyslu Ús (výrok rozhodnutí vyhlášen v srpnu 1939 pod č. 187/1939 Sb. z. a n., obsáhlý text odůvodně tomuto rozhodnutí publikován v časopise Soudcovské listy, sv. 20, 1939, str. 281 násl. ). 3) K právnickým profesím během války v Maďarsku srov. Kovács, Maria: Liberal Professionals Politics, Hungary from the Habsburgs to the Holocaust, Oxford, New York: Oxford University 4) Ladislav Lipscher: Židia v slovenskom státe 1939 - 1945, Bratislava: Print-servis 1992, 5) Srov. postoj soudců k antisemitským opatřením II. republiky, viz zprávu z jednání České soudcovské z 23. 10. 1938, Soudcovské listy, sv. 19, str. 333 násl. (1938), zejména str. 3 6) Lze se právem domnívat, že s ohledem na datum vydání (1. 11. 1939) to byl poslední člán druhu. Článek Soudcovská neodvislost v protektorátu (Soudcovské listy, sv. 20, str. 325) b toliko iniciálami (K. K. ) a byl opatřen nezvyklým Úvodem redakce, podle něhož se citace t jakýchkoliv tiskovinách zakazuje. Zdeněk Kühn *========================================================================================= * Kusáková, Lenka: Krásná póza raného obrození *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 362 s., 1. vyd., cena 300 Kč. LITERÁRNÍ HISTORIE Ve dvou svazcích předkládá dlouholetá pracovnice Ústavu pro českou literaturu Akademie věd Krásná próza raného obrození. První kniha nese název Studie, druhá Antologie. Plný název d Krásná próza raného obrození v českých časopisech, almanaších a beletristických přílohách 1786 - 1830. Tím je dáno časové i žánrové vymezení. Autorka zevrubně prozkoumala oblast, k literárněhistorický výzkum pomíjel na úkor knižních publikací. Přitom už Josef Kajetán Tyl prozíravě usoudil, že o obrozenské literatuře "potomci ničeho nezvědí, nebudou-li se opět těchto hltavých kanálech veliké části literatury naší, potápěti". Lenka Kusáková se potopi excerpovala přes třicet časopisů od Almanachu aneb Novoročenky (od 1823) přes Kramériusovy poštovské noviny (od 1789), Učitele lidu (což byl první český časopis, vycházející od roku Vlastenského zvěstovatele (od 1820). Průkazně doložila svou výchozí tezi, že časopisy jsou nejen množstvím otištěných příspěvků, ale i jejich pestrou hodnotovou stratifikací, danou časopisů na různé vrstvy čtenářů. Bohatá žánrová rozrůzněnost časopisecké beletrie navíc i dobové ideově-tematické a formální charakteristiky literatury jako celku." Zatímco v první pečlivý žánrový přehled (sentimentální povídka, povídka o strašidlech a zdánlivé smrti, al cestopis, exemplum, idyla, sen), druhý je unikátní čítankou, shromažďující texty jednotliv dostupné. Celá práce objevně přibližuje časopisecké zázemí, jehož existence byla podmínkou rozvoj moderní české literatury. Lidové noviny, 02. 08. 2003, Archiv LN