r8 ****************************************************************************************** * Recenze ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Šiktanc, Karel: Dílo 5 *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, váz., 182 s., 1. vyd., cena 260 Kč, číslované výtisky podepsané bás MINIRECENZE Nakladatelství Karolinum dospělo ve vybraných spisech Karla Šiktance (nar. 1928) do polovi ohlášených knih jsou na světě svazky č. 2, 3, 4 a 5. Pro pět ran blázna krále, Sakramenty, nejez a Ostrov Štvanice, sbírky datované 1978 až 1989, pocházejí z let básníkovy zakázanos tehdy smělo nanejvýš mihnout v příručkách typu Literární toulky po Čechách). Díla šířená p samizdatu směla vstoupit do kontaktu s knihtiskem až po roce 1989. I po čtvrtstoletí je má Pro pět ran blázna krále stále uhrančivá: "Klejte si mně./ Aťsi sinám.// Žádám na truc nej Chci svou hůl / a čtyři stěny.// Troubí šíf./ A kvetou slívy.// Musím jít / bych stihl, ži posvícení." Lidové noviny, 06. 12. 2002, jas *========================================================================================= * Končelík, Jakub; Köpplová, Barbora; Kryšpínová Jitka: Český tisk pod vládou Wolfganga Wo Wolmara *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 504 s., 1. vyd., cena 350 Kč. Redaktor Večerního Českého slova Antonín Finger (18951956) zastupoval svou redakci na týde vedoucího tiskového odboru na Úřadu říšského protektora. Tímto vedoucím byl nechvalně pros von Wolmar. Finger si z jednání (často však spíše Wolmarových monologů) pořizoval stenogra které po válce přepsal. V šedesátých letech se o jejich zveřejnění pokusil Ladislav Lagpau vyjít, ale nevyšla, v roce 1969. Vydání se tak až letos dočkal jedinečný pramen poznání ti v protektorátu, pramen, který umožňuje nahlédnout do mechanismů, jakými neliberální moc ov a potažmo se snaží působit na veřejné mínění. Protektoři českého tisku v roce 1939 jasně s požadavky: "Uznáme jen noviny, které v článcích budou útočit na Beneše a Masaryka." Ve Fin najdeme dále výzvy, aby novináři podporovali politiku prezidenta Háchy a protektorátní vlá národ". Samozřejmě jednání neopomínala také cenzurní zásahy a požadavky. Nechybí ani až ko těchto nařízení. Wolmar třeba 12. září 1941 vítal způsob, jakým Polední list odsoudil, "že hraje Čapkovu hru Loupežník. Většina listů přinesla o této hře velmi pěkné referáty, ale v tomu jmenovat Čapka. To je kuriosum, ale tak to nejde." Tým editorů z Fakulty sociálních v soubor záznamů podrobným a velmi praktickým poznámkovým aparátem. Přínosnou práci pak edit stenozáznamech samých Fingerovy soukromé zápisy z tiskových porad z let 19391941 jsou až n doplněny oficiálními záznamy Úřadu říšského protektora, takže se v případě potřeby vzájemn Vznikla tak obdivuhodně kompletní edice pramenů. Lidové noviny, 02. 08. 2003, Archiv LN *========================================================================================= * Hardellet, André: Na prahu ráje *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, brož., 88 s., 1. vyd., cena 150 Kč Jak André Hardellet touží po svobodě Vydobýt si jméno na francouzské literární scéně, zalidněné skvělými spisovateli, určitě ne Jméno André Hardelleta (1911 1974) se tímto pojmem stalo. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Auto spíše jako "autor pro autory", což potvrzovaly i projevy přízně starších spisovatelských k André Bretona či Juliena Gracqa. Hardelletovu tvorbu mohou nyní posoudit i tuzemští čtenář Karolinum vychází překlad knihy Na prahu ráje. Vplout do širšího povědomí veřejnosti Hardelletovi umožnil jednak soudní proces pro urážku kvůli textu Pomalé Lourdy (který ostatně ani nepodepsal), jednak nemalý počet šansonů vyšl Nejznámější z nich je Bál u Temporelů, jméno, jež se objevuje v několika autorových pracíc kterou čtenář právě drží v ruce. Hardellet studoval medicínu, po několika letech však stud pracoval v rodinné šperkařské dílně. V roce 1947 došlo k určujícímu setkání se spisovatelem Pierrem Mac Orlanem, jenž mu ve své první texty. Montgolské město, Lovci, Dejte mi čas, jsou namátkou Hardelletova úspěšná díl i Na prahu ráje z roku 1958. Stroje na sny tu představují prostředek k rozšíření prostoru individuální svobody. Vášnivá provází protagonistu příběhu, zřejmě spisovatelova alter ego, je nezbytnou podmínkou jeho svoboda znamenala pro Francouze víc než cokoli a není divu, když pro ni bez váhání vyjdou *========================================================================================= * Suchý, Jiří: Encyklopedie Jiřího Suchého 9. Divadlo 1959-1962 *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, váz., 288 s., 1. vyd., cena 295 Kč Jiří Suchý mapuje první období Semaforu Devátý svazek Encyklopedie, kterou sepisuje Jiří Suchý, obsahuje autorovy scénické texty u v letech 1959 až 1962. Jedná se o první období divadla Semafor: od jeho založení po legend tingltangl. Kniha a jednotlivé scénáře jsou uvozeny autentickými fotografiemi z archivu Ji Vilguse.V chronologickém pořadí jsou v devátém svazku publikovány tyto texty: Člověk z půd doma, Taková ztráta krve, Papírové blues, Zuzana je zase sama doma, Šest žen a konečně již Dokumentární příloze je pak původní konec Takové ztráty krve a několik úvah z víceméně imp Z roční práce v Divadle Na zábradlí věděl Jiří Suchý poměrně přesně, co chce a stejně dobř vystupovat v divadle ABC ve volných dnech jako divadlo Leporelo administrativně nevyšel, S sice dál zpívaly v Redutě, ale hlavní cíl byl jasný: vlastní hudební divadlo. Založení Semaforu je zlomovým okamžikem naší poválečné divadelní historie. Definitivně zak "malých scén" na mapě kulturního dění. Úspěch Semaforu a spontánní ohlas hlavně u mladých nových vznikajících i zanikajících souborů a skupin. Semafor začínal se záměrem pětovat SEdm MAlých uměleckých FORem (hudební komedie, poezie, výtvarné umění, tanec a loutky). Zájem diváků nakonec způsobil, že prakticky zůstala jen t souboru byla ovšem nebývalá. Sehnat vstupenky do Semaforu znamenalo stát mnohahodinové fro *========================================================================================= * Nešlehová, Mahulena, Hlaváček, Josef: Jan Koblasa *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, váz., 292 s., 1. vyd., cena 1290 Kč, s grafikou 2000 Kč Jedinečně vypláznuté jazyky Jana Koblasy Letos sedmdesátiletý Jan Koblasa je postavou důležitou pro české sochařství zdaleka nejen ohlasu, na němž mohl soustavně, přímo "na místě" pracovat zejména díky své emigraci v roce možnosti kontaktu s uměleckým světem by však nejspíš na povrch vyplavala Koblasova ojedině Spočívá ve schopnosti podmanit si tvrdou materii, bez skrupulí ji otesat, ořezat, obrousit "nahotě" skrze ni vyjevovat obsahy, jež v divákovi uvádějí do chodu nebývalý proud vlastní Koblasovo dílo není jednoduché. Že se dá číst několika (leckdy protikladnými!) způsoby, do sochařova monografie sepsaná Mahulenou Nešlehovou. "Umění Jana Koblasy se už ze své podsta jednoznačnému zařazení. Základní je zde vůle pochopit, pokusit se poodhalit, dotknout se b bohaté a tajemné mnohoznačnosti lidského života a světa," píše Nešlehová v úvodu publikace Koblasovo vzpouzející se dílo Nešlehová zkrotila tak, že je neinterpretuje chronologicky, tematických okruhů jdoucích napříč desetiletími. Především v části Mýtus Země se jí daří s zaujatostí pro detail, a přitom ještě učtitelně odkrývat prameny sochařových "hovorů s pam V nich leží základní rozdíl mezi Koblasou a ve výrazu jinak spřízněným Mikulášem Medkem. V v předmluvě Josef Hlaváček. Podle něho Medkova cesta vedla "do hlubin nevědomí" převážně i Koblasa se obracel k nevědomí kolektivnímu. K tomu Koblasovi napomáhalo osekávání dřeva a kamene na zdánlivě jednoduché tvary, jež ovš mýtům, kultům či biblickým příběhům. Nešlehová je rozděluje do tří skupin na typus hierati a meditativní. Pro diváka jsou ty rozdíly téměř nepostřehnutelné, ale jinak by se autorka nemohla dostat definici, jakou je Koblasovo "vypláznutí jako základní obsahový moment". Což je trefné poj hlav, z nichž dekódujeme pouze jejich plazící se jazyky. Vrcholu Koblasova spojení hutného existencialismu se "šmidrovskou" groteskností. Koblasova vydařená ještě v jedné věci. Překonává totiž slabinu většiny tuzemských sochařských publik fotografie, které reprodukovaným skulpturám ubírají minimum jejich trojrozměrnosti. Takže čtenář má velmi blízkou představu, jak v reálu vypadají sochařova díla z posledních umístěná vesměs v cizině cizině. Nutno ještě dodat, že Koblasovo "domácí" přemýšlení o svě dokumentuje další nová kniha jeho Záznamy z let padesátých a šedesátých, které vydalo nakl Jan H. Vitvar *========================================================================================= * Janáček, Pavel: Svět rodokapsu *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 471 s., 1. vyd., cena 390 Kč. Bezmála pětisetstránkový svazek soupisu sešitových románových edic, který uspořádal Pavel s Michalem Jarešem, představuje u nás první ucelený komentovaný soubor shrnující produkci 1935-1951. Poprvé tak máme možnost v relativní úplnosti přehlédnout průkopnické období uni a zároveň haněného "světa rodokapsu", který alespoň pro mne zůstane provždy spojen s vůní zaprášených krabic, v nichž jsem jako kluk objevoval zažloutlé sešitové poklady plné exoti a drsných, ale správných chlapíků; ve škole jsem se pak těmito úlovky chlubil méně šťastný buď měli mladší tatínky, nebo jejichž dědečkové přečtené sešity kdysi ledabyle odložili. Bibliografická příručka je uvedena studií Pavla Janáčka Svět románového sešitu. Zde se aut na dva aspekty - jednak vysvětluje, co pod zobecňujícím názvem "rodokaps" vlastně chápat, jak lze v této oblasti z metodologického hlediska literární historie a sociologie (vzhlede rodokapsu" dvou stěžejních disciplín) pracovat. Janáček zde v základních obrysech představ které přinášely v pravidelných intervalech statisícové náklady různorodé populární literat řada Románů do kapsy - Rodokaps, která dala název této oblasti populární literatury, nebo Rozruch, romány vzrušené chvíle, Krásný román, Moderní romány, Divoký západ, Čtení pro žen Večery pod lampou, Besedy Hvězdy, Románové novinky, Oddech po práci či Večery. Všímá si na kulturních a společenských událostí vymezeného období jejich tematického či žánrového rozl povahy románového sešitu, autorských, edičních a nakladatelských postupů, lišících se vzhl potenciálního čtenáře; zajímavý je v tomto ohledu též pokus o ideální portrét kmenového do těchto textů. Dále Janáček porovnává např. poměr překladové a domácí produkce, vztah liter filmu, upozorňuje na funkci pseudonymu v tomto typu literární produkce, komentuje též důsl a prokomunistického vlivu, které do světa sešitového románu částečně prosákly. Metodologic Janáčkova úvaha nad rozvinutím pojmu "románový sešit". Autor zde usiluje o potlačení fragm vnímání této produkce jako sledu pouhých jednotlivých časopisů na jedno použití a hovoří o románových řad. Užití pojmu románový sešit zároveň stírá tématické hranice a umožňuje nám produkce jako svébytný fenomén, který - jakkoli na okraji vysoké, elitní literatury a uměn svůj specifický vývoj. Studiurn těchto pravidel či šířeji pomezního charakteru fenoménu "r v současné době která s sebou přináší otázky po novém vymezení vztahu literatury a společn zajímavé problémové okruhy ve vnímání literárního a kulturního vývoje. Poté následuje vlastní komientovaný bibliografický soupis sešitových románových edic 30. a soupis jejich titulních románů. Jak editoři upozorňují, žádné z třinácti zahrnutých period analyticky podchyceno tištěnou bibliografií, ani rozepsáno v katalogu některé, knihovny". věnován samostatný oddíl, který se skládá ze tří částí - obecné charakteristiky edice, kde základní údaje o vydayateli, periodicitě, složení redakce, rozsahu a ceně sešitu. Dále pře zaměření edice a její autorský okruh. Poté následují vlastní bibliografické, chronologicky titulních románů. Janáčkovu a Jarešovu příručku uzavírají nezbytný názvový rejstřík, rejst rejstřík autorů, překladatelů a redaktorů, který mnohdy objevuje dnes již zapomenutá jména neurčených autorů a překladatelů, rejstřík ilustrátorů a v posledku finalizující jmenný re Základní pilíře "světa románového sešitu" jsou tak postaveny. Duši mu však vdechují teprve komentáře k vybraným sešitům, které doprovázejí blok té které edice. Autoři zde zmiňuji na autorství pseudonymních děl, filmografické údaje, pokud byl román protějškem filmu, detail o autorech, dále jsou tu uvedeny např. výtahy z vydavatelských návěstí, z redakčních úvodn anket, z různých článků komentujících konkrétní edici nebo text appod. Vzníká tak velice z koláž, vřazující románový svět do užšího spektra dobového uměleckého a společenského dění. nezainteresovaný čtenář ve strohých a pečlívě zpracovaných bibliografických záznamech po c zpěčuje se tomu například úsměvná poetika zkratek, kterými autoři označují žánrově - temat textů, např. BUDR = budovatelský román, ČERV= milostná romance, tzn. červená knihovna apod představují svého druhu napínavou četbu, plnou nečekaných zápletek, zvratů a neočekávaných by se mi zdálky připomněl onen hřejivý pocit, který jsern zažíval nad starými krabicemi s "rodokapsy''... Jan Wiendl *========================================================================================= * Petráň, Josef - Šachová, Blanka: Promoční publikace A. I. Šamského (česko-latinská) a (a *========================================================================================= Praha, Karolinum 2001, brož., 50 s., 1. vyd., cena: 800 Kč česká, 1200 Kč anglická. Popis doktorské promoce Alexandra Antonína Ignáce Šamskeho (Schamského) od staroměstského a knihkupce Augustina Petra Neurauttera (1673-1749) je vzácnou knihou svého druhu u nás, c historiky zabývajícími se dějinami Univerzity Karlovy. Je to důležitý pramen také v mnoha kulturněhistorického bádaní v době raného novověku v našich zemích. Nakladatelství Karolinum se postaralo o reprezentativní a nákladné vydání (cena 800 Kč) to vyprávné kapesní bibliofilie ve dvou verzích latinsko české a latinskoanglické. První část knihy tvoři reprint příležitostného tisku Incolatus et investitura medico-acade publice collata z r. 1711. Dále následuje překlad a editorská poznámka. Ta však představuj vyzdvihující význam spisu pro kulturní historii a rekonstruující podrobný scénář doktorské mladšího přítele tak, jak probíhala v l. pol. 18. století, a to na základě dochovaného pís a sedmi vzácných Neuräutterových mědirytin s popiskami, jež tvoří neoddělitelnou součást t zobrazuji průběh celého slavnostního aktu v prostorách velké auly Karolina i v exteriéru, akademického shromáždění z Karolina do Týnského chrámu na závěrečné Te Deum. Hlavní význam knihy je založen na autenticitě přesného záznamu promoce kandidáta Karlo-Fer na doktorát medicíny A. I. Šámského, jenž byl pořízen na základě písemných podkladů všech Čtenář má tedy možnost udělat si poměrně detailní představu o teto dlouhé, velkolepé a nák festivitě, rozdělené na dvě zcela samostatné časti - udílení licenciátu (inkolatu) čili ob v obci graduovaných doktorů a doktorskou investituru, tj. uváděni licenciáta do stavu dokt odznaků. Promoční slavnost v době barokní se svoji okázalou výpravou, jinou strukturou a o trváním retorských exhibicí se v mnohém odlišovala od promoce dnešní doby, spíše formálníh se na sponzi kandidátů na akademickou hodnost. Podstatný rozdíl spočíval především v kandi dané téma, kterou následně zhodnotil oponent z řad profesorů medicíny, a vedl tak polemiku Zde musel uchazeč kromě brilantní výřečnosti prokázat i nabyté odborné vědomosti a metodou vyřešit spor, jenž příslušel náplni jeho oboru. Text sponze z l. pol. 18. století byl převzat v její středověké podobě, pobělohorskou novi celouniverzitní slib na Neposkvrněné početí Panny Marie. Při četbě originálu se rovněž nab historického textu doktorské sponze s dnešním stavem, kdy každá lékařská fakulta má své vl oko pozorného čtenáře objeví už jen sotva znatelné formulační shody s dnešními verzemi, je reminiscencí na dobu dávno minulou. Přesnou představu o průběhu promoce a rozmístění jejich jednotlivých aktérů umožňují Neura Zobrazuji architektonickou podobu velké auly Karolina, a jsou tak jedinečným a nenahradite architekty a historiky umění o dávné prostorové dispozici velké auly před její přestavbou Kaňkou v letech 1715-1718. Autor vkládá mezi jednotlivá řečnická vystoupení také kurzívou poznámky, jež podobně jako scénické poznámky v dramatickém textu zachycují všechny důležit mají pro rozvoj děje nějaký význam, tvoří jeho organickou součást a pomáhají čtenáři v ori Kniha je dále také sondou do historie Univerzity Karlovy, do jejího života v 1. pol. 18. s dobovou mentalitu, kulturní a společenské zájmy. Mluví tu k nám její významní představitel Miller (1650-1723), promotor a zároveň děkan Jan František Low z Erlsfeldu (1648-1725), Ja (zemřel 1712), profesor a pozdější děkan lékařské fakulty, profesor lékařství Jan Antonín (1645-1716) a další. V představovací řeči profesora Voigta je podána zevrubná biografie lé (1687-1715). Znalce latinského jazyka v době barokní kniha zaujme košatostí stylu typicky vzrušené baro ji představuji řečnická vystoupení všech protagonistů. Nechybí v ní nic, co čtenář od této daného období očekává. Pateticky slavnostní ráz projevů je v úvodu jednotlivých výstupů um superlativy a atributy pro vyjádření úcty k nejvyšším hodnostářům a dalším členům akademic protkán řečnickými figurami a tropy, jež jej ozvláštňují směrem k silné expresivitě, jako se slovy, hyperbola, ironie a sebeirome, řečnické otázky a zvolací věty. Kompozice je zalo paradoxech a také vtipu. Učenost a rétorickou dovednost řečníků dokládají hojné citáty z b středověkých autorů, právních autorit a příklady z historie a antické mytologie. Kniha je v neposlední řadě výrazem pravého přátelství mezi jejím autorem a A. I. Šámským, především z dedikace, a mezi vysokými akademickymi hodnostáři navzájem. Je zároveň vyjádře vztahu ke Karlo-Ferdinandově univerzitě a k univerzitnímu vzdělání. Závěrem je třeba vyzdvihnout výkon obou překladatelů při úsilí o vystižení slavnostního st hodnot originálu. Josef Forster (Praha) *========================================================================================= * Mihule, Jaroslav: Bohuslav Martinů - osud skladatele *========================================================================================= Praha, Karolinum 2002, váz., 628 s., 1. vyd., cena 470 Kč. TEORETIK JAROSLAV MIHULE VZDAL HOLD SVÉ ŽIVOTNÍ LÁSCE Vydavatelství Karolinum vydalo ojedinělou biografii o životě a díle Bohuslava Martinů Celoživotním údělem odborně publicistických činností prof. dr. Jaroslava Mihule, DrSc., se české hudby 20. století, poličského rodáka Bohuslava Martinů (1890-1959). Teoretik má na s monografií zásadního významu s touto tematikou, jeho poslední práce z produkce vydavatelst 2002) je jakýmsi kompendiem odborníkových znalostí a praktických zkušeností. Obsáhlá knižní novinka, čítající přes 600 stran fundovaného textu, exaktně rozebírá sklada životní události. Od narození v chrámové věži vysoko nad rodnou Českomoravskou vysočinou p Paříži a následný útěk před nacistickými soldateskami do zámoří až k životnímu neméně dram němž došlo k originálně pojatému balzamování jeho tělesných ostatků ojedinělou technikou, i po dvaceti letech od skladatelova skonu (1979) převézt v dokonalém anatomickém stavu k p do rodné Poličky. Mihule v nové knize využívá méně notových ukázek, než jsme tomu byli zvyklí v předchozích (srv. Symfonie BM, Praha 1959, BM - profil života a díla, Praha 1974 aj.). Ve zhuštěném sl strukturuje celistvost skladatelovy osobnosti v panoramaticky širokém pohledu, nespoléhá j komparativnost, ale řadou osobních zkušeností, perfektní znalostí problematiky, citlivým c materiálových podkladů a dalšími svými autorskými předpoklady předkládá ojedinělost sklada i esteticky a eticky neobyčejně erudované lidské osobnosti v návaznosti na umělcovu tvůrčí Martinů tvůrce nové monografie vnímá jako součást české i světové moderní kultury, chápe j aniž by stavěl piedestal idealizace. Oproti obdobným popularizačním knihám o skladatelově životě a díle (např. autorů Gavrilové a částečně i skladatelova prvního životopisce Šafránka) je Mihule exaktnější, zároveň se v publikaci nečtivou a orientovanou pouze na specializovanou vrstvu odborníků, jakje tomu ne jiných muzikologů (Fukač aj.). Podobně jako kdysi nezapomenutelný Václav Holzknecht, tak i se snaží o čtivost nikoliv jen dokonalou a věrohodnou interpretací maximální míry osobních jejich vřazením do širších společenských kontextů. Obsáhlý a přehledně zpracovaný doplňkový materiál je svědectvím autorových ojedinělých zna objektivita je patrná tím, že například v závěrečném seznamu jmen nepreferuje jen určitý o spřízněných osobností, ale úměrně poskytuje prostor všem popularizátorům díla Martinů, z n na něž odkazuje, bez ohledu na jejich osobní predikace. Ve srovnání s Šafránkovými publika význam tkví v jejich časové prioritě, v poslední knize o Martinů se Mihule vydává podobným chronologizovaným tvůrčím postupem, respektuje v něm kompoziční vazby a sounáležitosti, al subjektivizujícím autoritativním tendencím, které z podobných hodnotných knih jiných autor činí jen nečtivé archivní tituly. Kniha Jaroslava Mihule je čtivá, čiší autorovým zájmem o pisatelovou snahou je předestřít dílo Martinů v jeho objektivní výpovědní síle co nejširší od naprostých laiků až po specializované odborníky. (šr) *========================================================================================= * Karolinum vydalo ojedinělou knihu o životě a díle Bohuslava Martinů *========================================================================================= Celoživotním údělem odborně publicistických činností prof. dr. Jaroslava Mihule, DrSc., se české hudby 20. století, poličského rodáka Bohuslava Martinů (1890-1959). Teoretik má na s monografií zásadního významu s touto tematikou, jeho poslední práce z produkce vydavatelst 2002) je jakýmsi kompendiem odborníkových znalostí a praktických zkušeností. Obsáhlá knižní novinka, čítající přes 600 stran fundovaného textu, exaktně rozebírá sklada životní události. Od narození v chrámové věži vysoko nad rodnou Českomoravskou vysočinou p Paříži a následný útěk před nacistickými soldateskami do zámoří až k životnímu neméně dram němž došlo k originálně pojatému balzamování jeho tělesných ostatků ojedinělou technikou, i po dvaceti letech od skladatelova skonu (1979) převézt v dokonalém anatomickém stavu k p do rodné Poličky. Mihule v nové knize využívá méně notových ukázek, než jsme tomu byli zvyklí, ve zhuštěném strukturuje celistvost skladatelovy osobnosti v panoramaticky širokém pohledu. Perfektní n problematiky, citlivým celoživotním sběrem materiálových podkladů a dalšími svými autorský předkládá ojedinělost skladatelovy filozoficky i esteticky a eticky neobyčejně erudované l návaznosti na umělcovu tvůrčí práci. Skladatele vnímá jako součást české i světové moderní Oproti obdobným popularizačním knihám je Mihule exaktnější, zároveň se však nesnaží vytvoř nečtivou a orientovanou pouze na specializovanou vrstvu odborníků. Podobně jako kdysi neza Holzknecht, tak i Jaroslav Mihule se snaží o čtivost nikoliv jen dokonalou a věrohodnou in míry osobních poznatků, ale i jejich vřazením do širších společenských kontextů. Kniha Jaroslava Mihule je čtivá, čiší autorovým zájmem o problematiku, pisatelovou snahou Martinů v jeho objektivní výpovědní síle co nejširšímu okruhu - tedy od naprostých laiků a odborníky. (šr) *========================================================================================= * Waisser, Karel: Nové české názvosloví organické chemie *========================================================================================= Praha, Karolinum 2003, brož., 180 s., 1. vyd., cena 170 Kč. Učebnic, cvičebnic a příruček chemického názvosloví, zvláště pak názvosloví organické chem vzhledem k jeho nepostradatelnosti v chemii a v mnoha jiných oblastech (např. ve farmacii, patentech), ale i vzhledem k ne právě nejlepším znalostem těch, kteří jej používají a potř reformě organického názvosloví podle IUPAC v roce 1993, která k nám dorazila až o sedm let objevilo několik takových knižních publikací s různým zaměřením. Na první místo samozřejmě příslušných pravidel IUPAC do češtiny (Průvodce názvoslovím organických sloučenin podle IU Praha 2000), který je na rozdíl od předchozích pravidel velice přehledný a čtivý. Brzy nat (Fikr, Kahovec: Názvosloví organické chemie. Rubico, Olomouc 2002), která je však spíše cv obsahuje přehled základních pravidel, a která je určena především studentům středních a vy závěru minulého roku se pak objevila recenzovaná knížka, která je učebním textem pro farma Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Nebývá zvykem recenzovat vysokoškolská skripta, ale v tomto případě je žádoucí učinit výji pozitivních i negativních důvodů. Mezi ty první důvody patří, že již název a určení knížky tématu v celé šíři a tedy dobrou základní informaci nejen pro studenty farmacie, ale i pro jako jsou studenti nechemických vysokých škol, učitelé chemie ze středních a vysokých škol pracovníky z praxe, kteří názvosloví potřebují. Taková knížka by byla velice užitečná, kdy dostávám k těm negativním důvodům, které mne vedly k sepsání této recenze. Tak tedy, recenzovaná knížka nejen že nesplnila očekávání, ale na mnoha místech přináší za informace a navíc je šita značně horkou jehlou. Obsahuje neuvěřitelné množství chyb všeho pravopisných, gramatických, stylistických, formulačních i faktických, nemluvě o odborných, které bylo možné odstranit, kdyby jí autor a nakladatelství věnovali více péče. Chyby vzni nedbalostí, ale i nepochopením nebo špatnou interpretací pravidel. Kdybych zde měl uvést v textu, bylo by to předlouhé, nudné a smutné čtení. Proto se omezím na ty věcné a z nich na pranýřování může být užitečné pro širší čtenářskou obec. - Termín radikálově-funkční (radikálové) názvosloví je již opuštěn, stejně i radikál ve sm a to z prostého důvodu, že název radikál je vyhrazen pro species s nepárovým elektronem. - Hydroxyl v původním významu též patří minulosti. Dnes je jeho význam radikál 'OH (s nepá a v organické chemii se tudíž vyskytují jen hydroxyskupiny. - Polohy jsou v organické chemii označovány lokanty, většinou číselnými. V běžné mluvě lze rozhodně ne číslovkami, neboť ty patří do gramatiky. - Naft-2-ol a kyselina nafto-1-ová jsou ovšem kuriozity k pohledání. Správně: 2-naftol, ky - Autor často zaměňuje význam slov prefix (předpona), sufix (přípona) a koncovka (např. pá je používá. - Velice užitečná mohla být kapitola o názvech kondenzovaných cyklů (významných právě ve f chemii), o kterých v češtině neexistuje zevrubné poučení. Bohužel autor poskytuje neúplný jak postupovat při tvorbě jejich názvů. - Pro vodorovnou čárku tak častou v organických názvech používá autor různé názvy, někdy i (rozdělovník!?). Správně: (krátký) spojovník. - K základním hydridům patří i heterocykly, např. pyridin, ne však například anilin nebo k jsou základní sloučeniny, neboť obsahují charakteristické skupiny. - Lokanty (číselné nebo písmenné) mohou být čárkované, tedy s čárkou, ne však s apostrofem - V názvech disubstituovaných benzenů se dnes dává přednost číselným lokantům před o, m a - Neexistují žádné hlavní koncovky, existují však hlavní skupiny, které je třeba v názvech zakončení (přípony). - Fluoren není 1,2,3-trimethylbenzen! - Názvy uhlovodíků s trojnou vazbou mají příponu -yn, nikoliv -in. - Označování geometrických isomerů alkenů stereodeskriptory cis a trans je prakticky opušt nahrazeny (Z) a (E). - Neexistuje žádné obecné pravidlo o číslování cyklů ve směru hodinových ručiček, jak tvrd místech. - Názvy jako oxazolin, pyrrolin, imidazolin jsou opuštěny. Místo toho: 4,5-dihydrooxazol, 4,5-di-hydroimidazol. - Názvy jako benzofuran, a benzothiofen jsou nejednoznač-né. Je třeba vyznačit místo konde l -ben-zofuran, 2-benzothiofen. - Názvy, které neuvádějí hlavní skupinu příponou (zakončením), jsou špatné názvy. - Je zcela nevhodné zavádět názvy typu azan a zvláště pak oxidan a ještě k tomu pro studen nepoužívají. Stále platí dosavadní názvy pro aminy, ethery, alkoholy a (zaplaťbůh) i pro o - Číselné lokanty v názvech se nikdy nepíší kurzívou. - Složené substituenty, tedy substituované substituenty se uvádějí v názvech vždy v závork (chiormethyl)naftalen. - Názvy karboxylových kyselin jako propan-1-ová jsou špatné (u zakončení -ová se nikdy neu COOH může být jen na koncích alifatického řetězce). Předponový název pro COOH je karboxy-, - Předpona per- pro úplně hydrogenované cykly se neužívá. Počet vodíkových atomů je třeba tedy perhydronaftalen, nýbrž dekahydronaftalen. - Trimethoxyfosfan je vždy trimethyl-fosfit. - Pro vyznačeni směru vazeb pod nákresnu se již nepoužívají čárkované nebo klínové rozšiřu nýbrž žebříčkovité vazby. Četné chyby jsou i v kapitolách věnovaných přírodním látkám (sacharidy, steroidy, terpeny, aj.), ale o těch se zde nechci obšírněji zmiňovat, nebot jde o speciální názvy. Jen jediná pravda, že IUPAC nevydala pravidla názvosloví terpenů a jiných přírodních látek Pro ilustraci velkého počtu chyb v recenzované knížce se zmíním o kapitole 5, která pojedn složitých molekul. Tam je uvedeno šest příkladů názvů nepříliš složitých sloučenin Z těcht jsou však čtyři špatné. Hlavní odpovědnost za nekvalitní publikaci samozřejmě nese autor v tomto případě však více teto nezodpovědnosti, spíše než odpovědnosti, podílí nakladatelství Karolinum, i když se z svou kouzelnou formulkou ( Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou nakladatelství ") Ale nezbaví, už proto ne, že recenzent je jako představitel Národního centra IUPAC pro ČR loňského roku upozorňoval na možné chyby a nabízel dokonce svou pomoc. Vše však bylo marné neuznalo za vhodné ani odpovědět na nabídku. Chemická veřejnost, ale především studenti Farmaceutické fakulty UK, kterým je publikace u jistě zasloužili, aby ji autor i nakladatelství věnovali alespoň minimální péči. Jaroslav Kahovec