Aktuality

Jak na jedovaté rostliny? Čtěte Luďka Jahodáře!

V závěru roku 2018 uvedlo Nakladatelství Karolinum na trh knižní novinku o jedovatých rostlinách středoevropské flóry, se kterými se běžně setkáváme na svých zahradách nebo v interiérech. Autor Luděk Jahodář v téměř čtyřsetstránkové publikaci Rostliny způsobující otravy seznamuje čtenáře s průběhem otravy, s možnostmi, jak postiženému pomoci, i s látkami způsobujícími toxicitu. I proto by kniha mohla patřit k „výbavě“ nejen rodičů a učitelů, ale též praktických lékařů nebo lékárníků.

Otravy rostlinami tvoří každoročně ne zcela zanedbatelnou část intoxikací léčených v nemocnicích. Nejčastěji jde o otravy houbami. Intoxikace vyššími rostlinami se vedle sebevrahů (lidé se dle informací Toxikologického informačního střediska nejčastěji pokoušejí otrávit odvarem z jehličí tisu, výjimečně omějem šalamounkem) týká především dětí ve věku od dvou do devíti let. V letních měsících otrav přibývá zejména proto, že si lidé nejčastěji pletou lesní ovoce s jedovatými bobulemi. Závažnou otravu si lidé způsobují durmanem – rostlinou, jejíž semínka a výpary způsobují silné halucinace, ovšem může jít i o smrtelně nebezpečný experiment…

Zda je zcela normální, že se ve volné přírodě setkáváme s jedovatými rostlinami, na to už se u příležitosti vydání nové knihy ptám profesora Luďka Jahodáře:

Pokud se na zahradě objeví jedovatá rostlina z volné přírody, jedná se o přirozený jev osídlování vhodného stanoviště. Případně si ji tam zahrádkář vědomě vysadil, protože ho vzhledově zaujala. V obou případech by bylo chybou, kdyby hrozící zdravotní riziko majitel neznal.

Může se zdát, že česká, případně evropská příroda nabízí široké spektrum otravu způsobujících rostlin. Je opravdu v porovnání s jinými tak „výživná"?

Naše příroda není v tomto směru nijak mimořádná. Každý rostlinný druh žije ve vhodném společenství jiných druhů na určitém stanovišti, to mu zaručuje optimální prožití jeho života, které má zakódované ve svých genech. Má v nich také určen způsob jakými prostředky si tuto svoji „adresu“ uhájit proti invazi agresivních a parazitických rostlin, požeračů, destruktorů, patogenních mikroorganismům a hub. Kromě formy, intenzity a způsobu růstu má rostlina schopnost produkovat látky, kterými se brání těmto nepřátelům. Mezi takové látky patří i řada produktů látkové výměny rostliny, které mohou být pro člověka (zvíře) jedovaté, alergogenní či jinak škodlivé.

Toxicita rostlin se povětšinou mění podle ročního období. Dá se říci, že určité období je pro nebezpečnost rostlin společné?

Jistě, některé rostliny jsou jedovaté po celé své vegetační období, některé druhy jsou jedovaté i v klidové fázi; jde o podzemní orgány, plody, semena. Určitě nejmenší příležitost k otravě je v zimních měsících. Souvisí to však spíše s možností kontaktu.

Vaše kniha je určena širokému spektru čtenářů. Velká část by v případě otravy mohla díky ní definovat požitou rostlinu a případně včas „nasadit" terapii… Nemůže být zároveň vodítkem, jak rostliny zneužít?

Nemyslím, ke zneužití by jistě byly použity jiné zdroje informací.

Jste autorem či spoluautorem řady knih. Byla, a pokud ano, tak v čem, práce na této knize jiná? Vychází třeba z praktické zkušenosti? Nemyslím to tak, že byste rostliny na sobě zkoušel, ale spíše zda vychází například z řešení konkrétních zdravotních dotazů?

Obsahovými látkami rostlin se zabývám od svých studií na vysoké škole. Farmakognosie a farmakobotanika jsou ty obory, kterým jsem věnoval celou svoji vědeckou a pedagogickou činnost. V nich se prolíná systematická botanika, rostlinná biochemie, fytochemie, biologická aktivita rostlinných sekundárních metabolitů, včetně toxikologie. Je tedy logické, že jsem začal působit jako poradce pro postižené a lékaře.

Základem mých knižních publikací zabývajících se toxicitou rostlin byly vlastní poznatky z experimentální práce a studium odborné literatury – první kniha vyšla v roce 1989, kde jsem byl spoluautorem, a druhá téměř po 30 letech, nyní. Mezitím jsem publikoval řadu přehledových a experimentálních prací, které se zabývaly toxicitou rostlin. Pro zajímavost – první článek byl věnován toxicitě druhů rodu Dieffenbachia, bylo to před 35 lety.

Máte „v šuplíku" další knihu?

Vzhledem k tomu, že jsem skutečně autorem a spoluautorem osmi odborných knih zabývajících se problematikou léčivých i jedovatých rostlin a jejich obsahových látek, mám svá témata téměř vybraná. Zda něco zbylo, je moje tajemství.

Na závěr: Toxikologické informační středisko (TIS) zaregistrovalo v roce 2018 celkem 19 737 konzultací (telefonem či e-mailem), u 2 218 z nich se konzultace týkala rostlin. Trend se dle informací TIS za poslední dva roky téměř nezměnil. Ve většině případů šlo o náhodná požití dětmi, převažují požití plodů (1 150 dotazů) nad listy, stonky nebo jinými částmi rostlin (920 případů), v 34 případech šlo o vypití vody z vázy, kde byly uloženy rostliny. V dalších dotazech to nebylo upřesněno.

Text: Marcela Uhlíková

Foto: René Volfík, Nakladatelství Karolinum