Aktuality

Vědci z Přírodovědy popsali 208 druhů organismů!

Poznání druhové rozmanitosti živé přírody, tedy biodiverzity, je důležité zejména v situaci, v níž díky činnosti člověka mizí ze světa nejen velké množství jedinců, ale i samotné druhy či celé skupiny. Jen Přírodovědecká fakulta UK přispěla k poznání současných i vyhynulých taxonů za roky 2016–2017 počtem 208! Toto číslo zahrnuje druhy různých taxonomických skupin všech kontinentů a životních prostředí.

Mapka míst, z nichž pocházejí druhy popsané pracovníky Přírodovědecké fakulty UK v letech 2016 - 2017. Autoři: P. Mráz a V. Mrázová

Taxonomie je odvětví biologie, které nám pomáhá vyznat se v tom, s jakými druhy či vyššími jednotkami (rody, čeleděmi, třídami a tak dále) rostlin, živočichů, hub či třeba bakterií se můžeme v přírodě setkat. Neříká sice, jaké evoluční vztahy mezi jednotlivými taxony jsou, tedy zjednodušeně řečeno jak vypadala historie jejich odvozování ze společného předka, evolučním biologům však dodávají pro jejich výzkumy nezbytný materiál. Přírodovědecká fakulta UK je spolu s několika dalšími českými institucemi členem Konsorcia evropských taxonomických facilit (CETAF), v jehož sbírkách se nachází na 80 % veškeré světové zmapované diverzity živé i neživé přírody. Největšími sbírkami PřF UK jsou Herbářové sbírky, které vlastní 15 000 nomenklaturních typů a celkově zhruba 2 200 000 herbářových dokladů cévnatých rostlin, mechů, řas, lišejníků, hub, ale i semen a plodů.

Vědci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (spolu se svými kolegy ze spolupracujících vědeckých institucí z domova i ze zahraničí) při jejich popisu nezahálejí. Činí se zejména botanici, zoologové, parazitologové, ekologové, ale i badatelé z Ústavu geologie a paleontologie. Celkový počet druhů, který se vědcům z PřF UK podařilo popsat, je 208 a pocházejí z celkově 57 zemí světa ze všech kontinentů.

Zdařilým objevem s nesporným biotechnologickým potenciálem je mikroskopická houba Biatriospora antibiotica poprvé nalezená a v Česku popsaná Mirkem Kolaříkem a Annou Kubátovou. Naši vědci u této houby žijící v dřevě listnatých stromů dokázali produkci až 15 druhů antibiotik, z toho čtyři byly úplně nové.

Dalším z nově definovaných druhů je například Phyllosiphon ari, což je drobná zelená řasa z Chorvatska popsaná Kateřinou Procházkovou, Yvonne Němcovou a Jiřím Neustupou. Zvláštností této řasy je především její parazitický způsob života, což je mezi řasami unikátní životní strategie. Phyllosiphon ari žije v mezibuňkových prostorách listů áronu italského, kterému způsobuje pravděpodobně odsáváním vody nekrózy.

Fantastický „úlovek” se zdařil i Dianě Vasquézové, doktorandce katedry botaniky PřF UK, která objevila v ekvádorském páramu nový, velice vzácný druh starčku (Senecio sangayensis). Tento druh se od ostatních starčků And liší především svým nečekaně robustním zjevem – může dosahovat až dvoumetrové výšky. Takové vlastnosti jsou ve vegetaci jihoamerického párama zcela ojedinělým úkazem, nejblíže se vyskytují u starčků hor rovníkové Afriky, a jsou tedy příkladem evolučního paralelismu, způsobeného podobnými evolučními možnostmi rostlin a typem habitatu.

V popisování nových druhů jsou velmi aktivní také zoologové, zejména entomologové. Na výzkumu diverzity a biologie bezkřídlých chrobáků rodu Lethrus se významným způsobem podílejí pracovníci katedry zoologie David Král a Petr Šípek spolu se svými studenty. Jedním z hotspotů diverzity těchto chrobáků je Balkánský poloostrov. Nedávno popsaný bezkřídlý chrobák Lethrus thracicus pochází z evropské části Turecka. Dospělci staví pro potomstvo hnízda, do kterých zatahují rostlinnou potravu. Samci mají nápadné výrůstky na kusadlech, s jejichž pomocí bojují o samici. Tyto výrůstky jsou pro jednotlivé druhy tvarově charakteristické. Rod má přes sto popsaných druhů, zpravidla s alopatrickým rozšířením.

Taxonomové se nemusejí obracet jen k přírodě současné, předmětem jejich zájmů se mohou stát i druhy či celé skupiny, které jsou vyhynulé již třeba stovky milionů let. Martin Košťák z Ústavu geologie a paleontologie se dlouhodobě věnuje fosilním druhům hlavonožců. Podařilo se mu rozšířit naše znalosti o sépiích, které v období středního miocénu asi před 15 miliony lety obývaly centrální Paratethys, tedy výběžek Tethys, posledního moře, které zasahovalo na území dnešní střední Evropy.

Text: iForum, PřF UK

Foto: PřF UK

Datum: 25. 3. 2019