Aktuality

Jde to i slušně. Profesor Klener pokřtil knihu vzpomínek

V recepčních prostorách Karolina proběhl 10. října křest rozšířeného vydání vzpomínek českého onkologa profesora Pavla Klenera. „Moje životopisná monografie vyšla poprvé před deseti lety a záhy byla rozebrána. Začali jsme proto uvažovat o druhém vydaní. Čtenáři si mi také často stěžovali, že kniha mohla být mnohem detailnější, a tak jsem ji přepracoval a doplnil o události posledního desetiletí,“ uvedl autor.

Kniha s titulem „Jde to i slušně“, která vyšla v nakladatelství Galén, mapuje životní cestu uznávaného lékaře. Začíná popisem jeho dětství na pražské Malé Straně, pokračuje studiem na gymnáziu a na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Život profesora Klenera je s Univerzitou Karlovou nerozlučně spojen. Přes chirurgické oddělení nemocnice v Roudnici nad Labem se dostal na II. Interní kliniku na Karlově náměstí až nakonec zakotvil na I. interní klinice a Ústavu hematologie a krevní transfúze, jejímž se stal ředitelem. Působil také jako proděkan 1. lékařské fakulty a jako prorektor Univerzity Karlovy pro vědu.

Pavel Klener se však nevěnoval jen lékařství, dlouhou dobu byl aktivní i politicky. Byl členem Občanského fóra a v roce 1989 se stal i ministrem zdravotnictví. „Téměř do osmdesáti let jsem byl velmi aktivní v nejrůznějších oblastech, v knize jsem proto zaznamenal různé epizody, které jsem prožil. Osobní zážitky vykládám na pozadí dobových událostí. V knize vzpomínám na svou rodinu, ale popisuji také vývoj českého zdravotnictví tak, jak jej pamatuji, i svou medicinskou a politickou praxi,“ uvedl profesor Klener.

Slavnostního křestu se zúčastnilil kolegové a přátele profesora Klenera nejen z akademické obce, ale také z široké veřejnosti a uměleckých kruhů. Kmotrem publikace se stal herec Viktor Preiss, o hudební doprovod se postaral houslista Václav Hudeček.

„Žádné jiné povolání vás nedostane tak blízko k jinému člověku. Ve chvíli, kdy se vás pacient obrátí o pomoc se svou nemocí, se můžete stát jeho útěchou, zpovědníkem, rádcem i zachráncem. O to víc to platí v onkologii, kde léčba trvá dlouhou dobu a chemoterapie nebo ozařování mohou přinést řadu nepříjemných nežádoucích účinků. V takovém čase se pacient lékaři otevře a vloží do něj svůj strach i naději. Je to obrovská zodpovědnost. A vy si musíte zvyknou i na to, že občas vyhraje ta nemoc – a ne věda, pacient a vy. Protože jinak byste, a třeba i jenom o hodinu později, nemohli pomáhat dalšímu pacientovi, který vás potřebuje – a kterému vaše pomoc ten život zachrání. Krademe osudu duše, které by bez nás ještě před pár lety dostal bez boje.“ Ukázka z knihy Jde to i slušně.

Text: Kamila Kohoutová

Foto: René Volfík