Katastrofou pro naši krajinu se stala kolektivizace ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Petr Kuneš z Přírodovědecké fakulty UK sleduje vývoj naší vegetace za posledních deset tis současnou kůrovcovou kalamitu je podle jeho výzkumu z velké části odpovědný člověk, kůrove lesa i v minulosti. Ve svém výzkumu srovnáváte dnešní ekosystémy s ekosystémy starými deset tisíc let. Podle č kdysi vypadal například šumavský les? Studujeme sedimentární záznamy přirozených jezer, která na Šumavě zůstala z dob ledových, také tamní rašeliniště. Oba ekosystémy ukládají stratifikované sedimenty, ze kterých extra organismů. Z nich jsme následně schopni určit složení vegetace ve zkoumané době. Co v těchto sedimentech nacházíte? Lodyhy, semena, části rostlin, ale také zbytky hmyzu. Já se zaměřuji na pyl, který je nejr fosílií vůbec. Pyl poletuje všude, usazuje se a my ho můžeme extrahovat po tisíce a milion Díky tomu víme, jaké se u nás vyskytovaly rostliny, a můžeme lépe poznat složení tehdejší Jak vypadal šumavský les před deseti tisíci lety? Před jedenácti a půl tisíci lety se začalo oteplovat a ledovec, který tehdy pokrýval Šumav Alpy, začal výrazněji ustupovat. V době ledové byly na Šumavě ekosystémy podobné tundře, j ze severu Skandinávie nebo Ruska. Vlivem oteplení se postupně začaly šířit stromy a pozděj migrace z oblasti jižní a východní Evropy. Před deseti tisíci lety tak les na Šumavě vypad borový háj. Našli bychom v něm tedy hlavně borovice, břízy a spousty kvetoucích bylin, pom začal šířit smrk. Náš tým zjistil, že smrčiny se na Šumavě rozšířily už před devíti tisíci tam nepřetržitě dodnes a samozřejmostí byl u nich i pravidelný výskyt kůrovce. Zmínil jste migraci druhů z jihu na sever, která bývá často uváděna jako jeden z důkazů gl oteplování. Je tato migrace tedy přirozeným procesem trvajícím už deset tisíc let? Rostliny neustále migrují a klimatické změny stále probíhají. Může se nám zdát, že se klim podle historických záznamů víme, že v době pozdního středověku a novověku začala takzvaná Na změnu reagují všechny organismy. Migrace druhů směrem od jihu skutečně není nic nového, ale nová je. Migrují k nám druhy, které zde nikdy nebyly. Zažíváme bezprecedentní míru ote planeta za posledních několik milionů let nepamatuje a jež je v nejbližší historii ojedině Můžeme tedy říct, že k nám imigrovaly jehličnany, dostavilo se nebývalé oteplení, a proto nedávnem zasypal pyl? To je složitější. Jehličnany tady byly i v době ledové. Ale s oteplením se rozšířily a roz listnaté lesy, hlavně bučiny a doubravy. Proto máme spoustu pylu, který je ale přirozený. stavu přispěl především člověk. V posledních dvě stě letech upřednostňoval mnohé jehličnan jsou ekonomicky výhodné. Smrk velmi dobře roste a má krátkou obmýtní dobu (pozn. red. – čl monokultury stejně starých stromů, které jednou za čtyři roky vykvetou). Umocněno je to pa příchodem jara, kdy vše vykvetlo najednou. Monokultury ale netvoříme jen v lesích, ale také na polích. Brukev řepka, která vyvolala p toho důkazem. Jak bychom měli s krajinou nakládat? Katastrofou pro naši krajinu se stala kolektivizace. V padesátých letech se kvůli větší pr scelovat lány a my v tom stále pokračujeme. Ať už je to řepka, kukuřice, nebo obilí, velké jsou pro půdu zátěží. Z krajiny vymizely přírodní biotopy, ve kterých by žily organismy po jako hmyz a zvěř. Například v Bavorsku je krajina fragmentovaná, tedy malá pole jsou rozdě a hájky. Měli bychom se snažit krajinu vrátit do funkčního stavu. Potřebujeme neregulované mokřady. A především zdravé lesy bez stejnověkých monokultur smrků! Kam náš současný přístup ke krajině povede? Nepovede, ten problém už tady je. Šumavské lesy byly zasaženy kůrovcem, málokdo však ví, ž ekologická katastrofa je nyní v Jeseníkách. Kůrovec tam způsobuje ohromné eroze půdy a ztr Zvládneme situaci ještě zachránit? Ekologové se snaží o obnovu přirozeného lesa na Šumavě. Nemá smysl vykácet smrky napadené vysadit na stejném místě znovu nové monokultury. Problém by se za nějakých sto let zopakov nikam nevedlo. Našemu týmu se podařilo zjistit, že u nás rostlo mnoho smrků i před několik Vyskytovaly se ale přirozeně, často s příměsí dalších druhů. Je nutné pochopit, že lesy po přirozenější obnově jsou z dlouhodobého hlediska daleko stabilnější a pestřejší. Doc. RNDr. Petr Kuneš, Ph.D. Působí na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se kvartérní studuje vývoj krajiny v kvartéru, což je geologické období, které trvá přibližně poslední let. Ekologii tak studuje z dlouhodobého hlediska – zkoumá ekosystémy vyvíjející se po víc let, což umožňuje zhodnotit stávající ekologickou situaci a vytvářet ekologické předpovědi Text: Kamila Kohoutová Foto: René Volfík Datum: 17.5.2018