Americký patent na tepelný výměník pro rovnoměrné chlazení a ohřívání krve při mimotělním oběhu získal tým Lékařské fakulty v Plzni. Nová metoda, kterou nyní čekají klinické zkoušky, pomůže pacientům s onemocněním ledvin a jater a v budoucnosti ušetří zdravotnictví náklady v řádech milionů korun. MUDr. Jiří Růžička, Ph.D., objasňuje, jak nápad pro americký pantent vznikl.

Dosud kardiochirurgové používali při operačních výkonech pro chlazení krve v mimotělním oběhu metodu podchlazování těla. Jak vznikla myšlenka chladit přímo krev?

Každým rokem jezdím na zabijačku do Volduch k panu Brojovi, a protože při zabijačce všichni pomáhají, dostal jsem na starost míchání krve na jelita. Pan Broj jako správný hospodář vždy dohlíží na práci a jednou mě napomenul: „Drž to pořádně na tom sněhu, ať se to chladí, jinak se ti to zdrcne!“ A jak jsem tam tu krev na tom sněhu míchal, přemýšlel jsem, zda bychom nemohli nějak chladit krev i my v nemocnici. Nápad jsme přetřásali na klinice u kávy s asistentem Kroužickým a dospěli jsme k závěru, že bychom to mohli zkusit použít ve výzkumu a potom klinicky u pacientů při hemodialýze.

Mohl byste nám popsat způsob, jak nový patent funguje?

U současných přístrojů pro náhradu funkce ledvin se zamezuje srážení krve v kapilárách filtru přidáváním protisrážlivých látek (například nízkomolekulárního heparinu). V případě některých pacientů zvyšuje tento postup riziko metabolických nebo krvácivých komplikací, a proto má jeho použití své kontraindikace.

Náš teplotní výměník krev před vstupem do dialyzačního přístroje ochlazuje a před zavedením zpět do oběhu ji opět ohřívá na teplotu pacientova těla. Tím se zabraňuje jejímu srážení a pacientovi již není třeba podávat žádné protisrážlivé léky. V současné době ještě probíhají experimentální zkoušky, které by měly přesněji definovat teplotu. Prozatím se nám osvědčila teplota přibližně 20 stupňů, čímž navazujeme na studie profesora Otta z roku 1997, který zkoumal biokompatibilitu membrány používané při dialýze při stejné teplotě.

Odhadnete, kdy opustíte experimentální fázi vývoje a zahájíte klinické zkoušky?

S klinickými zkouškami bychom mohli začít přibližně do roku. Pokud se nám osvědčí vylepšené výměníky, mohli bychom ve spolupráci s kolegy z kliniky začít přemýšlet o vhodných indikacích, při kterých by se naše metoda dala používat.

Navíc zvažujeme, zda by se patent dal využít nejen při náhradě funkce ledvin, ale i jater. Stávající antikoagulační způsoby zajištění náhrady jater mají daleko více nevýhod v porovnání s ledvinami, takže by naše metoda mohla najít větší uplatnění.

Naplánovat a provést deset experimentů? ovšem není nijak levná záležitost. Jen náklady na spotřebovaný materiál se pohybují okolo dvou milionů korun. Náš tým je ale naštěstí členem řešitelského týmu PRVOUK a existují i další zdroje.

Patent jste podávali v USA, Německu a České republice. Jaké máte zkušenosti s americkým patentním úřadem?

Po čtyřletém boji se nám podařilo patentovat výměník ve Spojených státech amerických, kde se vyrábí velká část dialyzačních přístrojů, což je neuvěřitelný úspěch. Boj to byl do posledního dechu. Ale je třeba vydržet a nevzdávat to.