12. ledna 2015
prof. PhDr. JIŘÍ KRAUS, DrSc.
RÉTORIKA JAKO ŽIVÉ DĚDICTVÍ ANTIKY - OD ZTRÁTY PRESTIŽE K SOUČASNÉ RENESANCI
V průběhu 19. století se ztráta dříve dominantního postavení rétoriky – jako teorie argumentativního myšlení a působivého dorozumívání, jako komunikační praxe i jako základu školského vzdělávání – zdála definitivní. Romantismus se svou vírou v neopakovatelnost lidské individuality ostře vystoupil proti napodobování kanonických vzorů a proti diktátu ustálených rétorických pravidel. Svou roli tu sehráli i ti filozofové, kteří v navázání na Platonovu kritiku rétoriky, jíž chápal jako obor založený na falešném, manipulativním poznání, vystupovali vůči rétorice s krajní nedůvěrou. O to překvapivěji se jeví současný návrat k rétorice, nápadný zejména od druhé poloviny 20. století nespočetným množstvím bibliografických údajů a vědeckých aktivit. Zdaleka přitom nejde jen o praktické příručky zaměřené na zvládnutí nároků na jazykové chování člověka v současné společnosti, ale jde o bohatou inspiraci rétorickými poznatky takových oborů, jako jsou filozofie, jazykověda, literární věda, teorie znakových systémů (sémiotika), logika či teorie argumentace.
26. ledna 2015
PhDr. ONDŘEJ DITRYCH, MPhil. Ph.D.
Přednáška se zaměřuje na historii a definici terorismu jako konceptu vztahovaného k určité kategorii politického násilí. Tento vztah je následně podroben kritickému zkoumání a dekonstrukci, poukazujícímu na nejasné obrysy konceptu nebo praktické politické dopady spojené s označením aktérů politického násilí za "teroristy". Věnuje se i terorismu v současnosti, tedy podobě, cílům a trendům "globálního teroristického hnutí". Nakonec napře pozornost k aparátu bezpečnostních praktik, který se v západních společnostech bezprecedentně rozrostl po 11. září 2001 a projevuje se v rozmanitých oblastech veřejného prostoru a politiky.
6. března 2015
PhDr. ThLic. DRAHOMÍR SUCHÁNEK, Ph.D., Th.D.
Téma přednášky se vztahuje ke zlomové události v životě středověké společnosti – k bojům o investituru. Pokání, které musel na počátku roku 1077 vykonat římsko-německý král Jindřich IV. před papežem Řehořem VII., předurčilo tvrdé střetávání světské a duchovní moci o nadřazenost. Církev na konci bojů uhájila svoji nezávislost, světská moc naopak musela nalézt nové základ své legitimity
16. března 2015
prof. RNDr. JIŘÍ BIČÁK, DrSc., dr. h. c.
100 LET OBECNÉ TEORIE RELATIVITY: OD EINSTEINA K HAWKINGOVI
Teorie, která byla hned po svém zrodu považována za jeden z vrcholných činů lidského ducha, z počátku neměla příliš kontaktů s reálným světem. Již sto let je nejen "krásnou" teorií gravitace, ale po objevu kvazarů, pulzarů, reliktního záření, efektů souvisejících s černými děrami i instalací systémů GPS kolem Země je i nutným rámcem pro výklad našich pozorování Vesmíru. Připomeneme vznik a hlavní rysy této teorie, její následný rozvoj a zvláště si všimneme, k jak zásadním pokrokům obecné relativity přispěl Steven Hawking. Zmíníme se i o některých aspektech Hawkingova pohledu na svět a o dojmech z osobních setkání s ním, mimo jiné v souvislosti s filmem "Teorie všeho", který nedávno přišel do našich kin.
20. března 2015
PhDr. JAROSLAV VALKOUN, Ph.D.
Téma přednášky se vztahuje ke zlomové události, stojící na pomyslném počátku novověku – velkým zámořským objevům. Plavby Kryštofa Kolumba západním směrem přes Atlantik a následné potvrzení, že se jedná o nový kontinent, ovlivnily nejen politický, ekonomický a kulturní vývoj Španělska, ale i v kontextu s paralelní portugalskou expanzí do Asie zahájily novodobé budování koloniálních, respektive imperiálních říší evropských národů.
23. března 2015
doc. RNDr. JAN ČERNÝ, Ph.D.
První přednáška z pásma, zaměřujícího se na osobnosti Univerzity Karlovy, ověnčené významnými cenami, je věnována doc. RNDr. Janu Černému, Ph.D., který v únoru 2014 obdržel Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího vysokoškolského pedagoga. Ve své přednášce se zaměří na imunitní systém, který je fascinující součástí našeho těla, o níž, pokud vše dobře funguje, vlastně ani nevíme. Funguje zcela samostatně, celý život se učí a pamatuje si. Příslušné složky jsou v případě potřeby mobilizovány a poté, co jsou vybojovány vítězné bitvy, probíhá demobilizace. V každém okamžiku se v nás pohybují armády miliard specializovaných buněk, připomínajících malé améby. Jejich cílem je nalézt a zlikvidovat cizorodé mikroorganismy, popřípadě nakažené a nádorové buňky.
2. dubna 2015
doc. MUDr. PETR BRANDEJSKÝ, CSc.
Pohyb patří mezi základní atributy života spolu s látkovou výměnou, dráždivostí a rozmnožováním. Přináší pocit uspokojení, sebedůvěry, zvýšení zdatnosti a utužení zdraví, a to v každém věku. Jeho nedostatek působí škody jedinci i společnosti. Ekonomické přínosy pohybu pro společnost převyšují vložené náklady. Pohybová aktivita je součástí tělesné kultury; hlavními příčinami jejího vývoje od pravěku do současnosti jsou pud sebezáchovy, pud pohybový a touha po sebezdokonalení, vlastní všem lidským činnostem. Pohyb je integrální součástí medicíny jak v prevenci, tak v léčbě. Má být každodenní součástí životního režimu a slouží k udržení zdraví a duševní i tělesné zdatnosti, u starších osob i soběstačnosti. Redukuje zvýšené riziko srdečně cévních onemocnění prevencí rizikových faktorů, obnovuje funkci orgánů a zvyšuje jejich výkonnost, zpomaluje biologicky podmíněné procesy stárnutí. Ekonomizuje činnost všech orgánů a soustav v klidu i při tělesné zátěži. Zvýšením zdatnosti přispívá ke snížení úrazovosti, urychluje zotavné pochody a zkracuje trvání únavy, zkvalitňuje morálně volní vlastnosti.
8. dubna 2015
doc. MUDr. JAN ČERNÝ, Ph.D.
Lidé jsou mnohobuněčné organismy, které žijí po dlouhou dobu. Složitá koordinace buněčného dělení a udržování složitosti a obnovy našich tkání vyžaduje velké množství regulací a dokonalou souhru všech zapojených molekul. Dlouhověkost a složitost však logicky vede k tomu, že s vysokou pravděpodobností během našeho života dojde k takové kombinaci mutací, kdy se některá z buněk těla vymkne kontrole, osamostatní se a začne se na rozdíl od ostatních buněk v těle chovat „sobecky“. Přednáška bude věnována vlastnostem nádorových buněk, příčinám vzniku rakovinného bujení i možnostem léčby.
13. dubna 2015
prof. PhDr. LENKA BOBKOVÁ, CSc.
Císařská korunovace v Římě představovala jeden ze základní mocenských principů existence středověké Svaté říše římské. Císař, pomazaný a korunovaný papežem se tak stával z vůle Boží nejvyšším světským panovníkem. Od dob Karla Velikého, kdy byla římská korunovace poprvé provedena, se mocenské rozložení Evropy podstatně změnilo. Svatá říše římská se vymezila teritoriálně a v rovině politické se řešil vztah mezi papežem a „kandidátem“ císařského titulu, jímž se mohl stát pouze římsko-německý král, od poloviny 13. století volený sborem sedmi kurfiřtů. Svým zvolením si nárokoval moc nad Německem, rakouskými zeměmi a Českým královstvím, ale teprve jako císař nabýval vládu také nad severní Itálií a nad Arelatským neboli Burgundským královstvím. Aby však mohl nastoupit tzv. římskou jízdu, musel získat souhlas papeže. Tyto determinující požadavky vedly k tomu, že se poslední císařská korunovace odehrála v Římě v roce 1220. Situace se ještě zkomplikovala, když na počátku 14. století přesídlila papežská kurie do Avignonu. Toto vše je třeba si uvědomit, abychom pochopili význam Karlovy římské jízdy.
Karel navázal na svého děda Jindřicha VII., který dosáhl korunovace v roce 1312, ale na zpáteční cestě z Itálie zemřel. Korunovace jeho následníka Ludvíka Bavora byla velmi podivná, protože se uskutečnila proti vůli papeže. Teprve Karel dosáhl papežského souhlasu, celkem pokojného průjezdu Itálií a korunovace v bazilice sv. Petra, i když bez účasti papeže. Jako korunovační den si zvolil velikonoční neděli, která v roce 1355 připadla na 5. dubna (shodně jako letos, tj. po 660 letech). Karel cestu vnímal nejen jako politicko-mocenský cíl, ale i jako pouť do Věčného města, v němž pak ještě před korunovací, jako poutník, navštívil hlavní baziliky. Celá cesta je zajímavá také z hlediska logistického, diplomatického i kulturního (vliv italského prostředí). Sice Karlovi nepřinesla sice pevnou vládu nad severní Itálií, ale významně posílila jeho postavení v centrálních zemích říše.
17. dubna 2015
prof. MUDr. VLADIMÍR BENCKO, DrSc.
ÚSKALÍ A ŠANCE PREVENCE NEMOCÍ
Přednáška předního odborníka na ekonommiku zdravotnictví se zaměří mimo jíné na klíčové úskalí současné medicíny, které spočívá v rychle rostoucích finančních nárocích na diagnostické techniky a moderní léčiva. Její nezpochybnitelná účinnost se u nás projevuje výrazným prodloužením věku dožití – během uplynulých dvou desetiletí zejména u mužů. Kvůli rychlému růstu finančních nákladů na léčení nemocných se snahy v oblasti primární prevence, tedy předcházení nemocem, dostaly do pozice Popelky. Proč? Nepochybně užitečné investice v této oblasti se sice, jak se obecně očekává, mnohonásobně vrátí, ale bohužel v době, během které se obvykle vystřídá několik politických ganitur. To je jedním ze zásadních důvodů, proč se snahy o primární prevenci ocitají na vedlejší koleji. Pokud existují, mají navíc často charakter časově omezených kampaní.
Paradoxem současné doby je, že nelze vyloučit, že v dohledné době dojde k situaci, kdy náklady na léčení nemocných dosáhnou tak společensky neúnosné úrovně, že politická obec díky hrozící krizové situaci konečně pochopí, že má smysl investovat i do předcházení nemocem (tedy do titulní primární prevence). Týká se to kardiovaskulárních nemocí včetně hypertenze a diabetu II. typu souvisejících s „morem“ naší doby – obezitou. Dále pak jde o primární prevenci zhoubných novotvarů a dalších problémů rostoucího významu z hlediska veřejného zdravotnictví. Například o osteoporózu, neurodegenerativní onemocnění související se stárnutím naší populace a v neposlední řadě v oblasti stomatologické péče. Výzvou medicíny jedenadvacátého století je předcházení nemocem, tedy jejich primární prevence jako zásadní příspěvek ke zlepšení kvality života nás i dalších nastupujících generací.
22. dubna 2015
PhDr. ALENA LÁBOVÁ, Ph.D.
MANIPULACE FOTOGRAFIÍ VČERA A DNES 1
Fotografické médium prošlo během krátké doby velmi rozsáhlou technologickou transformací. Nové metody pořizování a zpracování fotografie vyloučily z fotografického procesu prvek negativu, přímého záznamu reality. Kompletně se změnily technické předpoklady vzniku, záznamu a úprav fotografického obrazu. Tyto procesy technického charakteru přinesly i řadu nových problémů týkajících se zejména možností úprav fotografií. Objevila se velmi snadná možnost vytváření montáží a koláží tak dokonalým způsobem, že není možné takový obraz odlišit od autentické fotografie. To se v uplynulém desetiletí stalo zásadním problémem v oblasti novinářské fotografie. V médiích se začaly objevovat tyto manipulované, upravené i nepravdivé fotografie, což může výrazným způsobem podrývat důvěru veřejností v práci novinářů.
První ze dvou přednášek na téma manipulace fotografií se bude věnovat historickým kontextům úprav nebo manipulace obsahem fotografií, původně používaných ke kompenzaci technických nedostatků fotografických přístrojů a filmového materiálu, později z propagandistických důvodů, ale i z důvodu estetických nebo k eliminaci chyb fotografů. O čtrnáct dní později se přednášející zaměří na problematiku digitální fotografie.
27. dubna 2015
Prof. RNDr. JAN BEDNÁŘ, CSc.,
Doc. RNDr. PETR PIŠOFT, Ph.D.,
Mgr. MICHAL ŽÁK, Ph.D.,
RNDr. MARTIN SETVÁK, CSc.,
Mgr. PETR ŠÁCHA
Co jsou vlny v atmosféře a jak vznikají? Jak souvisejí s atmosférickým prouděním a co konkrétně znamenají pro počasí? Nejen na to odpovědí meteorologové, kteří působí na Katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze (MFF UK). Dozvíte se i to, že vlnové procesy v atmosféře, zejména v podobě takzvaných gravitačních vln, mohou být pozoruhodným způsobem zviditelněny – vysvětlíme totiž jev airglow (přirozený noční svit oblohy). Probereme i vzájemné působení různých typů vlnových procesů mezi sebou i ve vztahu k dalším atmosférickým procesům, a to v různých výškách a v různých oblastech zemské atmosféry. Získáte představu, co vše může ovlivňovat počasí i vývoj klimatu.
4. května 2015
Prof. PhDr. JAN KŘEN, DrSc.
U příležitosti sedmdesátého výročí konce 2. Světové války se přední český historik zahledí na témata, jako jsou smrtonosná okupace kontinentální Evropy nacistickým Německem, komparace osvobození západní Evropy britsko-americkou armádou a osvobození střední a východní Evropy armádou sovětskou. Bude se věnovat i počátkům poválečného řádu v Evropě a konci války v Asii.
6. května 2015
PhDr. ALENA LÁBOVÁ, Ph.D.
MANIPULACE FOTOGRAFIÍ VČERA A DNES 1
Fotografické médium prošlo během krátké doby velmi rozsáhlou technologickou transformací. Nové metody pořizování a zpracování fotografie vyloučily z fotografického procesu prvek negativu, přímého záznamu reality. Kompletně se změnily technické předpoklady vzniku, záznamu a úprav fotografického obrazu. Tyto procesy technického charakteru přinesly i řadu nových problémů týkajících se zejména možností úprav fotografií. Objevila se velmi snadná možnost vytváření montáží a koláží tak dokonalým způsobem, že není možné takový obraz odlišit od autentické fotografie. To se v uplynulém desetiletí stalo zásadním problémem v oblasti novinářské fotografie. V médiích se začaly objevovat tyto manipulované, upravené i nepravdivé fotografie, což může výrazným způsobem podrývat důvěru veřejností v práci novinářů.
První ze dvou přednášek na toto téma se o čtrnáct dní dříve zabývala historickými kontexty úprav nebo manipulace obsahem fotografií. Přednáška aktuální pak uvádí čtenáře do problematiky novinářské digitální fotografie, předkládá příklady publikovaných a odhalených fotografických podvodů užitých v obrazovém zpravdajství v médiích. Věnuje se etickým aspektům užití digitální fotografie a reakcím médií na tuto problematiku a prezentuje případové studie nejznámějších mediálních kauz fotografických podvodů současnosti.
11. května 2015
Prof. PhDr. JAN RYCHLÍK, DrSc. Dr.h.c
ZÁVĚR A VÝSLEDKY 2. SVĚTOVÉ VÁLKY A JEJICH DŮSLEDKY PRO DALŠÍ VÝVOJ
Druhou z přednášek, konaných v rámci cyklu Vzdělávání po síti u příležitosti konce 2. světové války, obstará přední český historik, který je mimo jiné odborníkem na moderní dějiny slovanských národů.
15. května 2015
Prof. Ing. ZDENĚK PAVLÍK, DrSc.
Změny, kterými vývoj světa prošel (a prochází) na sklonku dvacátého a na počátku jedenadvacátého století způsobily značné změny politického, ekonomického a sociálního charakteru společnosti. Na téma globalizace mluví přední český demograf.
18. května 2015
Prof. PhDr. MARTIN KOVÁŘ, Ph.D.
VELMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA - PŘÍPAD VELKÉ VRITÁNIE
Přednášející se bude věnovat úpadku a pádu velmocenského postavení Velké Británie ve dvacátém století. Zameří se zejména na postavení ostrovního státu v první a druhé světové válce, v době velké hospodářské krize i v poválečnych „letech nouze“. Neopomene ani rozpad Britského impéria a jeho pozvolnou proměnu v Commonwealth. V závěru přednášky se bude věnovat aktuálnímu vývoji Spojeného královstvi včetně jeho potenciálního odchodu z Evropské unie.
25. května 2015
Prof. PhDr. JIŘÍ PEŠEK, CSc.
VELMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA - PŘÍPAD NĚMECKA
Ottův slovník naučný definoval roku 1907 „velmoc“ slovy: „Velmoci slovou státy prvního řádu, stojící v čele světové neb aspoň evropské politiky a mající za svou povinnost při vzájemném srozumění zasahovati do všech záležitostí světových vůbec a evropských zejména.“ Je podle těchto kritérií dnešní Německo velmoc? Je to stát prvního řádu, podle mínění německých čelných politiků tak (sobě i jiným) nebezpečný, že musí být pevně zavázán do organismu EU, aby neškodil, nýbrž jako výkonný motor poháněl celou Evropskou unii. Německo, po válce spojenci cíleně odstavené z „mocenských“ pozic, je - zejména od svého sjednocení v roce 1990 - největším a nejlidnatějším evropským státem. Je ekonomicky, finančně i politicky tak silné, že u mnohých vzbuzuje obavy, závist a averze. Zároveň toto mocné a stabilní demokratické Německo nutká své spojence k žádostem, aby převzalo větší díl odpovědnosti i rozhodovací moci v EU, resp. ve jménu celé Evropy i ve světě. Německo má nesnadnou pozici mezi trvající zátěží zlé minulosti, a jen postupně nalézanou ochotou k zodpovědnosti v komplikované současnosti. Zřejmá je kombinace obav ze sebe sama s nově nabytým vědomím moci a vlivu, ale i s tím se pojící zodpovědnosti. Německo, které ze zmíněných historických důvodů nemá stálé místo v Radě bezpečnosti OSN, se od konce 20. století již nemůže a ani nechce nadále finančně vykupovat z vojenských povinností v rámci spojeneckých závazků, bojí se ale – v řadě ohledů oprávněně – naplno vystupovat jako vojensky mocný partner ostatních velmocí. Přednáška se pokusí nabídnout orientaci v těchto rozporuplných stavech a pocitech našeho největšího souseda.
6. června 2015
PhDr. MICHAEL ROMANCOV, Ph.D.
VELMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA - PŘÍPAD RUSKA
Třetí přednáška z pětidílné série, věnované nejvýznamnějším světovým mocnostem, se zaměří na zemi, jejíž vliv na světové dění je v současnosti bouřlivě diskutován. O nejrozsáhlejším státu světa, dnes oficiálně známém coby Ruská federace, promluví přední odborník Univerzity Karlovy.
15 .června 2015
Prof. PhDr. JOSEF OPATRNÝ, CSc.
VELMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA - PŘÍPAD SPOJENÝCH STÁTŮ
V roce 1775 nebyly Spojené státy ničím jiným, než skupinkou briských kolonií na chudém východním pobřeží severoamerického kontinentu. O osm let později podepisovali jejich zástupci s mateřskou zemí dokument, jímž Británie uznávala nezávislost vzbouřených osad. První léta existence nesvědčila o velké budoucnosti nového státu, přestože už v této době mluvil Thomas Jefferson o velké republice, která bude zahrnovat celý americký světadíl. V americké zahraniční politice zápasili představitelé dvou orientací, expanzionistů a izolacionistů, z nichž si až do konce devatenáctého století udržoval převahu druhý směr, aniž to něco změnilo na rozšiřování území Spojených států na úkor bezprostředního souseda, Mexika. Současně v tomto období rostla ekonomická váha Spojených států, které se na konci devatnáctého století staly největší hospodářskou mocností světa a začaly hledat na mezinárodním poli nejen suroviny pro svůj průmysl, ale také odbytiště pro své produkty (v této době především v Latinské Americe a Asii). Ekonomická síla, kombinovaná s přesvědčením části politické elity Spojených států o civilizačním poslání Unie na planetě, přivedla USA k účasti na první světové válce. Její výsledky pak postavení Spojených států sice potvrdily, na druhé straně ovšem existence sovětského Ruska a nestabilita v různých částech světa opět vedla k posílení amerického izolacionismu. Do defenzívy se tento směr zahraniční politiky Washingtonu dostal vstupem USA do druhé světové války, z níž vyšly jako jedna ze dvou supermocností. Až do začátku devadesátých let je pak světová scéna dějištěm jejich soupeření se SSSR, v němž Spojené státy po rozpadu Sovětského svazu zdánlivě jednoznačně zvítězily. Následující léta však ukázala obrovskou ekonomickou a politickou náročnost pozice globální supermocnosti, jíž nebudou moci nést trvale ani Spojené státy. Je-li potom budoucností nejbližších destiletí znovu svět bipolární či multipolární, nelze vůbec odhadnout také proto, že ani podoba americké společnosti není neměnná a její vnitřní problémy budou patrně pohlcovat stále větší část pozornosti amerických politických elit.
22. června 2015
Prof. ThDr. JAN BLAHOSLAV LÁŠEK, Dr.h.c.
JAN HUS A POČÁTKY ČESKÉ REFORMACE
Nedlouho před šestistým výročím jeho smrti se kolem jednoho z nejslavnějších Čechů historie opět zvedá vlna zájmu. Přednáška předního teologa a historika seznamuje s duchovní situací v Čechách, do které Jan Hus vstoupil, dále s jeho životem a dílem a také s odezvou, s níž se v tehdejší společnosti setkal. Závěrem informuje o pramenech a nové literatuře k dalšímu studiu.
29. června 2015
Prof. PhDr. OLGA LOMOVÁ, Ph.D
VELMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA - PŘÍPAD ČÍNY
Čína se v posledním čtvrtstoletí stává velmocí, která ekonomicky - a čím dál tím víc i politicky - zásadně ovlivňuje celý svět. Navzdory tomu, jak je dnes svět propojený, včetně možnosti osobně navštívit vzdálené kraje nebo o nich získávat aktuální informace skrze zpravodajství a na internetu, má Čína stále auru tajemnosti a nepřístupnosti. V běžném povědomí se s Čínou spojuje představa starobylé civilizace, exotické kultury a radikální odlišnosti, jakoby tam neplatilo nic z toho, na co jsme zvyklí „u nás na Západě“. Přednáška se pokusí představit Čínu v její odlišnosti, ale zároveň ukázat, jak počínaje koncem 19. století vstřebává a po svém transformuje podněty přicházející ze Západu. V první části bude v základních obrysech představena Čína jako politická entita ve své proměnlivosti i kontinuitě za poslední dva tisíce let. Dotkneme se i konfuciánství, jako zdroje státní ideologie i sdílených morálních principů a představ o tom, „co je správné“. Podrobně se pak bude věnovat počátkům procesu modernizace a národní emancipace na přelomu 19. a 20. století, k nimž došlo pod vlivem dramatického setkání Číny se západními mocnostmi, a kdy se tradiční hodnoty a tradiční výklad světa začaly jevit jako překážka k vytvoření silného a na mezinárodním kolbišti konkurenceschopného státu. Toto období stojí za pozornost nejen jako historická zajímavost, ale také jako klíč k porozumění současné Číně, neboť právě tehdy se formovaly základní myšlenky a hodnoty určující národní vědomí v Číně dodnes.
12. října 2015
Prof. PhDr. MARTIN KOVÁŘ, Ph.D.
ALŽBĚTA II. - NEJDÉLE VLÁDNOUCÍ BRITSKÝ MONARCHA
Deváté září letošního roku se stalo dnem, kdy Elizabeth Alexandra Mary Windsor – neboli Alžběta II. – překonala rekord královny Viktorie a stala se nejdéle vládnoucím panovníkem v historii Velké Británie. Ideální příležitost ohlédnout se za už téměř devět desítek let dlouhým životem této pozoruhodné ženy.
23. října 2015
Prof. PhDr. Ing. JAN ROYT, Ph.D.
ČESKÁ GOTICKÁ MALBA 14. STOLETÍ
Přednáškový cyklus Poklady českého výtvarného umění nabízí studentům Univerzity třetího věku zasvěcené pohledy na klíčové úseky z našich uměleckých dějin. Na titulkem uvozené téma promluví z půdy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy její přední historik a současný prorektor.
26. října 2015
Prof. PhDr. JIŘÍ PEŠEK, CSc.
Spolková republika Německo je jedním z nemnoha evropských států, který se intenzivně zapojil do humanitárních akcí na záchranu a ve prospěch přijetí uprchlíků ze Středního východu – zejména ze Sýrie – a z afrických zemí, postižených válkami s islamisty a návazně ekonomickým rozvratem a hladem. Německé humanitární aktivity můžeme sledovat jak v místech původu uprchlíků, tak při záchranných a bezpečnostních akcích ve Středozemí. Především se však Německo stalo přednostním cílem statisíců asijských i afrických uprchlíků. Německá otevřenost se o ustanovení ve spolkovém základním zákoně (ústavě), ovšem především o přesvědčený humanismus jak stávající vlády velké koalice, tak demokratické opozice a většiny občanů. K tomu se pojí bolestná, ve výsledku však užitečná zkušenost s integrováním 12 milionů poválečných uprchlíků a vyhnanců, s přijetím a integrováním milionů uprchlíků z bývalé NDR i dalších socialistických států, ale i s – dlouho nechtěným – integrováním milionů tzv. gastarbeiterů z jižní, jihovýchodní Evropy a Turecka. Po roce 1989 Německo dokázalo přijmout jak tři miliony „ruských Němců“, tak zvládnout více než dvoumilionovou migraci bývalých občanů NDR na západ spojené republiky.
I přes vynikající aktuální stav německé ekonomiky, přes plné zdravotní a sociální pokladny a průmysl, intenzivně se dožadující dodatečných pracovních sil je však dnešní uprchlický nápor (průměrně 10 000 příchozích denně) zcela mimořádně náročnou výzvou. Německo, jeho spolkové země a zejména jednotlivá města sahají až na dno svých logistických možností. Uprchlíci jsou vítáni a statisíce německých občanů dobrovolně a zdarma pracuje na jejich zabezpečení. Zároveň ovšem roste napětí na bytovém trhu a ozývají se první hlasy, obávající se zaměstnanecké konkurence. Krajní strukturální přetížení státního aparátu a ubytovacích kapacit svádí některé regionální politiky k populistickým vystoupením. Též podstatně oživily – menšinové – rasisticko-neonacistické nálady části společnosti. Sílí hnutí Pegida a počet žhářských útoků na připravené ubytovny letos dosáhl počtu 490. Vláda Angely Merkelové i většina zemských vlád této náročné situaci dosud statečně a činorodě čelí. Světlo na konci tunelu se však zatím neobjevuje. Zvládne-li ovšem Německo tuto výzvu, bude to znamenat další velké posílení Spolkové republiky.
2. listopadu 2015
PhDr. MICHAEL ROMANCOV, Ph.D
PATNÁCT LET V ČELE RUSKA - JAK (NE)ÚSPĚŠNÝ JE VLADIMÍR PUTIN?
Úvahy o roli osobnosti v dějinách zaměstnávají řadu historiků a fascinují veřejnost, neboť personifikované dějiny se jeví být srozumitelnější a usnadňují pozitivní či negativní hodnocení. Vladimír Putin stojí v čele Ruské federace již patnáct let, a jeho působení je interpretováno jako nekonečný sled úspěchů. Prezident se těší nejen bezprecedentně vysoké popularitě obyvatelstva a úctě svých spolupracovníků, ale prý je nejoblíbenějším politikem celého světa. Opravdu?
Univerzita Karlova
Ovocný trh 560/5
Praha 1, 116 36
Česká republika
Identifikátor datové schránky: piyj9b4
IČO: 00216208
DIČ: CZ00216208
