Doba se mění. Ještě na konci devatenáctého století byl padesátiletý muž nazýván ctihodným kmetem. Pro stejně starou ženu oslovení stejného významu pro jistotu ani neexistovalo. V minulém století, (alespoň v jeho první polovině) byl šedesátiletý člověk považován za bytost, která již ukončila svůj duševní vývoj a má právo pouze na očekávání svého konce. Ovšem doba se opravdu mění, a proto s nástupem moderních vědeckých poznatků, postupného prodlužování lidského věku a přibýváním starších lidí na světě si společnost stále více uvědomovala, že sice vyšší věk s sebou přináší nižší fyzickou výkonnost, ovšem bez většího vlivu na duševní svěžest. A tak ve světě, konkrétně ve Francii v městě Toulouse z popudu Pierra Vellase vznikla Univerzita, které se přiléhavě říká "třetího věku", vzhledem k svému zaměření na starší občany. Tyto univerzity se díky svému významu začaly šířit ze své kolébky i do světa.

Je potěšitelné, že mezi průkopníky tohoto způsobu studia na Univerzitě 3. věku v naší republice patří Univerzita Karlova. A tak jsme již mohli v těchto dnech přivítat v jejím ukončeném 13. ročníku další úspěšné absolventy. Bilancujeme-li její třináctiletou existenci, přemýšlíme-li nad její potřebností a účinností, nad její možností ulehčit a zpříjemnit lidem psychicky zrovna ne nejlehčí údobí jejich života, lze konstatovat, že Univerzita 3. věku je právě to, co naši starší i nejstarší spoluobčané potřebují. Představuje možnost zvolit si činnost, která odpovídá možnostem, potřebám a aspiracím lidí poproduktivního věku, majících ve svém hodnotovém žebříčku vzdělávání ne-li na prvním, tak na čestném místě. Při tomto studiu je pedagogicky využíváno motivace těchto lidí a jsou respektovány psychické zvláštnosti, charakteristické pro toto životní období.