Aktuality

Vědecká rada po letní pauze ocenila deset významných osobností UK

Ve čtvrtek 23. září se po letní pauze konalo další zasedání Vědecké rady UK. Jak je již dobrým zvykem, na začátku setkání bylo oceněno deset významných osobností Univerzity Karlovy, jejichž profesní život je spojen s univerzitou. Pamětní medaile předal rektor UK Tomáš Zima.

• prof. RNDr. Bohuslav Gaš, CSc. (PřF UK) získal historickou medaili za významné celoživotní dílo v oboru fyzikální chemie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na UK

Profesor Gaš absolvoval v roce 1979 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, poté pracoval ve Výzkumném ústavu organických syntéz a v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského v Praze. Od roku 1988 působí zpět na Univerzitě Karlově, kde zastával a stále zastává celou řadu vědecko-pedagogických a organizačních pozic a funkcí. Ve své odborné práci se věnuje především teorii elektromigračních separačních procesů, nejvíce izotachoforéze a kapilární elektroforéze. V těchto oborech obdržel medaili Arnolda O. Beckmana za celoživotní příspěvek k teorii a praxi elektroforézy. Výsledky jeho vědecké práce byly zveřejněny ve více jak 130 odborných článcích, získané poznatky jsou podkladem i pro řadu patentů v oblasti elektrografie a konstrukce vysokofrekvenčního bezkontaktního vodivostního detektoru či několika široce využívaných softwarů pro simulaci elektroforézy. Kromě vědecké a pedagogické práce působil profesor Gaš i v mnoha řídících funkcích na mnoha vědeckých institucích, na Univerzitě Karlově například dvakrát zastával funkci proděkana Přírodovědecké fakulty, byl prorektorem Univerzity Karlovy a předsedou Grantové rady GAUK, dvakrát působil ve funkci děkana Přírodovědecké fakulty. V minulosti již obdržel stříbrnou a zlatou medaili Univerzity Karlovy za zásluhy.

• prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. (1. LF UK) obdržel stříbrnou medaili za významné celoživotní dílo v oboru urologie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na UK

Profesor Hanuš po promoci v roce 1975 nastoupil na chirurgické oddělení do Liberce, ale již v roce 1976 dal přednost nabídce profesora Hradce pracovat na nově otevřené urologické klinice dnešní Všeobecné fakultní Nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. V roce 2009 byl jmenován do funkce přednosty urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze a vedoucího katedry urologie IPVZ. V letech 1999 až 2020 vykonával funkci proděkana pro klinickou výuku 1. LF UK. Profesor Hanuš absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů (Leiden, Jena, Moskva, Innsbruck, Vídeň, Londýn, Leeds). Od počátku se věnoval funkční urologii, poprvé v ČR zavedl dnes zcela standardní intermitentní katetrizaci a synchronní urodynamický záznam. Popsal první výsledky o klinickém použití arteficiálního svěrače v ČR. Vedle funkční a ženské urologie se další oblastí jeho zájmu stala onkourologie. Provádí velmi komplikované onkourologické operace a náročné rekonstrukční výkony u pooperačních komplikací. Je autorem řady významných publikací v odborných časopisech a monografiích. V letech 1993–2008 byl prezidentem České urologické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Je členem řady zahraničních organizací, v roce 2018 byl například v Londýně jmenován čestným členem Evropské urologické asociace (EAU). Díky jeho osobnosti je česká urologie nedílnou součástí světové urologie.

• prof. RNDr. Jiří Hořejší, DrSc. (MFF UK) získal stříbrnou medaili za významné celoživotní dílo v oboru částicové a jaderné fyziky a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově

Profesor Hořejší absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v roce 1974 a stal se symbolem cesty české teoretické částicové fyziky k mezinárodnímu uznání. Na MFF UK přednášel kvantovou mechaniku a dosud přednáší kvantovou teorii pole a jako první v ČR zahájil výuku o teorii elektroslabých interakcí. Přednášky profesora Hořejšího jsou v českém prostoru ojedinělé a studenty velmi oblíbené – vedle studentů MFF UK je navštěvují také studenti FJFI ČVUT. Vychoval řadu doktorandů, z nichž většina úspěšně pokračuje ve fyzice. Značný počet kolegů a studentů potvrzuje, že je k vědecké práci přivedl právě Jiří Hořejší. Publikoval více než čtyřicet původních vědeckých článků v impaktovaných mezinárodních časopisech a například jedna z jeho prací se s více než 1200 citacemi zařadila mezi stěžejní práce oboru. V osobnosti profesora Hořejšího se snoubí vynikající pedagogické působení, kvalitní a produktivní vědecká práce a činnost v poradních orgánech českých institucí (vědecká rada Akademie věd ČR, MFF UK, FJFI ČVUT, rada FZÚ AV ČR), v českých vládních orgánech (odborná komise RVVI) i v mezinárodních vědeckých orgánech. Podílel se také na sloučení dvou pracovišť MFF UK do nového Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK, kde byl v letech 1999 až 2009 ředitelem.

• prof. PhDr. Peter Konya, Ph.D. (Uni Prešov) obdržel zlatou medaili za zásluhy o rozvoj vztahů mezi Univerzitou Karlovou a Univerzitou Prešov

Profesor Konya je významný slovenský historik a absolvent filozofické fakulty Univerzity Pavla Josefa Šafaříka. Pokračoval na doktorandské studium na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se také v roce 2001 habilitoval. O dva roky později byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dostal čestné doktoráty univerzit v Debrecenu a v Egeru. Od roku 2005 je vedoucím katedry středověkých a novověkých dějin na FF Prešovské univerzity; na téže fakultě vykonával funkci proděkana 2003–2007, od roku 2007 do roku 2015 byl prorektorem Prešovské univerzity, od roku 2015 až doposud je jejím rektorem. S Univerzitou Karlovou ho pojí práce na společných historických projektech, týkajících se zejména církevních dějin v raném novověku. Významným způsobem se podílí na spolupráci obou našich univerzit i na spolupráci univerzit v rámci Evropské unie. Je členem Vědecké rady Univerzity Karlovy a VR Husitské teologické fakulty. Po odborné stránce je v České republice známý především pro svoji syntetickou práci Dějiny Uherska a příspěvky k dějinám evropské reformace, respektive k dialogu různých reformačních směrů. Je členem řady mezinárodních vědeckých a redakčních rad odborných časopisů a nositelem mnoha medailí a ocenění.

• prof. ThDr. Jan Blahoslav Lášek (HTF UK) byl oceněn historickou medailí za mimořádné zásluhy o rozvoj Univerzity Karlovy

Profesor Lášek je knězem Církve československé husitské a aktuálně působí jako proděkan Husitské teologické fakulty UK. Tento post již zastával v letech 2003–2006, od roku 2007 do 2015 byl děkanem fakulty, od roku 2014 je členem kolegia rektora. Profesor Lášek absolvoval Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze v roce 1979. Další doktorandské studium a působení na fakultě mu bylo v tehdejších poměrech znemožněno, po obtížích dosáhl v roce 1980 státního souhlasu a jako kněz vstoupil do služeb Církve československé husitské. Po uvolnění poměrů v roce 1988 nastoupil nejprve jako suplent, později jako asistent a odborný asistent na Husovu fakultu. V roce 1990 se účastnil jednání o inkorporaci teologických fakult do českých univerzit. V roce 1988 získal doktorát teologie a v roce 1996 se habilitoval pro obor církevní dějiny. Mezi jeho hlavní odborné zájmy patří christianizace Evropy, česká reformace a reformní proudy uvnitř západní církve od raného novověku do současnosti. Spoluorganizoval významné mezinárodní konference v Bayreuthu Komenský a geneze moderní Evropy a Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi. Zejména konference o Husovi otevřela nové perspektivy mezinárodního bádání. Profesor Lášek působil na několika zahraničních institucích, z nichž nejvýraznější jsou univerzita v Utrechtu, Herderův institut pro východní bádání v Marburku nad Lánou a bernská univerzita, kde byl v akademickém roce 1997/1998 hostujícím profesorem. Přednášel i v řadě dalších evropských zemích a je autorem mnoha odborných publikací. Za jeho práci získal mnoho ocenění, medailí a řádů. Univerzita Augustina Vološina mu v roce 2013 udělila čestný doktorát filozofie a Prešovská univerzita v roce 2017 český doktorát teologie.

• prof. ThDr. Ján Liguš, Ph.D. (HTF UK) získal stříbrnou medaili za významné celoživotní dílo v oboru praktické teologie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově

Profesor Liguš patří ke generaci, která byla ovlivněna nepřízní politického vývoje v naší zemi. V roce 1958 byl krátce před maturitou z náboženských důvodů vyloučen ze střední školy, pracoval manuálně ve Vítkovických železárnách a v letech 1958–1962 v ostravských dolech. V letech 1962–1967 absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. Hned jak to bylo možné, dostal stipendium na Církevní vysoké škole ve Wuppentalu a v letech 1968/1969 studoval na Mansfield College oxfordské univerzity. Další nabídnuté studium, které by vedlo k doktorátu, mu ale nebylo povoleno. Po návratu domů byl kazatelem Církve bratrské a v roce 1982 nakonec získal doktorát z oboru systematická teologie na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Od roku 1987 pobýval tři roky v USA postupně na Christian Theological Seminary v Indianopolis, na Lexington University v Kentucky a na North Park Theological Seminary v Chicagu. Na Husitskou teologickou fakultu, kde dodnes působí, nastoupil v roce 1991 a v roce 1993 se zde habilitoval a v roce 2000 získal profesuru. Kromě praktické teologie profesor Liguš přednášel i příbuzné obory jako mezilidská komunikace, lingvistika, pedagogika a křesťanská filozofie. Byl si vždy vědom nutnosti kompetentní interdisciplinarity v humanitních vědách a v teologii zejména. Dosáhl také titulu PhD v oboru teorie vyučování předmětům všeobecné vzdělávací a odborné povahy. Byl řešitelem řady grantů a vědeckých záměrů doma i v zahraničí, je rovněž členem domácích i zahraničních odborných společností. Profesor Liguš svojí pedagogickou i badatelskou prací ovlivnil společné ekumenické směřování o úloze křesťanství v současné české společnosti. Vychoval mnoho studentů a jeho teoretická činnost v oboru praktická teologie vždy směřovala k tomu, aby byla dobře uplatnitelná v praxi. Kromě pedagogických a badatelských aktivit se podílel i na organizačním chodu fakulty, v letech 1993–1998 byl proděkanem pro vědu a zahraniční styky a v letech 2000–2006 pak děkanem UK HTF.

• prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc. (LF HK UK) obdržel zlatou medaili za významné celoživotní dílo v oboru vnitřního lékařství a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a po promoci v roce 1970 začal svoji klinickou praxi v nemocnici v Bruntále. Od roku 1984 je však jeho profesní život natrvalo spjat s Lékařskou fakultou a Fakultní nemocnicí v Hradci Králové. Po dvě funkční období byl například děkanem Lékařské fakulty v Hradci Králové. Od roku 2016 je ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové, a tak garantuje dlouhodobě výborné vztahy mezi oběma institucemi. Lékařskou specializací a medicínskou láskou profesora Paličky je klinická biochemie a osteologie. V těchto oborech se stal uznávaným a respektovaným odborníkem u nás i ve světě. Je čestným předsedou České společnosti klinické biochemie J. E. Purkyně a předsedou Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu. Byl prezidentem Evropské společnosti klinické biochemie a Vice-Presidentem Světového výboru společnosti klinické chemie a laboratorní medicíny. Působil po mnoho let ve funkci přednosty Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Hradec Králové. Zde také založil a mnoho let vedl specializované osteologické centrum. Na hradecké fakultě stál u zrodu výukového programu Klinická biochemie. Jeho bohatá vědecká činnost se odráží i v obdivuhodné publikační aktivitě, kdy se podílel na vzniku více než pěti set prací, a zapojení do řady výzkumných projektů a grantů.

• prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. (LF Plzeň UK) získal stříbrnou medaili za významné celoživotní dílo v oboru biochemie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově

Profesor Racek, přednosta Ústavu lékařské biochemie a hematologie Lékařské Fakulty a Fakultní nemocnice Plzeň, je od promoce v roce 1975 věrný Univerzitě Karlově a Lékařské fakultě v Plzni. Hlavním krédem jeho odborné i vědecké činnosti vždy byla na jedné straně multioborová spolupráce a na straně druhé komplexní řešení biochemické problematiky v celém jejím rozsahu od preanalytiky až po klinickou interpretaci výsledku. V České republice i ve světě je vnímán především jako odborník pro oxidační stres a antioxidanty. Tato problematika byla i tématem jeho doktorské disertační práce a námětem celé řady grantů, jejichž byl řešitelem. Od roku 2012 se se svým kolektivem významnou měrou podílí na úspěšném řešení projektů institucionálního výzkumu, kdy se zaměřují především na problematiku sledování hladin léků a průkazu nežádoucích účinků léků v organizmu a preanalytiku. Je autorem mnoha odborných publikací a členem řady mezinárodních organizací. Profesor Racek je kromě vědecké činnosti i výborným pedagogem, je autorem či spoluautorem 17 monografií a tří vysokoškolských skript. Jeho učebnice Klinické biochemie, která byla vydána již třikrát, naposledy v roce 2021, slouží jako základní učební text na českých i slovenských lékařských fakultách.

• doc. ThDr. Kamila Veverková, Ph.D. (HTF UK) obdržela stříbrnou medaili za významné dílo v oboru historické teologie a církevních dějin a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově

Docentka Veverková je církevní historička na Husitské teologické fakultě UK a duchovní Církve československé husitské na Slovensku. V roce 2003 obhájila doktorskou práci na téma Dílo Antona Krombholze a jeho význam pro reformní teologické myšlení v Čechách. Tato práce je jediná česká monografie o této osobnosti. V roce 2015 se na stejné fakultě habilitovala s prací na téma: Některé nové poznatky o Bolzanově kruhu a teologie,, tato práce v letošním roce vychází i anglicky. Od roku 2003 působí jako vědecký pracovník, později jako odborná asistentka a docentka Katedry církevních dějin UK HTF, kde se podílí i na řadě organizačních a řídících funkcí. Od roku 2015 zastává úřad děkanky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Publikovala více než třicet odborných prací v češtině, angličtině, ruštině a němčině, dále řadu odborných recenzí; participovala na několika odborných projektech, například vědeckého projektu o etice vědy na Filozofickém ústavu AV ČR. Ve své práci se zaměřuje převážně na problematiku reformního hnutí katolického duchovenstva v 19. století, věnuje se také moderním církevním dějinám, politické ekonomii, problematice migrace a dále křesťanství v Asii. Je členkou redakčních rad několika odborných časopisů a členkou tuzemských i mezinárodních vědeckých společností. Pravidelně přednáší a spolupracuje s dalšími odbornými zahraničními pracovišti.

• doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D. (MFF UK) získal stříbrnou medaili za zásluhy o rozvoj Univerzity Karlovy

Docent Martin Vlach vystudoval učitelství pro střední školy na MFF UK. I když během studií začal směřovat k problematice fyziky pevných látek, více než 10 let učil fyziku na pražském gymnáziu Na Vítězné pláni, kde vedl několik větších vzdělávacích projektů. Martin Vlach se v roce 2012 stal jedním z nejmladších proděkanů na MFF UK, a to v kolegiu (2012–2020) dnes emeritního děkana profesora Jana Kratochvíla. Nyní zastává stejnou funkci (proděkan pro propagaci) i v kolegiu současného děkana MFF UK docenta Mirko Rokyty. Vědecká činnost docenta Vlacha se zaměřuje především na problematiku fázových přechodů v lehkých konstrukčních slitinách. Jako autor či spoluautor se podílel na téměř stovce publikací, byl řešitelem několika grantů GAČR a působí také jako člen Expertní hodnotící komise agentury TA ČR. Je též členem odborné komise soutěže České hlavičky pro talentované SŠ studenty a členem správních rad Česká hlava, Elixír do škol a Nadační fond Bernarda Bolzana. Martin Vlach se dlouhodobě podílí na propagaci nejen Matematicko-fyzikální fakulty, ale i celé Univerzity Karlovy. Je aktivní třeba v oblasti spolupráce s Kolejemi a menzami UK na přípravě nových produktů či s Kampusem Hybernská, kde je členem Programové rady a stojí za připravovaným vzdělávací centrem Didaktikon. Martin Vlach spolupracoval na scénáři několika úspěšných vzdělávacích televizních seriálů (například Rande s Fyzikou) či pořadů (Zprávičky a Víkend). Je spoluautorem několika knih, například Cesty nesmrtelných, která mapují osudy a hroby matematiků, fyziků a astronomů na pražských hřbitovech.. Velmi záslužnou činností bylo i vedení projektu na záchranu jedné z nejvýznamnějších památek na území Prahy – rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v budově MFF UK. Tento projekt oslovil nejen širokou veřejnost a média, ale přinesl i řadu ocenění, např. nejvyšší domácí cenu za záchranu památek Patrimonium pro futuro v roce 2017 a také jedno z nejvýznamnějších ocenění v Evropě – Cenu Evropské unie pro kulturní dědictví/Europa Nostra v roce 2018.

TEXT: Pavla Hubálková.

FOTO: Martin Pinkas.