Inpunefer, hůl a myš

10.12.2007, autor: Martin Rychlík

Exkluzivní reportáž o dalším úspěchu českých egyptologů

Je pondělí 12. listopadu 2007, 11 hodin 34 minut. V egyptském Abúsíru, v části pouštní oblasti, pro kterou má koncesi Egyptologický ústav Univerzity Karlovy, se tucet metrů pod povrchem začalo zvolna odsouvat víko kamenného sarkofágu. Neskutečně těžkou desku (těžko říci, kolik váží) odtahují na stranu dva arabští feláhové pomocí heveru. Chvíli poté se otevírá pohled do tisíce let zavřené rakve, která evidentně nikdy nebyla vyloupena, což není časté. Chvíli si užívají docent Miroslav Bárta, pod jehož dohledem k otevření došlo, jeho archeologičtí kolegové, restaurátor, antropoložka. „Proč má zemřelý vedle sebe hůl? Podívejte na uložení,“ šeptají si egyptologové. „Kolik mu asi bylo let? A jak se tam proboha dostala ta myš?!“ První, co zasáhne i na leccos zvyklého Středoevropana, když ve tři ráno vystoupí na káhirském letišti, je smog. Udeří tak silně a nečekaně, že nevěříte vlastním plicím. Ani noční cesta taxíkem metropolí Egypta (státu zvaného Gumhúríja Misr al-Arabíja) není nijak uchvacující. Rádi se s fotografem týdeníku EURO uchylujeme za vysoké zdi české ambasády v ulici Dokki. Právě tam je základna českých egyptologů, kteří mají od října 1958 akademické pracoviště v Praze i v Káhiře.

Naše vědce předchází skvělá pověst. Píší do médií, vystupují v televizi a rozhlase. Jsou zváni na konference, jejich práce zajímá veřejnost. Když byla v roce 1996 týmem profesora Ladislava Bareše odkryta šachtová hrobka hodnostáře Iufaa s nádherně zdobenou pohřební komorou, nazval ji časopis Time objevem roku. „Taková nevykradená hrobka se podaří najít jednou za půl století,“ zasní se profesor Miroslav Verner, s jehož jménem je v České republice egyptologie neodmyslitelně spjata.

Ráno pod Džoserovými schody

Každé ráno – s výjimkou pátků a sobot, po které drží Arabové „víkend“ – vyjíždí krátce po šesté hodině malá česká karavana. Tvoří ji dvě terénní toyoty novější výroby a jedna o dost letitější. S fotografem usedáme do najatého kombíku. Cesta do slavného Abúsíru netrvá dlouho. Jde o půl hodiny jízdy v provozu, který se již brzy po rozbřesku neobejde bez klaksonů, nacpaných minibusů, ale i osly tažených povozů. A jen pár minut oddaluje člověka od náhledu do – nešetřme patosem – kosmu, který obestíral staré Egypťany. Za datlovými palmami se už objevuje Džoserova pyramida v Sakkáře, stupňovitá stavba panovníka ze třetí dynastie (asi 2650 př. Kr.). Je to nejstarší známá pyramida. Vybudovat ji dal zřejmě Džoserův syn: mudrc Imhotep. V celém Egyptě je asi kolem stovky těchto jehlanů a na obzoru jsou vidět další siluety abúsírských monumentů.

Dirigenti s rákoskou

Jsme na místě. Verner a další „doktoři“, jak dělníci říkají vědcům na vykopávkách, zadávají úkoly, připravují, co je třeba k otvírání hrobu. Feláhové se dávají do práce a pod vedením předáků – takzvaných reisů, kteří si respekt zjednávají slovem, ale také rákoskou – kopou a odnášejí hlušinu. „Role mají rozdělené: na košíkáře, motykáře, lepší kopáče. Teprve po nich se štětečků chopí reisové z rodiny el-Kerétíovy,“ vysvětluje Jolana Malátková, na niž přichází řada tehdy, kdy je třeba nálezy kresebně dokumentovat. A když není na blízku fotograf Martin Frouz, jinak též pracovník magazínu National Geographic, artefakty také fotografuje. Výtvarnice se věnuje i překresbám reliéfů ze stél na fólie a jejich naskenování.

O to, aby se cenné předměty uchovaly, pečuje restaurátor Martin Dvořák. K dispozici má luxusní pracovnu, předsálí Intiho hrobky s nádherně rytými nepravými dveřmi, vchodem na onen svět. „Mým úkolem je zbrzdit degradaci a v ideálním případě ji zcela zastavit,“ říká konzervátor, jenž vypiplal okolní nástěnnou polychromovou výzdobu, ošetřil vázy, kanopické skříňky či deskový oltář.

„Jedu, jedu,“ ozývá se náhle zvenku s nečeským přízvukem. To vtipkuje jeden ze zkušených dělníků Marzúk, který s úsměvem vynáší písek. Ahmad el-Kerétí jej ihned rovná do latě a baví se s Vernerem, jemuž se tu přezdívá Mudír čili šéf, jak proběhne otevření sarkofágu. Musí mu asistovat zástupce z památkové rady, egyptologie totiž není jen o čtení stovek knih a dřině v terénu, je rovněž o diplomacii. „Egyptologové přispívají k šíření výborného jména České republiky. Od roku 1960, kdy byla uzavřena kulturní dohoda, získalo i několik egyptských studentů postgraduální vzdělání na Univerzitě Karlově. Vrátili se a dnes jako třeba Tárik Avadí působí ve významných funkcích v Nejvyšší radě pro památky (CSAE),“ řekl týdeníku EURO velvyslanec ČR Miloslav Stašek.

V čem je Abúsír zvláštní?

„Dobrý egyptolog musí být oddaný oboru. A dát mu všechno. Navíc musí být i schopen praktického života. Obstarává povolení k vykopávkám, jedná s úřady i s ,domorodci‘. Okolí na nás ale stejně nahlíží jako na podivuhodné lidi. Když se doma zahledím ,do blba‘, žena to komentuje: ,Á, už je zase v Egyptě!‘ Cítím se už polovičním Egypťanem,“ řekl novinám The Prague Tribune profesor Ladislav Bareš, od října 2000 ředitel Českého egyptologického ústavu (ČEgÚ).

Na pyramidová pole v Abúsíru přijela první československá expedice v roce 1960. Pod vedením Zbyňka Žáby dokončila výzkum Ptahšepsesovy mastaby z páté dynastie, která je největší známou nekrálovskou hrobkou ze Staré říše. Ale v první polovině 60. let se Češi proslavili zejména spoluprací v rámci projektu UNESCO na výzkumu chrámů v Núbii (a asi 5000 skalních rytin a maleb), které měla pohltit Asuánská přehrada. I díky tomu získal ČEgÚ v roce 1976 koncesi pro jižní Abúsír, území velké asi dva kilometry čtvereční. Povolení umožňuje provádět výzkum nejvyššího stupně: plnohodnotné vykopávky. Nižšími stupni jsou průzkum a čištění. Kromě Iufaa lze k hlavním českým úspěchům řadit objevení Raneferefova archivu či odkrytí pyramidového komplexu královny Chentkaus.

Říkáte si nyní, že poučení o starém Egyptě přinášejí pouze mumie a balvany? Kdeže! Důležité jsou také papyry, jež zahrnují i ekonomické údaje. „Dosud se podařilo objevit tři archivy; první našli na konci 19. století zloději památek v komplexu panovníka Neferirkarea, druhý a třetí archiv objevili čeští egyptologové pod vedením profesora Vernera v pohřebním komplexu královny Chentkaus II. a panovníka Raneferefa,“ vypráví Hana Vymazalová, která na základě podkladů pořízených francouzskou egyptoložkou Paulou Posenerovou-Kriégerovou publikovala práci o úložišti starém 4,5 tisíce let. V Abúsíru byly kromě textů týkajících se organizace zádušních kultů uchovány i účetní „knihy“, zachycující příjmy a výdaje chrámů. „Záznamy se vedly v každé instituci a můžeme říci, že staří Egypťané byli nesmírně pečlivými byrokraty,“ říká Vymazalová, jež se zabývá i staroegyptskou matematikou.

Dvanáct metrů pod zemí

„Pojďte, lezte!“ volá na mne z temné díry doktor Bárta. Slézám šachtou po rozviklaném žebříku do hloubky dvanácti metrů. Krčím se. Vlevo jedna hrobka, vpravo druhá. Otevřená. Moc místa tu není, a ještě navíc vedro. Prostor navozuje myšlenky na nějaký ten katastrofický scénář… Statiku naštěstí obhlédl báňský inspektor Karel Herrmann, jenž si má poradit i s cirkulací vzduchu, ale to je jen slabá útěcha. Spíše vzpomínám na příběh člena týmu, jemuž ve 23 metrů hluboké šachtě zhaslo světlo. A dvacet minut zůstal v temnotě pod kamenným příkrovem.

Aby toho nebylo málo, připomínám si osud lorda Carnarvona, jenž s Howardem Carterem vstoupil roku 1922 do nevyloupené Tutanchamonovy hrobky a šest týdnů nato zemřel. Prý dostal záchvaty zimnice a blouznil: „Pták mi drásá obličej!“ V egyptské zaklínací formuli se totiž praví, že supice Nechbet, ochránkyně králů, rozškrábe obličej každému, kdo znesvětí faraonův hrob. Tohle však naštěstí panovník není.

Kanopy a žezlo Niuserreova kněze

„Najít nevykradenou hrobku je zázrak, a pokud jde o Starou říši, je to zázrak dvojnásobný. Znám jen asi tři intaktní hrobky,“ povídá Bárta, jemuž „pere“ halogen do tváře. V komoře byla výbava sestávající ze čtyř kanopických nádob na vnitřnosti, deseti pivních džbánů, asi 80 miniaturních nádobek (misek na pokrmové obětiny a pohárků na tekutiny), zvířecí kosti a dvě čepelky. Kanopická skříňka byla rozpadlá, ale uchovala se pečeť, na níž jsou tituly zesnulého.

„Jméno známe i z nepravých dveří. Majitelem hrobky byl Inpunefer, který byl knězem panovníka Niuserrea z páté dynastie (asi 2400 let př. Kr.), pohřbeného pár set metrů na sever v pyramidě. Inpunefer byl zčásti mumifikován, ale velmi neuměle. Na hlavě a na rukách měl výzdobu z korálků, což jsou zřejmě rozpadlé náramky a čelenka, měl hůl na pěti místech se zlatými proužky. V levé ruce držel žezlo, tedy odznak člověka, který měl moc nad jinými. Dále jsme nalezli dřevěnou podhlavničku (jakýsi polštářek ze dřeva) a alabastrovou nádobku, v níž mohl být parfém,“ řekl týdeníku EURO Bárta.

Zásluhou antropoložky Martiny Kujanové, nástupkyně věhlasného profesora antropologie Evžena Strouhala, už víme, že muži bylo mezi 30 a 50 lety. Dále se uvidí. „Dříve se braly biopsie, dnes užíváme hlavně neinvazivních technik. Hodně se přemýšlí, než se řízne,“ připomíná Kujanová nástroje, jakými jsou microscribe či CT skenery. A myš, která proklouzla do rakve během pohřbu? Lze říci, že se dostala do těch nejpovolanějších rukou, bohužel pro ni však s prodlevou 4500 let.

Odkrytá hrobka se musí vždy zabezpečit, což platí i o skladech předmětů a kostí. „I dnes jsou loupežníci schopni kvůli památkám zaútočit. A dokonce také zabíjet,“ upozorňuje Verner. Vidina peněz za odcizené artefakty či vysekané kamenné stély – čin obzvláště barbarský – je lákavá. I proto lokality s vykopávkami hlídají gafírové a muži ozbrojení samopaly.

Bezpečnost především!

Egypt je velkou zemí. Na 998 tisících kilometrů čtverečních žije 76,5 milionu lidí. Ne všichni jsou spokojeni, někteří navíc svou nespokojenost dávají najevo způsobem, mírně řečeno, nekulturním. Teroristické atentáty v Luxoru a Šarm aš-Šajchu jsou ještě v živé paměti. V prvním případě v listopadu 1997 zahynulo 68 lidí, ve druhém sérii tří útoků nepřežilo 88 lidí včetně jednoho občana Česka. Štěstí měl tehdy egyptolog Jaromír Krejčí: „Byli jsme na tržišti, vybírali si a naštěstí včas odešli. Bylo to o pár minut.“ Tajemník ČEgÚ pokouší štěstěnu. Jen pár dní před 11. zářím 2001 odlétal z New Yorku a pouhé hodiny ho dělily od londýnských atentátů. Tužší Mubarakův režim je však dbalý nutných „opatření“.

Hrozby islamistů ovšem nejsou hlavní starostí egyptologů, ti spíše řeší rozpočet. „Ať už jde o státy nebo instituce, všechny si to platí samy. Některé expedice, například z Louvru nebo tokijské univerzity Waseda, jsou opravdu bohaté, jiné skromnější. Ale musejí si zaplatit dělníky, pojištění, přidělené inspektory, hlídače, všechno, nač si vzpomenete. A každým rokem je to nákladnější,“ sdělil tisku Břetislav Vachala, profesor a někdejší ambasador, jemuž Lidové noviny přiřkly titul Vědec roku 2004. Část nákladů pochází od sponzorů, jako jsou Delta Pekárny (United Bakeries) v čele s J. M. Paříkem, UNIS (Jiří Kovář), Mibcon (Jiří Melzer) nebo Emeran 1860 (Jaroslav Kroužek). Ale rozhodující je grant Ministerstva školství ČR do roku 2011.

V poušti jako na Dakaru

Mlha, mlha, šeď, parafrázuji si Cimrmana cestou do oáz Bahríja v Západní poušti. Vinou smogu smíchanému s ranní vlhkostí je vidět jen na pár metrů. „Horší než Mostecko v roce 1985,“ říká Bártovi geodet Vladimír Brůna, který automobil řídí. Oba zírají do bílošedé tmy. Až po šedesáti kilometrech, a to bez přehánění, se objevuje cesta k lokalitám el-Hajez a Bír Šovíš, v nichž Češi pracují od roku 2003. Jsou tam památky na římské a raně křesťanské osídlení z prvního až pátého století i obdivuhodný systém takzvaných manavarů čili zavodňovacích šachet a vodojemů.

Míjíme úchvatné panorama se začerněnými špičkami kopců. Jedna hypotéza říká, že Egypťané začali stavět pyramidy právě proto, že kopírovali takovéto přírodní vzory. Zastavujeme až v Bawíti, střediskovém městečku, které je asi 300 kilometrů jihozápadně od Káhiry. „Benzin nemáme, ale je na cestě,“ říká pumpař. Kdoví, co to znamená; snad se večer dostaneme zpět. Důvod, proč toyota potřebuje tolik paliva, se dovídáme záhy. Inženýr Brůna se na odbočce mění v Karla Lopraise a prašným vádím, vyschlým řečištěm, v němž se přesýpají duny a které vede vysoko nad úroveň okolí, projíždí plnou rychlostí. Písek odletuje, motor řve. To už jsme ale nahoře, odkud je dokonalý výhled na celou oblast. Vidíme Bír Šovíš i zbytky římské pevnosti el-Ríz.

Hadi a beduínův čaj

Prvním zastavením je poloodkrytý areál někdejšího městečka – se sýpkami, zdmi. Střepů je tolik, že po nich šlapeme. „Dejte si pozor na hady,“ volají vědci nejen na našeho fotografa pobíhajícího pouští. Kobry jsou zalezlé, ale v létě se zde vyhřívají při teplotách až 60 stupňů. Odjíždíme k Rízu, kde rostou dva tisícileté stromy a poblíž bývala i bazilika svatého Jiří. Lokalitu zkoumal egyptký archeolog Ahmad Fachrí. Odtud je to jen kousek do malé oázy se zdrojem pitné vody. Zanikající osadu s několika rodinami čeká neodkladný osud. Během pár let se přes ni převalí duna. Písek je neúprosný, každý rok se přesype o desítky centimetrů, takže na první dvorek už přepadává proud béžové zkázy. Skončili předci dnešních osadníků stejně? Bárta se dívá na dunu, přemýšlí a rychle se otáčí: „Pojedeme.“

Benzin (cena pět korun za litr) do Bawíti dorazil. Ale ještě před odjezdem jsme zváni k beduínskému průvodci Čechů, k Sámímu. Útulnému pokoji, tolik nepodobnému venkovní špíně, vévodí počítač. Nabíhají Windows XP. Sámí sice číst neumí, ale díky kamarádovi posílá i e-maily. Dostáváme silný beduínský čaj, který teprve dává tomuto slovu obsah. Po pár hodinách zpáteční jízdy nás svým odérem vítá Káhira, megapolis, kde žijí chudí na střechách, ale i ve hřbitovním Městě mrtvých.

Češi, Belgičan i Arab

Během posledního dne v Abúsíru už jen pozorujeme okolí. Viděli jsme dost. „Když to porovnávám s Belgičany, s nimiž jsem pracoval v Dér el-Berše, jsou výzkumy na daleko vyšší úrovni,“ vypráví plynulou češtinou Filip Coppens, jenž sice studoval v belgické Lovani, ale za ženu má Češku. Českou egyptologii řadí do elitní světové desítky. Využívá totiž moderních metod, mezi něž patří kupříkladu i geofyzika.

Odborníci z firmy Inset uplatňují na místě tři druhy výzkumů (odporové, radarové a magnetometrické měření), jimiž zjišťují podpovrchovou skladbu. Jakub Štainbruch říká: „Máme ale konkurenci. Skot Ian Mathieson tu pracuje už sedmnáct let.“ Nechystá se magnetometrické zaměření celé české koncese? „To by bylo ideální,“ říká geofyzik Radek Zelený, „ale vše je o penězích, doprava přístrojů i následné zpracování je drahé.“ Při prvním pokusu dovézt radar prý dokonce celníci zařízení zabavili jako „podezřelé“. Ani intervence nepomohly.

Tím, kdo si s Egypťany – pomineme-li vyplácení mzdy – bez potíží rozumí, je vrchní reis Talál el-Kerétí, jehož rod spolupracuje s Čechy už přes čtyřicet let. V roce 2004 mu byla v Karolinu udělena bronzová medaile Univerzity Karlovy. „Můj otec pracoval sedmnáct let s profesorem Žábou, já pak už třicet let s Vernerem. Pomáhal jsem Francouzům, Japoncům či Němcům, ale řeknu tolik: s jinými expedicemi pracuji jen tehdy, když tu nejsou Češi. I jeden z mých synů studuje v Česku,“ říká předák, jenž má doma podepsanou podobiznu českého prezidenta. A budoucnost egyptologie? O té už rozhodnou lidé, nikoliv bohové starého Egypta.

***

Staroegyptský

minislovníček

faraon označení panovníků, odvozeno

od slov „per aa“ (Velký palác)

hieroglyfy dle Egypťanů „písmo

božích slov“, vzniklo asi 3500 let př. Kr.

kartuše oválný rámeček, do kterého

se zapisovalo panovníkovo jméno

kanopa jedna ze čtyř nádob, do níž

se ukládaly vnitřnosti mumifikovaného

mastaba typ hrobky připomínající

tvarem nízkou hliněnou lavici

mumifikace úprava těla odstraněním

a konzervací rozkládajících se tkání

nepravé dveře nejčastěji kamenná

zdobená stéla, jakýsi vstup do zásvětí

obelisk stylizované napodobení

prapahorku, na němž se prý zrodil život

ostraka popsané střepy nádob nebo

úlomky vápence (náhražka papyru)

papyrus bažinná rostlina, z níž se

vyráběly nákladné psací svitky

pyramida jehlanovitá královská hrobka,

nejstarší je Stupňovitá v Sakkáře

sarkofág kamenná schrána k uložení

mrtvého, doloženy už od třetí dynastie

sfinga mytická bytost se lvím tělem

a lidskou hlavou, měla strážnou úlohu

stéla náhrobní kamenná deska

s reliéfní výzdobou

vešebt soška v podobě mumie, měla

na onom světě pracovat za zemřelého

vezír arabské označení nejvyššího

státního úředníka, užíváno i pro Egypt

Česká egyptologie v datech

asi 1711     prvním „Čechem“ u pyramid byl františkán Jakub Římař

1878         první český egyptolog Giovanni Kminek-Szedlo učil v Boloni

1925         byl ustaven seminář egyptologie

            na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

1927         František Lexa řádným profesorem egyptologie na UK

1930         Jaroslav Černý soukromým docentem egyptologie na UK

1938 až 1951 Lexa publikoval dosud uznávanou gramatiku démotštiny

1946         odchod Černého do Británie (univerzity v Londýně a Oxfordu)

1954         Zbyněk Žába docentem egyptologie na UK

1958         založen Československý egyptologický

            ústav (ČEgÚ) v Praze a Káhiře

1961 až 1965 účast ČEgÚ na záchranné akci UNESCO v Núbii

1960 až 1974 výzkum Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru

1976         profesor Miroslav Verner získal pro ČEgÚ koncesi

            na výzkumy v jižní části pyramidového pole v Abúsíru

od 1976      Verner vede české práce v Abúsíru

1981         objevení pyramidového komplexu krále Raneferefa

1981         objevení šachtových hrobů ze Sajsko-perské doby

            v jihozápadním Abúsíru

1991         zahájení výzkumu pohřebišť úředníků

            Archaické doby a Staré říše

1996         objev intaktní šachtové hrobky správce paláců Iufaa

od 2003      výzkumy oázy Bahríja (El-Hajez) v Západní poušti

                   Pramen: Český egyptologický ústav UK, různá literatura

Kolik let

je téhle hrobce?

Orientační chronologická tabulka

starověkého Egypta

4500 4500–3150 př. Kr.

    Předdynastická doba

    (kultura el-Badarí, Nakkáda)

3150     3150–2700 př. Kr.

        Archaická doba

        (vznik státu, pohřebiště

        v Abydu a Sakkáře)

2700     2700–2180 př. Kr.

        Stará říše

        (doba rozmachu Egypta,

        stavitelé pyramid)

2180

1994     1994–1797 př. Kr.

        Střední říše

1797     („klasické období“,

        expanze do Núbie)

1543     1543–1080 př. Kr.

        Nová říše

        (nový rozmach,

        velká vojenská tažení)

1080

715     Pozdní doba vč. Sajské

        (okupace Asyrskou

        a Perskou říší)

        715–332 př. Kr.

332 305 305–Ptolemaiovská/ 30 př. Kr.

 300    /30 Řecká př. Kr.–doba 395 po Kr.

        Římská doba

395     395–640 po Kr.

        Byzantská doba

640     640 po Kr.

        Egypt dobyt Araby

Pramen: Český egyptologický ústav UK;

Encyklopedie starověkého Egypta,

Praha – Libri 2007

Od Abatonu po Žábu

Jak se v Egyptě nadávalo? Kdo třímal důtky? Proč se platilo pivem? A čím se proslavil W. H. Flinders Petrie? Na to vše dává poučenou odpověď nejnovější kniha českých egyptologů, kteří se už několik desetiletí věnují nejen vykopávkám, ale i publikační činnosti. Když vyšla tato encyklopedie v roce 1996 poprvé v Karolinu, měla obří formát a bezpočet ilustrací, takže pro mnohé byla drahá. Nakladatelství Libri nedávno připravilo levnější aktualizované vydání. Obrazový materiál je v něm sice skromnější, ale informační hodnota se nijak nezmenšila. Ve stovkách přehledných hesel autoři podávají výklad o panovnících, umění i architektuře a nabízejí také množství poznatků z běžného života „starých Egypťanů“. Pro zvídavé: jasná koupě. Pyramidy viděné božským okem Krátce před začátkem oslav 50. výročí založení Českého egyptologického ústavu si „naši muži v Abúsíru a el-Hajezu“, egyptolog Miroslav Bárta a geodet Vladimír Brůna, nadělili dárek. V nakladatelství Dryada vyšel Satelitní atlas pyramid, s rozměry 32,8 x 48,7 centimetrů „dosud největší česká kniha v běžné distribuci“. Částečně prý musela být vázána ručně. „Kniha přibližuje vývoj a mapování skupiny jedné z nejslavnějších památek starého Egypta, pyramid – hrobek panovníků ze třetího tisíciletí před Kristem. Součástí atlasu je světově unikátní soubor družicových snímků v nejvyšším možném komerčním rozlišení,“ uvedl Bárta při křtu knihy pouštním pískem. K publikaci je přiložena trojice velkoformátových map tištěných na největším ofsetovém stroji světa (mapy jsou dlouhé 192 cm!): jde o satelitní snímek v plném rozlišení. Geoinformatik Brůna upozorňuje: „Na snímcích lze rozeznat detaily již od velikosti jednoho metru.“ Nepodíváte se? Bárta, M., Brůna, V.: Satelitní atlas pyramid, Mníšek pod Brdy – Dryada 2007, asi 2000 Kč