Aktuality

Profesoři Eriksen a Nekula převzali čestné doktoráty

Ve středu 22. září proběhlo ve Velké aule Karolina slavnostní udělení dvou čestných vědeckých hodností doktora honoris causa. Oceněným v oborou společenských věd je antropolog Thomas Hylland Eriksen a v oboru moderní dějiny jazykovědec Marek Nekula.

Profesor Geir Thomas Hylland Eriksen je jednou z nejvýraznějších tváří sociální a kulturní antropologie, která přispívá do celospolečenských diskusí současného světa. Zásadním způsobem se podílí na pokroku antropologického diskurzu na řadě rovin, od studia etnicity a nacionalismu, přes problematiku politiky identit a multikulturalismu až po rozvoj v oblasti teorie a dějin disciplíny.

Narodil se v roce 1962 v Oslu, v mládí zvažoval dráhu spisovatele či ekologického aktivisty, ale nakonec se rozhodl pro studium na Univerzitě v Oslu, a to hned tří oborů najednou – filozofie, sociologie a antropologie. Poslední disciplína si ho získala a v tomto oboru obdržel v roce 1991 doktorský titul a o čtyři roky později, ve svých 33 letech, byl na stejné univerzitě jmenován profesorem a získal akademický post na Katedře sociální antropologie, kde působí dodnes.

Do povědomí široké akademické obce vstoupil již v roce 1993, vydáním publikace Ethnicity and Nationalism, věnované dějinám studia etnicity a nacionalismu v antropologii a příbuzných disciplínách. Kniha se záhy stala jednou z nejcitovanějších prací věnovaných dané tematice, vyšla od té doby v několika reedicích a byla přeložena do řady jazyků, včetně češtiny (2012). Za jejím tuzemským překladem stál ředitel Ústavu etnologie Filozofické fakulty UK docent Marek Jakoubek. Podobný ohlas výrazně překračující hranice oboru i akademické obce vzbudila i Eriksenova kniha Úvod do sociální a kulturní antropologie (2001), která je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejpřekládanějších úvodů do disciplíny (česky 2008).

Své první terénní výzkumy realizoval od poloviny devadesátých let na Trinidadu a Mauriciu, kde se věnoval politice identit, procesům globalizace a multikulturnímu soužití. Právě problematika globalizace a propojujícího se světa se stala jeho další badatelskou doménou. Profesor Eriksen se kromě akademické práce zapojuje do veřejných diskusí na tato témata. Své angažmá ve veřejné diskusi přitom chápe jako jednu ze zodpovědností, ne-li přímo povinností společenskovědního badatele. I díky tomu se stal jednou z nejznámějších veřejných tváří sociokulturní antropologie. V knize Engaging Anthropology (2006; česky 2020), určené především odbornému publiku, například ukazuje možnosti využívání odborného vědění při řešení celospolečenských problémů. Pro mnohé se touto setrvalou snahou o udržování kontaktu s otázkami současného světa stal profesor Eriksen vzorem moderního akademika.

Na Univerzitě Karlově navázal užší spolupráci s Ústavem etnologie Filozofické fakulty, kde například s docentem Markem Jakoubkem vydal loni publikaci shrnující vývoj tematizace etnicity v posledním půlstoletí a ve spolupráci s dalšími zaměstnanci ústavu podal rozsáhlý projekt věnovaný výzkumu charakteru a proměn etnických identit v široké komparativní perspektivě.

Profesor Eriksen je autorem více než dvaceti knih přeložených do více než třiceti jazyků. Do češtiny bylo přeloženo zatím šest jeho knih a dvě další se chystají na příští rok. Celosvětový úspěch jeho prací, mezi nimiž dominují ty, věnované problematice kolektivních identit v nejrozmanitějších polohách, společně s jeho veřejným působením, učinily z profesora Eriksena jednoho z nejznámějších antropologů své generace.

Druhým oceněným je brněnský rodák (1965) profesor českého jazyka a západoslovanských jazyků Univerzity Řezno Marek Nekula. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně, dnešní Masarykově univerzitě v Brně, pokračoval postgraduálním studiem na Univerzitě Karlově a na Freie Universität Berlin, kombinované s odborným angažmá v Československé akademii věd, později Akademii věd České republiky, a opět na Masarykově univerzitě.

Od roku 1998 přednáší lingvistiku, kulturní historii a teorii kultury jako profesor bohemistiky a západní slavistiky na Univerzitě Regensburg, kde mimo jiné vede centrum českých studií Bohemicum, ze kterého vybudoval respektovanou vědeckou instituci. Podílel se také na vzniku studijního programu Česko-německá studia, který je společným programem Univerzity Řezno a Univerzity Karlovy podporovaný Deutscher Akademischer Austauschdienst a Česko-německým fondem budoucnosti.

Jak sám Marek Nekula jednou formuloval, jeho akademickým domovem je jazykověda, především komparativní lingvistika. Vystudoval bohemistiku a germanistiku a tato určitá obojživelnost charakterizuje jeho vědeckou činnost – zabývá se především dotykem a průnikem českého a německého jazykového prostoru. Jeho pozornost patří otázkám dvojjazyčnosti, případně vícejazyčnosti, kterou analyzoval zejména na příkladu významných literátů, jako například Jana Nerudy, Franze Kafky či Jakuba Demla, nebo hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Tím svým způsobem automaticky vstoupil do světa dějin české a německé literatury, k jehož výzkumu přispěl jak řadou původních studií, tak i účastí, mimo jiné i jako překladatel, na českých či německých edicích předních spisovatelů.

Za jeho nejvýznamnější publikaci je považována kniha roku 2017 Smrt a zmrtvýchvstání národa. Sen o Slavíně v české literatuře a kultuře, která zkoumá, a to nejen v české, ale i transnacionální perspektivě, vznik a funkci národního pomníku či pantheonu jako součásti procesu sebeuvědomění a emancipace národa. Jeho nejvlastnějším zájmem je, jakou funkci v tomto kontextu sehrávala funerální kultura a kult mrtvých. Svého druhu Slavínem je v jeho pojetí i literární historiografie, a proto se v jeho studii dostává významného prostoru i otázce vazby literárního kánonu na architektonické a výtvarné pantheony a také roli historiografie národní literatury při utváření národního narativu.

Profesor Marek Nekula dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Karlovou a dalšími českými institucemi. V uplynulých dvaceti letech například byl, případně stále ještě je, členem vědecké rady Masarykovy univerzity, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy nebo evaluační komise Akademie věd České republiky pro filologické ústavy. V posledních letech udržuje intenzivní vztahy především s Fakultou sociálních věd UK. Je duchovním otcem a vedoucím na německé straně společného bakalářského studijního programu Česko-německá studia, který se od vzniku v roce 2007 stal jedním z nejúspěšnějších studijních programů svého druhu a k dnešnímu dni má zhruba dvě stě absolventů. Kromě výuky obě univerzity spolupracují i na výzkumných projektech. Svou dosavadní prací se tak zásadním způsobem zasloužil o rozvoj české a světové bohemistiky a germanistiky.

TEXT: Pavla Hubálková.

FOTO: Michal Novotný.