Aktuality

Trojka slavila MDŽ moderně. Se Ženami, které inspirují

Na 3. lékařské fakultě UK se u příležitosti Mezinárodního dne žen organizátoři rozhodli představit Ženy, které inspirují v rámci stejnojmenné konference. Současně šlo o vůbec první akci zaměřenou na rovné příležitosti ve vědě a společnosti, konanou na půdě Trojky.

V Syllabově posluchárně se během svátečního odpoledne – rozděleného do dvou přednáškových bloků a panelové diskuze – mohli přítomní seznámit s životními příběhy lékařek, filosofky, socioložky, psycholožky, manažerky, advokátky a architektky. Sedmnáct výjimečných žen přiblížilo svou kariérní pouť, přičemž sedmnácti unikátními příběhy rezonovalo jedno společné téma: rovné příležitosti a úloha žen ve společnosti, v zaměstnání.

„Inspirovat mladé kolegyně a kolegy, abychom na univerzitě vytvářeli rovné příležitosti, byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla usilovat o post rektorky,“ připomněla v úvodu Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy.

Děkan 3. lékařské fakulty je přesvědčern, že v akademické sféře jsou rovné příležitosti již nějaký čas zakotveny, neboť v čele Akademie věd ČR i Univerzity Karlovy – tedy dvou nejvýznamnějších vědeckých institucí – stojí ženy: „I ve většině společností, které se nacházejí v těsné blízkosti Trojky stojí ženy. Takže se trochu obávám, abychom se brzy my muži neocitli v defenzívě,“ odlehčil na úvod děkan Petr Widimský.   

Konferenci Ženy, které inspirují uvedla Monika Arenbergerová, proděkanka pro vnější a zahraniční vztahy. Před blokem přednášek přítomné naladilo vystoupení A Patella a Clavicula.

Barbora Řebíková z Ústavu etiky a humanitních studií 3. LF UK ve svém vystoupení mimo jiné připomněla změnu postavení žen a mužů ve společnosti v průběhu dějin. Mimo jiné uvedla: „Nemáme problém se na mravních pravidlech – co je dobře a co špatně – shodnout. S čím problém máme je, na koho tato pravidla uplatníme…“

Rektorka Milena Králíčková připomněla existenci Rady pro rovné příležitosti, respektive plán rovných příležitostí, jimž na Karlovce patří nezpochybnitelné místo. Věří, že inspiraci můžeme stále nacházet především u partnerských univerzit v rámci 4EU+ aliance; dle slov rektorky Králíčkové máme v tomto partnerství silné zastoupení, ovšem stále ne zcela využitý potenciál spolupráce.

Rektorka si je vědoma, a zmínila to i ve svém vystoupení, že: „Univerzita musí dělat aktivní kroky, aby ženám-doktorandkám bylo umožněno odejít na mateřskou dovolenou a pak se vrátit zpět do akademické kariéry.“

Na závěr, poté co na dálku vzdala hold své mamince – svému velkému vzoru – a poděkovala svým nejbližším, u nichž denně nachází silnou podporu a porozumění, dodala: „Všichni hledáme rovnováhu, je podstatná v rodině i v široké společnosti. Chtěla bych, aby bylo v rámci celé univerzity cítit, že jsme jeden tým, jemuž férové přístupy a rovné příležitosti nejsou lhostejné.“

Kateřina Šámalová je od ledna 2023 na UK její historicky první ombudsmankou. „Není nic horšího než nespokojený zaměstnanec, který má – bohužel – tu sílu, nespokojenost přenášet i na kvalitu výuky, kterou svým studentům nabízí,“ konstatovala mimo jiné ombudsmanka, která se dlouhodobě věnuje sociálnímu zařazení osob s různými znaky zranitelnosti.

„Své ženství pociťuji o to intenzívněji díky nejbližším mužům – manželovi a dvěma synům – a sílu čerpám ze základu, který mi byl do vínku dán,“ prozradila ombudsmanka.

Osobně vnímá vztahy na univerzitě, respektive na fakultách jako vztahovou laboratoř: pokud totiž vyučující neukáže studentovi angažovaný a úpřimný vztah, je minimální předpoklad, že on sám jej bude ukazovat svým kolegům. Podle Kateřiny Šámalové je zkrátka dobré uvědomit si platnost a dosah pravidla: „Příklady táhnou a ty vlastní dvojnásob.“

Advokátka Marie Janšová je specialistkou na pracovní právo a ze znalosti problematiky doporučuje: „Perte se o svá práva!“

Připustila, že v posledním čase se častěji, než jindy zabývá řešením sexuálního a jiného způsobu obtěžování, šikanou či diskriminací na pracovištích. Z pohledu práva, jak dále podotkla, je třeba mít na zřeteli, že je to právě zaměstnavatel, kdo je zodpovědný za nedodržování pravidel dobrého chování na pracovišti; nikoli člověk, který se nevhodného chování vůči jiným osobám dopouští.

Dlouhotrvající potlesk diváků-posluchačů v posluchárně Trojky odměnil neobyčejně poutavé vyprávění architektky Evy Jiřičné. Světoznámá, přesto skromně vystupující žena s úsměvem v několika větách stihla „proletět“ svou profesní cestu vedoucí k úctyhodné kariéře.

„Architekturu jsem si zvolila proto, že jsem udělala maturitu z fyziky, a ne z chemie. S učitelem chemie jsem se totiž dost pohádala, takže mi nedávalo smysl se u něj o složení maturitní zkoušky pokoušet. A taky se tehdy tvrdilo, že ženy přece nerozumějí statice, nikdy nepochopí, jak se staví. Doporučovali mi jít na nějaký ženský obor, třeba se věnovat módě,“ vrátila se k prvopočátkům. Naštěstí si prý na ty řeči zvykla a až do pozdního věku si vlastně neuvědomovala, že to má žena v ryze mužské profesi těžké. „Protože jsem se do architektury už během prvních studijních let zcela zamilovala, vždy mě práce držela na nohách, a to i když jsem v životě procházela těžkými etapami.“ Jak dále přiznala, jejím vzorem byl Michelangelo tesající svůj kámen dál, navzdory překážkám.

A co považuje Eva Jiřičná v životě za nejdůležitější?

„Lidský aspekt. Jsem životu vděčná za příležitosti a lidi, které jsem poznala,“ přiznala žena, která je v posledních patnácti letech součástí výboru podporujícího v rámci mezinárodní organizace začínající architektky z celého světa.

„Je úžasné být v pozici, která umožňuje dalším ženám, aby se ve své profesi zviditelnily. Nesmírně si toho vážím. Zrovna včera jsem v rámci komise posuzovala na čtyři desítky přihlášených návrhů na realizaci českého pavilonu Expo 2025 v Ósace. Soutěž byla samozřejmě anonymní. Když došlo na otevírání obálek se jmény, bylo úžasné zjistit, že si výhru za tým přeberou dvě mladé architektky (úspěšný projekt vznikl ve studiu Apropos Architects – více informací zde – pozn. red.)  Zdá se, že se ve společnosti něco děje (s úsměvem). Držím jim palce a doufám, že vše zvládnou,“ přeje si světoznámá architektka.

Ve druhém přednáškovém bloku vystoupila paliativní lékařka Katarína Vlčková, aby mimo jiné poodhalila tajemství úspěchu Nadace rodiny Vlčkových. Ženy v „mužském“ oboru – chiruržky Barbora East a Lucie Kalinová nebo uroložka Alžběta Kantorová – poutavě a často s úsměvem referovaly, jak se vyrovnávaly (a nakonec úspěšně vyrovnaly) se zkostnatělým názorem, že pokyn „skalpel, prosím“ přísluší pouze pánské části medicínského slovníku. Jak se daří ženě vést Státní ústav pro kontrolu léčiv ví v současnosti nejlépe Irena Storová, a teď už mnohé ví i všichni ti, kdo do Syllabovy posluchárny 8. března dorazili.

Následný Kulatý stůl se pokusil probrat otázky a nastínit řešení týkající se skloubení rodinného a pracovního života, návratu po mateřské dovolené, zkrácených úvazků či (ne)vhodnosti „malých“ versus „velkých“ medicínských oborů pro ženy nebo muže.

„Konferenci jsme cílili nejen na členy akademické obce, ale oslovit jsme chtěli i širokou odbornou veřejnost, která se zajímá o genderovou problematiku. Účelem akce bylo přijít s nabídkou otevřeného diskusního fóra, kde žádná otázka není tabu. Věřím, že se nám záměr podařil. Trojka zkrátka oslavila Mezinárodní den žen moderním pojetím,“ zhodnotila akci Ženy, které inspirují proděkanka Monika Arenbergerová.

Text: Marcela Uhlíková

Foto: 3. LF UK

Datum: 8. 3. 2023