Aktuality

Projev Petra Palečka, který pronesl v Karolinu 17. listopadu 2023

Vážená paní rektorko UK, vážená paní rektorko Oxfordské univerzity, vážení studenti a přítomní.

Děkuji paní rektorce za pozvání na dnešní slavnost, jedná se o mou třetí návštěvu. U příležitosti 60. výročí vzniku Mezinárodního dne studentstva, jsem na UK v roce 2001 přijel i v doprovodu britské doživotní členky Sněmovny lordů Leny Jegerové, která zásadním způsobem pomáhala Ústřednímu svazu československého studentstva (ÚSČS) v letech 1940–1945 v Londýně.

Dnes tady vystupuji proto, abych vznik Mezinárodního dne studentstva popsal. U kolébky vzniku dnešního svátku stál v Londýně náš otec, voják Ing. Václav Paleček spolu s mnoha svými kolegy. Nikdo z nich již není mezi námi, ale jelikož jsem většinu z nich znal osobně, vím, že by byli dnes už 82. oslavou Mezinárodního dne studentstva nadšeni.

Adolf Hitler prohlásil 16. března 1939 svým dekretem, že Československá republika přestává existovat, stali jsme se protektorátem pod německou říší. Tisíce Čechů a Moravanů se nechtěly stát otroky nacistů, a proto během šesti měsíců ještě před uzavřením hranic odešly, aby se zapojily do bojů proti tyranii nacismu a proti okupaci naší země. 17. listopad 1939 je všem našincům znám jako den, kdy nacisti rozpoutali jedny z prvních násilných akcí vůči studentům v Evropě, den, kdy se uctívala památka Jana Opletala a kdy bylo popraveno devět studentských funkcionářů a deportováno 1 200 vysokoškolských studentů do koncentračního tábora.

V období srpna až října roku 1940 se po pádu Francie scházelo zhruba 3 500 našich vojáků v zámeckém parku v centru Anglie. Mezi nimi bylo také 250 studentů a 250 absolventů s dokončeným vysokoškolským vzděláním, většinou z UK. Tam se také začala zhmotňovat vzpomínka na památku našeho 17. listopadu a začala práce na vzniku Mezinárodního dne studentstva. Ústřední svaz československého studentstva po svém rozprášení Němci byl obnoven se schválením prezidenta Edvarda Beneše v listopadu 1940. Jeho předsedou se stal můj otec, Václav Paleček, který byl před válkou předsedou studentstva Malé dohody a předsedou zahraničního výboru Ústředního svazu československého studentstva.

Po dobytí Francie Adolf Hitler ovládal celou Evropu s výjimkou Velké Británie. V létě 1940 se ale nacisté zaměřili i na ni. 10. červenec 1940 Angličané označují jako první den Bitvy o Anglii. Hitler se pokoušel porazit Anglii až do 15. září 1940. Tisíc německých bombardérů shazovalo tisíce bomb, ve zhroucených blocích domů a v plamenech zahynulo 14 000 britských občanů. Čeští vojáci v tu dobu procházeli zařazením do britských vojenských jednotek v centru Anglie, a protože britskému letectvu zůstávalo 269 pilotů, ministerstvo letectví uspíšilo snahy československou letku ustavit, 310. československá letka vznikla 17. srpna 1940. Během prvního měsíce se zasloužila o sestřelení 37 německých letadel. U britského letectva za války údajně sloužilo až tisíc Čechů. Až budete příště oslavovat listopad 1939 a 1989, prosím nezapomeňte také na našich 3 500 vojáků, kteří naši vlast po šest let statečně bránili.

Roku 1941 vznikla dohoda mezi Univerzitou Karlovou a Oxfordskou univerzitou. Delegace pěti českých studentů, vedena Palečkem, navštívila Oxford a 16. srpna 1941 byla podepsána takzvaná „Oxfordská dohoda“, která byla respektována oběma stranami.

Téměř 50 studentů medicíny z Karlovy, Masarykovy a Komenského univerzit muselo prokázat velké úsilí, aby za války dostudovali. Museli si zajistit dovolání svých jednotek na dny, kdy se věnovali studiu. V letech 1943 a 1944 se pak konaly tři promoce českých absolventů medicíny na Oxfordské univerzitě, přítomni na nich byli i prezident Edvard Beneš, Jan Masaryk a řada dalších členů exilové vlády. Jmenné seznamy jsem předal rektorovi Tomáši Zimovi.

Vedle toho probíhala v roce 1941 usilovná jednání se spojeneckými studenty v Londýně o prohlášení 17. listopadu za Mezinárodní den studentstva. V březnu 1941 přijal prezident republiky Beneš delegaci výboru ÚSČS, vedenou Palečkem, uznal výbor jako vrcholnou studentskou instituci v exilu a podpořil také jeho snahu zmezinárodnit myšlenku studentského dne. Čeští studenti navíc získali rozhodující pomoc domácí National Union of Students, která český návrh mohutně podpořila.

Prohlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva se konalo pod záštitou prezidenta Beneše a československé vlády a se souhlasem zástupců studentů spojeneckých vlád v Londýně. Odezva studentů celého svobodného světa byla velkolepá. Světový ohlas Mezinárodního dne studentů byl pro vládu Edvarda Beneše v té době jediným projevem masového odporu nacistické okupace v českých zemích. Tři týdny poté vstoupily do války Spojené státy americké, význam 17. listopadu od té doby výrazně stoupl i v Americe. 28. prosince 1941 se uskutečnil parašutistický výsadek nad Protektorátem Čechy a Morava, v němž byli Jozef Gabčík a Jan Kubiš, aby zlikvidovali zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha o pět měsíců později.

Roku 1942 se slavilo první výročí Mezinárodního dne studentstva ve zcela zaplněném největším londýnském sále – v Albert Hall. Připomínalo si ho tam dvacetkrát více lidí, než kolik jich je teď zde v Karolinu. Události v Praze roku 1939 se staly symbolem boje nejen proti nacismu, ale proti všemu útlaku a násilí páchanému kdekoli na světě. Účastníci tam také dvěma minutami ticha uctili památku popravených pražských studentů. Tyto i následující připomínky 17. listopadu organizovali pak sami studenti po celém světě: v Anglii, Rusku, Číně, od Santiaga do Caracasu, v Kanadě a Americe, kde slavilo 320 univerzit. Po celém světě zněla slova „Praha“, „čeští studenti“ a „Mezinárodní den studentstva“. Při slavnostech v Londýně zpíval český vojenský pěvecký soubor husitský chorál, v Americe zpíval sbor Washingtonské univerzity českou národní hymnu v češtině před naším vyslanectvím.

17. listopad ukazoval studentům celého světa to, co fašismus ve skutečnosti udělal pro výchovu a vzdělávání: zničil lidskou kulturu, zneužil vědu, likvidoval ty, kteří stáli za svobodou myšlení.

Roku 1942 byla ustavena Světová rada mládeže a na návrh sovětské delegace byl Václav Paleček jednomyslně zvolen předsedou. Se souhlasem Jana Masaryka a na pozvání Eleanor Roosevelt odjel předseda Světové rady mládeže na pětiměsíční přednáškové turné po USA a Kanadě, kde navštívil 39 států Unie. Záznam z Clevelandu v září 1943 říká, že rádiový projev Václava Palečka povinně poslouchalo na dvě stě tisíc studentů a mládeže státu Ohio. V době ohromného ekonomického rozmachu Spojených států, snaze zvrátit válku a pomoci Londýnu a Moskvě, představovalo toto přednáškové turné jedno z největších osvětových a propagačních úsilí naší vlasti a v dalších třech letech pomohlo Americe s náborem vojáků.

Světem zněla výzva českých studentů k boji a jejich heslo: „Spojte se, bojujte, škoďte nepříteli, útočte, vyhrajte“. To se objevovalo na prvních stranách v každém měsíčníku vydávaném Světovou radou mládeže v Londýně a rozšiřovaném ve třech jazycích v organizacích mládeže ve 46 zemích světa na pěti kontinentech. Během válečných let čeští studenti rozeslali 23 000 výtisků po celém světě. Během pouhých tří let se podařilo Světové radě mládeže z Londýna sjednotit mladou generaci v Evropě, Americe, Sovětském svazu, Číně, Kanadě a Jižní Americe, kde se všude spontánně slavil Mezinárodní den studentstva.

Chci teď trošku odbočit a hovořit o jedné tragické události naší země. Tři měsíce po atentátu na Reinharda Heydricha, 17. září 1942, se ve dvě hodiny ráno rozjely stovky aut s gestapáky, aby vtrhli do 1 500 domácností po Čechách a Moravě. Za úkol měli do pěti do rána odvést do koncentráku tisíce vlastenců, jejichž příbuzní bojovali proti nacismu v zahraničí. Děti mladší patnácti let nechali doma, dopoledne si pak pro ně přijely sběrací vozy. Takto jsem zůstal sám doma i já, byli mi v té době dva roky. Měl jsem ale štěstí a díky přátelům jsem strávil další léta na statku v Křížové u Chotěboře.

Poslední měsíce války byl předseda studentů Václav Paleček vyslán z Londýna na dvouměsíční konferenci Spojených národů. Jediným účelem padesáti národů bylo koncipovat ústavu Spojených národů a připravit zakládající dokument OSN, který pak za nás podepsal Jan Masaryk. O padesát let později, 26. června 1995, se v San Franciscu, v místech, kde vznikaly základy OSN, konala slavnostní vzpomínková ceremonie. Při vstupu do hlavního sálu podávali pozvaným ruku tři američtí prezidenti – hostující Bill Clinton a jeho předchůdci George Bush a Jimmy Carter.

Byl jsem překvapen, když naše uvaděčka, jistá zhruba osmdesátiletá dáma, se nechala slyšet, když si všimla mé jmenovky, že zde před šedesáti lety pracovala dva měsíce jako dobrovolnice a jméno Paleček si zapamatovala, protože české skupině přinášela obědy a svačiny.

Francie, Jugoslávie, Anglie a Rumunsko v posledních měsících války vyznamenaly Václava Palečka nejvyššími vládními řády. Před návratem z Londýna Světová studentská organizace zvolila Prahu jako své budoucí sídlo. Paleček byl ale již v květnu jmenován do Berlína a v době výročí Mezinárodního dne studentstva pracoval na úkolech Marshallova plánu, OSN, poválečných restitucích, akce Štěchovické bedny, nález ukořistěných majetků z Konopiště a dalších. Ani jediný z tuctu vedení československého studentstva z Londýna se v listopadu roku 1945 připomenutí Mezinárodního dne studentstva v Praze v Lucerně neúčastnil. Poválečné poměry u nás s nástupem komunistické totality nedovolily žádnému z tisíců lidí, kteří působili na Západě, prosperovat ve své vlasti, pro kterou po šest let nebojácně válčili.

Ukončím výrokem Winstona Churchilla: „Odvaha je správně ceněna jako naprosto přední z lidských vlastností, jelikož to je vlastnost, která zaručuje ty ostatní.“ Doporučuji ke zhlédnutí inspirující filmové drama o odvaze Churchilla nazvané Darkest Hour, které ukazuje, jak odvaha osobnosti dokázala otočit druhou světovou válku. Film se odehrává právě v měsících, kdy byly tisíce Čechů přidělovány ke svým vojenským jednotkám.

V padesátých letech se ukázala odvaha zakladatele Mezinárodního dne studentstva Václava Palečka. Jeho kancelář na ministerstvu zahraničních věcí byla zapečetěna stejného dne, kdy vypukl komunistický puč. Tehdy to bylo poprvé, kdy neposlechl nadřízeného Jana Masaryka, aby opustil republiku. V následujících dvou letech samotek a mučení sovětskými „berijovci“ to byla jeho odvaha, která mu pomohla k jeho vyřazení z procesu s Miladou Horákovou, poté to byla opět odvaha, která ho dostala k vyřazení z procesu s Vladimírem Clementisem.

Před 27 lety večer zazvonil u nás v Podolí v bytě zvonek. V kukátku jsem viděl krásně oblečeného kněze, vypadal, jako by měl jít sloužit mši do svatovítské katedrály. Otevřel jsem a dostal jsem od něj tři kontrolní otázky. Když si mě prověřil, ukázalo se, že je to kněz z Hodonína, který léta sloužil s mým otcem v uranovém táboře L, což byl likvidační tábor u Jáchymova. Klekl si přede mnou, pevně mě chytil za kotníky a s čelem na zemi a vzlykáním popsal během minuty či dvou jejich společně strávená léta.

Vzpomínal na to, jak byl Václav Paleček před vězni trestán za každý pokus o útěk. Po smrti Stalina byl na týden přikován k psí boudě, to se pak znovu opakovalo po smrti Gottwalda. Když se bachaři procházeli před jeho boudou a plivali na něj, musel na povel štěkat. Kněz mi snad natřikrát zopakoval, že by bez Václava Palečka ani on, ani mnoho jiných „Elko“ nikdy nepřežili, požehnal mi a okamžitě odešel. Návštěvu tohoto moravského kněze, který za mnou přišel dvacet pět let po smrti mého otce, nikdy nezapomenu.

Zřejmě to byla odvaha, která se ozvala i u mě během Vánoc 1956, kdy jsem chodíval studovat na maturitu do Klementina. Seděla tam stovka studentů, když se otevřela hlavní brána knihovny a vstoupila skupina lidí. Tlampačem nám bylo řečeno, abychom zůstali nehybně na místě, že si soudruh prezident Antonín Novotný chce prohlédnout Klementinum. Skupina se přibližovala mým směrem, když jsem zvedl ruce, vstal a běžel vstříc s křikem: „Soudruhu prezidente!“ Prezident zastavil ochranku, která se ke mně vrhala, požádal je, ať odejdou, sedl si se mnou se zápisníkem do volné lavice a zapsal si poznámky do sešitku. Během pár měsíců měl Václav Paleček nový soud, který překlasifikoval jeho trest na 7 let vězení. Následující den, kdy měl odslouženo 9 let ze svých původních 13 let vězení, byl propuštěn. Poslední, třetí soudní řízení Václava Palečka, bylo v roce 1966, kdy bylo vše zrušeno a nařčení prohlášena za neplatná.

Během svých prvních dvaceti let jsem byl vyloučen ze škol čtyřikrát. Poprvé po osmé třídě, kdy se vládnoucí strana rozhodla, že svůj život budu trávit bez styku s veřejností u České pošty. Po roce jsem tomu utekl a dostal se na Nerudovo gymnázium. Měsíc před maturitami, v květnu 1957, Ministerstvo školství vydalo nařízení o vyloučení šesti studentů v Praze. Já byl jediný z určených šesti studentů, kdo nakonec maturovat mohl. Šel jsem s kytkou poděkovat řediteli doktoru Radoslavu Pacholíkovi, který byl po mé maturitě vyloučen. Ujistil mě, že by si nic podobného na svědomí nevzal a že už počítal s tím, že půjde do penze. Každá škola dostala nařízení nepřijmout mě. Dostal jsem přidělené nucené práce na dva roky v ČKD Stalingrad.

Tento týden jsme s mou ženou oslavili výročí smaragdové svatby v kapli Nanebevzetí Panny Marie na Karlštejně, kde jsme byli oddáni. Jsme rádi, že za námi do Prahy přijelo šest našich vnoučat z devíti. Děkuji vám, že jste přijeli.

Děkuji tisícům našich studentů–vojáků, kteří za války působili v Londýně, za jejich cílevědomé odhodlání bojovat za demokracii a svobodu pro svůj český národ. Přál bych si, aby si budoucí generace Čechů zachovaly stejnou odhodlanost chránit svoji vlast. Buďte pyšní na svého zakladatele, Karla IV., nejznámějšího Čecha této planety, který vybudoval mnoho památek a klenotů naší země, a to 144 let před objevením Ameriky.

Děkuji všem přítomným za pozornost.