Aktuality

Adventní setkání kolegií rektorů UK doprovodilo odhalení nového obrazu

V čase adventním – v předvečer konání vánočního koncertu – se v Karolinu rok co rok (pomineme-li léta covidová) scházejí členové kolegií rektorů Univerzity Karlovy. Letošní neformální setkání, které proběhlo ve čtvrtek 15. prosince, se ovšem oproti předchozím minimálně ve dvou „programových bodech“ lišilo: především vůbec poprvé své předchůdce a kolegy pozvala žena – rektorka Milena Králíčková, a navíc bylo obohaceno o pomyslné odhalení obrazu – portrétu emeritního rektora, profesora Tomáše Zimy. Tvoření rektorských obrazů má na nejstarší české univerzitě tradici od roku 1882.

„Zdi Karolina jsou plny historických osobností zachycených v obrazech, jde o portréty církevních hodnostářů, panovníků a příslušníků akademické obce, zejména rektorů. Ovšem tradice propojení portrétních obrazů a osobností z akademického prostředí sahá do období barokní univerzity, u počátků série karolinských portrétních řad stál profesor lékařské fakulty a mnohonásobný rektor univerzity Jan František Löw z Erlsfeldu,“ přiblížila v úvodním slovu uměleckou nit vinoucí se historií obrazových děl zastoupených na univerzitě rektorka Milena Králíčková.

S přihlédnutím na místo konání akce – předsálí Vlasteneckého sálu – vyjádřila nadšení, že může osobně přivítat profesora Ivana Wilhelma a profesora Václava Hampla; oba pánové – emeritní rektoři – mají pochopitelně své obrazové zastoupení právě zde. „Jsem moc ráda, že můžeme společně na dálku pozdravit profesora Karla Malého a vzpomenout na profesora Radima Palouše,“ uvedla rektorka Králíčková.

Pátý i čtyřicátý sedmý v pořadí

Počátky tradice portrétování rektorů, v minulosti obdařených ročním funkčním obdobím, spadá do roku 1882, tedy do časů rozdělení univerzity na českou a německou. Od té doby až po současnost bylo na malířských plátnech zachyceno celkem čtyřicet šest rektorů (v letech 1948–1989, z důvodu nesvobodného zvolení a dosazení rektorů, nebyly obrazy rektorů pořizovány – pozn. red.). Počítáme-li řadu portrétů od znovuzavedení tradice v portrétování v roce 1989, je obraz rektora Tomáše Zimy v pořadí pátým.

„Dodržování tradic a rituálů, které spojují vyučující i studující a které máme ve svém srdci, je jednou ze silných stránek Univerzity Karlovy. I proto v roce 1989 univerzita navázala na zvyk pořizování rektorských portrétů,“ řekla dále Milena Králíčková.

A po osobním poděkování emeritnímu rektorovi Zimovi a než všem zúčastněným popřála krásný večer, svěřila se se svými pocity a přáním: „Že tady mohu společně se svými kolegyněmi a kolegy z vedení Univerzity Karlovy být a jít ve vašich šlépějích, je nesmírně zavazující. Pevně věřím, že až se za pár let ohlédneme, snad na nás budou naši pokračovatelé shlížet stejně tak – s úctou, hlubokým respektem a láskou –, jako my k vám a vaším předchůdcům.“

Žena na obraze je Hygie

„Jsem rád, že jsme se v adventním čase sešli v prostorách, kde na nás ze všech stěn dýchá tradice univerzity vzdělávající lidstvo po více než sedm set let,“ ujal se po rektorce Králíčkové slova emeritní rektor Zima. S úsměvem přiznal, že je rád, že zodpovědnost za vedení univerzity má už za sebou.

V lehčím tónu se pak zaměřil na obraz, kvůli kterému se vlastně všichni přítomní v předsálí Vlastence sešli: „Ptáte se mě, co za ženu na něm malíř zachytil. Jde o repliku sochy Hygie od Olbrama Zoubka, ve velikosti jedna ku pěti. Slíbil jsem mu, že socha bude putovat všude se mnou; proto byla nejdříve na děkanátu 1. lékařské fakulty UK, pak šla do pracovny přednosty ústavu lékařské biochemie, následně trávila čas v rektorské pracovně a teď je tady, na obraze.“

Když popřál přítomným radostný advent, zklidnění mezi vánočními svátky a v novém roce pohodu a optimismus, poděkoval akademickému malíři Janu Stossovi, jehož k vytvoření portrétu doporučil profesor Jan Royt, historik umění: „Strávili jsme spolu spoustu času, ať už v pracovně v Karolinu, nebo ve Slezské, v malířově ateliéru. Děkuji mu za mistrovské dílo.“

Úkol hezký i těžký

„Jsem ze staré školy, tudíž jsem přesvědčen, že za výtvarníka mají mluvit jeho obrazy,“ převzal štafetu proslovů akademický malíř Jan Stoss. Přesto veřejně přiznal, že svěřený úkol – zpodobnit rektora – byl pro něj velmi čestný a zavazující, i s ohledem na tradici.

„Šlo o práci velice hezkou, a zároveň dost nebezpečnou, těžkou. Ve smyslu vysokých met a pak s ohledem na zpracování. Vždycky máte dilema: jak se zařadit, abyste svým zpracováním obrazu moc nevybočovali, a zároveň aby nešlo o mechanické pokračování a tvorbu. Zkrátka aby z obrazu byl znát osobní vklad autora,“ uvedl Jan Stoss, který se v předsálí Vlasteneckého sálu – svými slovy – cítil jako doma, jelikož s autory některých rektorských obrazů zde zavěšených se osobně znal.

Na úplný závěr poděkoval Tomáši Zimovi za trpělivost a Univerzitě Karlově za důvěru.

Text: Marcela Uhlíková s přispěním Marka Durčanského (Ústav dějin UK)

Foto: Vladimír Šigut

Datum: 15. 12. 2022