Kontakt

Jakub Jareš

tel.: +420-776-017-950

e-mail:

skype: jakubjares

Program vernisáže

Vernisáž se uskuteční 19. března 2007 od 17.00 hod v Křížové chodbě Karolina (Ovocný trh 5, Praha 1). Vystoupí na ní rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl a fotografové Andrej Ljankevič, Julija Daraškevičová a Jakub Dospiva. Zahraje běloruský písničkář a redaktor Rádia Svoboda Maks Ščur. Součástí vernisáže bude také promítání filmu Lekce běloruštiny polského režiséra Mirosława Dembińského.

Kdo a proč výstavu organizuje?

Hlavními organizátory výstavy jsou studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Anna Čmejrková, Rostislav Valvoda a Jakub Jareš. Na přípravě se ale podíleli i studenti dalších fakult včetně běloruských stipendistů.

„Nápad uspořádat výstavu jsme dostali vloni v dubnu, kdy jsme na univerzitě iniciovali vypsání víz pro běloruské stipendisty. Pak jsme přemýšleli, jak dál na problémy Běloruska upozorňovat a napadla nás právě výstava,“ vysvětluje Anna Čmejrková, studentka pátého ročníku bohemistiky a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Není to tak dlouho, co i Česko bylo nesvobodnou zemí a jakákoli pomoc ze Západu byla pro místní opoziční hnutí nesmírně významná. Teď jsme tím Západem my. Měli bychom si to uvědomit. A začít přemýšlet, jak pomáhat tam, kde je to potřeba,“ doplňuje Rostislav Valvoda, student čtvrtého ročníku překladatelství a tlumočnictví.  

Jak probíhaly prezidentské volby v Bělorusku v březnu 2006?

Volby byly oficiálně naplánovány na 19. března 2006. Kromě Alexandra Lukašenka v nich kandidovali představitelé opozice Aljaksandr Milinkevič a Aljaksandr Kazulin a také s Lukašenkem politicky spřízněný Sjarhej Hajdukevič.

Během volební kampaně bylo opozičním kandidátům opakovaně státní mocí vyhrožováno, Aljaksandr Kazulin byl dokonce zbit policií. Pět dní před vlastním termínem voleb začalo tzv. předčasné hlasování, během kterého byli studenti, vojáci a státní zaměstnanci hromadně nuceni hlasovat. Toto hlasování  probíhalo zcela mimo kontrolu mezinárodních organizací a poskytovalo prostor pro manipulaci s výsledky. Tu zaznamenali pozorovatelé i během oficiálního volebního dne.

Mezinárodní organizace proto běloruské prezidentské volby odsoudily jako nedemokratické.

Stanovisko Evropského parlamentu k volbám v Bělorusku

1. EP rozhodně odsuzuje neúspěšné prezidentské volby v Bělorusku a poukazuje na to, že Lukašenkův režim postrádá demokratickou legitimitu a je nadále poslední diktaturou v Evropě.

2. EP vítá rozhodnutí Rady zařadit prezidenta Lukašenka na seznam osob, kterým nebude uděleno vízum, avšak vyzývá Radu a Komisi, aby rozšířily tento seznam o běloruské zástupce místní, regionální a státní správy a akademické sféry, kteří se podíleli na porušování lidských práv a politických svobod běloruských občanů během volební kampaně a po ní.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě prohlásila, že prezidentské volby byly „velmi vzdálené od uznávaných standardů a nebyly svobodné ani spravedlivé“.

Ve volbách podle očekávání zvítězil Lukašenko, podle státní volební komise získal přes 82 % hlasů. Druhý se umístil Milinkevič s 6 % hlasů. Kazulin obdržel 2,3 %, Hajdukevič 3,5 % hlasů.

V Minsku na Říjnovém náměstí začaly ihned po uzavření volebních místností první demonstrace, které požadovaly opakování voleb. Demonstranti si na náměstí postavili stany, v nichž se několik dnů snažili odolávat milici a nepřízni počasí. Toto „stanové městečko“ bylo 24. března v ranních hodinách rozehnáno ozbrojenými složkami.

Úryvky z Březnových deníků Darji Kostěnko

Březnové deníky jsou texty, které zveřejnila v březnu 2006 na internetu běloruská nezávislá novinářka Darja Kostěnko. Popisuje v nich především své zážitky z březnových voleb, ale připojuje i obecnější úvahy o současném Bělorusku. Už v březnu 2006 se její texty díky vysílání zahraničních televizí proslavily na celém světě. Na výstavě budou prezentovány poprvé v českém překladu, jejich kompletní znění se objeví v katalogu výstavy.

3. března 2006

„Je možné, že nás někdy budou přesvědčovat, že to všechno bylo jinak... Paměť lze vymazat a přepsat stejně jako knihy, noviny, dokumenty. Stejně jako rukopis... Tyhle deníky, tyhle soubory možná potom pomůžou mně nebo někomu jinému vzpomenout si, jak to ve skutečnosti bylo. Jestli bude někdo mít odvahu vzpomínat, jestli to někdo bude potřebovat. Věřím, že bude. Proto budu zapisovat všechno, co uvidím a uslyším. V době informačních válek jsou víc než před tisícem let potřeba anonymní letopisci.“ (...)

4. března 2006

„Čas od času se k nám donesou zajímavé zvěsti. Olega Uleviče, novináře z Komsomolské pravdy, při pokusu projít přes kordony na mítink Milinkeviče údajně strašlivě zmlátili lidé v civilu. Zlámali mu nos a prorazili lebku. Oleg byl odvezen do nemocnice a tam také operován. Doslechnout se něco takového je horší, když člověk třeba jen trochu, jen malinko toho dotyčného zná.“ (...)

16. března 2006

„Včera pozdě večer ke mně přišel Saša, jeden student divadelní akademie. V takovém stavu jsem ho ještě nikdy neviděla. Bledý, ruce se mu chvěly, pohled soustředěný před sebe do jediného bodu. V jeho skupině jsou všichni studenti odjinud než z Minsku a bydlí na koleji. Všichni si před volbami zanadávali, ale pak stejně hlasovali předčasně. Ustoupili, tak říkajíc, prosbám svého kantora. Až na Sašu. 15. března ráno se na děkanátu rozdrnčel telefon, volali z rektorátu akademie. „Proč u vás ve třetím ročníku ve skupině Herecké umění jeden student neodhlasoval předčasně? Přijměte nezbytná opatření!“ (...)

22. března 2006

„Tyhle řádky píšu 22. března v 0.48. Za poslední dva dny jsem spala celkem 2 hodiny. Před hodinou a půl mě pustili ze stanice milice. Doteď nevím, kde je můj bratr, který nesl lidem stojícím na náměstí jídlo. Možná že ještě teď stojí tam, na Říjnovém náměstí, v lidském kruhu pevně spojeném rukama okolo malého stanového městečka, aby ho svými těly chránili. Do Minsku přichází desetistupňový mráz. Posily nepřijdou, protože se nikdo nedostane přes fízly a kágébáky v civilu, kteří zablokovali všechny přístupy k náměstí. Nikomu se nepodaří přinést do stanového městečka horký čaj nebo spacák. O tom jsem se před pár hodinami přesvědčila na vlastní kůži. Mnozí z těch lidí stojí už víc než 15 hodin. A někdo víc než den. Brzo je prostě přemůže mráz. Další z elegantních vítězství režimu.“ (...)

Doprovodné programy k výstavě

Doprovodné programy se budou kromě prnvího a posledního konat vždy ve středu na Filozofické fakultě UK (nám. Jana Palacha, č. 104) od 18.30 hod.

Út 20. 3. 2007 - "Březen 2006" (!koná se v Zelené posluchárně Karolina od 18.00 hod!)

Diskuse s fotografy Andrejem Ljankevičem a Julií Daraškevičovou (Naša Niva, Bělorusko) o březnu 2006 i o tom, co to znamená být dnes fotografem v Bělorusku

St 28. 3. 2007 - "Alexandr Lukašenko"

Film "Obyčejný prezident" (Jurij Chaščevatskij, 1996) a diskuse se Sergejem Navumčykem (Rádio Svoboda) a Davidem Stulíkem (Člověk v tísni)

St 4. 4. 2007 - "Kurapaty"

Film "Kurapaty" (Pavel Šeremet, 2002) a diskuse s Alexandrem Lukašukem (ředitel Rádia Svoboda)

St 11. 4. 2007 - "Opozice"

Film "Lekce běloruštiny" a diskuse s Lubomírem Gombošem (FSV UK)

St 18. 4. 2007 - "Propaganda a cenzura"

Film "Ploscha" o březnu 2006 a diskuse s účastníky demonstrací

Čt 26. 4. 2007 - Panelová diskuse "ČR a Bělorusko. Jak pomáhat demokracii?“ (!koná se v č. 104 na FF UK od 17.00!)

Pozváni budou: Karel Schwarzenberg (ministr zahraničí), Ondřej Liška (předseda evrop. výboru PSP ČR), Jan Marian (Občanské Bělorusko), Gabriela Dlouhá (MZV ČR), Vladislav Jandjuk (člen běloruské exilové vlády)