• Aktuality

Aktuality


1. října 2019

S prorektorkou Radkou Wildovou o vzdělávání

Vzdělávání je celospolečenský problém. Upozornila na něj i první veřejná debata nového akademického roku.


Prorektorka Univerzity Karlovy pro koncepci a kvalitu vzdělávací činnosti Radka Wildová je jednou z hlavních osobností zapojených do projektu Česko! A jak dál? V úterý 1. října se spolu s rektorem Tomášem Zimou, ministrem školství Robertem Plagou a Bohumilem Kartousem ze společnosti EDUiN zúčastnila veřejné debaty týkající se vzdělávání v České republice, které považuje za celospolečenský problém číslo jedna.



Co je cílem projektu Česko! A jak dál?

Jedná se o diskuzní platformu Univerzity Karlovy, jejíž vizí je debatovat a hledat řešení pro rozličná celospolečenská témata, samozřejmě po předcházejících kulatých stolech s odborníky. Mezi hlavní témata prvního ročníku Česko! A jak dál? patřily například půjčky a exekuce, sucho, evropská integrace či bezpečnost.

Jste garantkou pro oblast vzdělávání, což bude v následujících veřejných diskuzích hlavní téma. Jaký je podle vás nejpalčivější problém českého vzdělávacího systému?

První velké téma je pokusit se, aby české školství poskytovalo lidem základ k jejich celoživotnímu vzdělávání, a to jak k seberozvoji osobnostnímu, tak kariérnímu. Druhým tématem je jednoznačně současná situace učitelů. Nejde jen o platy, ale také o jejich profesní přípravu a pracovní podmínky. Pedagogové jsou přetíženi administrativou, dostávají se velmi často do defenzivy proti rodičům i veřejným institucím, a jsou tak nuceni svou práci neustále obhajovat. Jako třetí zásadní problém vidím financování regionálního, ale i vysokého školství.

Proč má tolik lidí potřebu učitele neustále kritizovat?

Podle mého názoru je to dáno tím, že každý člověk je v tomto tématu osobně zainteresován. Má pocit, že mu rozumí, protože školským systémem sám prošel. Musíme mít ovšem neustále na paměti, že respektovanými odborníky na vzdělávání by měli být učitelé. Nemohou ovšem děti rozvíjet sami, ale potřebují k tomu efektivní spolupráci s rodiči. Společnost by měla formulovat priority, kam chce ve vzdělávání směřovat, a učitelé spolu s žákem a rodiči pak hledají vhodné individualizované motivující cesty, které položí základy celoživotního vzdělávání, na kterém bude moci žák v budoucnu stavět.

Jak hodnotíte vysokoškolskou přípravu budoucích učitelů?

Jsem přesvědčena o tom, že v posledních letech již odpovídá potřebám jednadvacátého století. Daleko větší důraz se klade na pedagogickou praxi. Nikoli však na její množství, protože při studiu jí nikdy nebude dost, ale na její kvalitu, na práci se sebereflexí, díky níž si student uvědomuje, co na svém pedagogickém působení potřebuje zlepšit. V přípravě učitelů se do popředí dostávají oborové didaktiky, v nichž se student učí, jak každému žákovi látku co nejvhodněji zprostředkovat. A v neposlední řadě se hodně diskutuje uvádění mladých učitelů do praxe.

Mají svého mentora?

Přesně tak. Pokusili jsme se přesvědčit společnost, že stejně jako student medicíny, jenž opouští s diplomem Karolinum, není hotový doktor, tak i začínající učitel potřebuje kvalitní vedení a čas, aby se začlenil do kolektivu a uměl řešit problémy, o kterých se nedozví na Pedagogické fakultě. Naši absolventi opravdu neumí řadu dovedností, protože ty se jednoduše nedají naučit jinak než intenzivním působením ve školské praxi. A právě tady potřebujeme úzce spolupracovat se základními a středními školami. Jedním z důkazů, že toto začíná velice dobře fungovat, je mimo jiné fakt, že Pedagogická fakulta dosud nezaznamenala pokles zájemců o studium a stále více absolventů opravdu míří do školské praxe.

Při jedné besedě jste říkala, že Pedagogická fakulta UK dodává dostatečný počet učitelů. Problém je, že ve školství nevydrží. Proč?

To je věc, která nás velice mrzí a zaráží. Velká část začínajících učitelů opravdu během prvních dvou let práce ve školství úplně změní obor a odejde jinam. Pokud ale během prvních let dostávají vhodnou podporu vedení, a tedy i svého mentora, častěji ve školství zůstávají. Ale to jsme zase u těch pracovních podmínek, kde je ještě hodně co zlepšovat.


Prof. PaedDr. Radka Wildová, CSc., je pedagožka a prorektorka UK pro koncepci a kvalitu vzdělávací činnosti. V roce 2009 byla zvolena děkankou – jako první žena v historii – Pedagogické fakulty UK. Odborně se zaměřuje na problematiku počáteční gramotnosti a didaktiku primárního vzdělávání, intenzivně se věnuje také přípravě učitelů. Širší pedagogické veřejnosti jsou známy její didaktické materiály pro rozvoj počáteční gramotnosti. Je autorkou či spoluautorkou řady odborných prací a vědeckých statí. Reprezentuje Českou republiku ve Výboru pro vzdělávání a demokracii Rady Evropy a také jejich podvýboru pro vysoké školství. Za svou práci byla vyznamenána například medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo také čestným členstvím v České pedagogické společnosti.


Text: Jitka Jiřičková

Foto: René Volfík

Datum: 30.9. 2019

Sdílet na:  
Máte dotaz ?
Kontakty

Univerzita Karlova

Ovocný trh 560/5

Praha 1, 116 36

Česká republika


Identifikátor datové schránky: piyj9b4

IČO: 00216208 

DIČ: CZ00216208


ALIANCE UK


Jak k nám