Prof. Aaron J. Ciechanover

Ruth and Bruce Rappaport Faculty of Medicine and Research Institute, Technion, Izrael

➤ Aaron Ciechanover je izraelský biochemik, který získal Nobelovu cenu za chemii za objevení způsobu, jaký používají buňky při degradaci protein pomocí ubikvitinu. Narodil se v Haifě v rodině polských imigrantů. Studoval na Hadassah Medical School a roku 1981 získal doktorát z biochemie na Izraelském technologickém institutu (Technion) v Haifě, poté studoval postdoktorský program na Massachusetts Institute of Technology v Bostonu u prof. Harveye Lodishe. V současnosti působí v Technionu na Ruth and Bruce Rappaport Faculty of Medicine and Research Institute.

Prof. Ciechanover je členem Izraelské akademie věd, Pontifikální akademie věd a zahraničním členem Akademie věd Spojených států. Je držitelem celé řady vědeckých ocenění a čestných doktorátů předních světových univerzit.

Prof. Marie-Elizabeth Ducreuxová

Centre de recherches historiques, EHESS, Francie

➤ Prof. Ducreuxová je francouzská bohemistka zabývající se především dějinami střední Evropy v 17.–18. století. Už ve své doktorské práci obhájené roku 1982 na univerzitě v Paříži se zabývala dějinami české protireformace. V současné době působí jako ředitelka na CNRS v Paříži. V 90. letech se zasloužila o založení Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (Centre français de recherche en sciences sociales, CEFRES) v Praze. Prof. Marie-Elizabeth Ducreuxová je i nadále v neustálém spojení s českou vědeckou obcí například jako členka vědecké rady CEFRES nebo jako školitelka doktorandů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 obdržela doktorát honoris causa Univerzity Karlovy v Praze. Byla a je členkou celé řady mezinárodních společností a odborných organizací.

Prof. Maria J. Estebanová

CEREMADE, Université Paris-Dauphine, Francie

➤ Maria J. Estebanová je francouzská matematička. Po studiu na univerzitě v Bilbau obhájila doktorát na Université Paris VI Pierre et Marie Curie. Nyní působí jako ředitelka výzkumu na CNRS v Paříži.

Ve své práci se zabývá nelineárními diferenciálními rovnicemi, které lze aplikovat ve fyzice a kvantové chemii. Prof. Estebanová byla předsedkyní komise aplikované matematiky Evropské matematické společnosti a v současnosti je předsedkyní Mezinárodního výboru pro průmyslovou a aplikovanou matematiku. Je také členkou výboru pro udělování Abelovy ceny a nositelkou řady čestných titulů a ocenění.

Prof. Rolf-Dieter Heuer

CERN, Švýcarsko

➤ Rolf-Dieter Heuer vystudoval fyziku na Universität Stuttgart a doktorát obhájil na Universität Heidelberg, kde později také vědecky působil. Celou svou kariéru se zabýval konstrukcí a využitím velkých detekčních systémů pro studium interakcí elektronů s pozitrony. V letech 1984 až 1998 působil ve významných funkcích v Evropské laboratoři pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě, poté byl do roku 2009 vedoucím výzkumného oddělení na Universität Hamburg.

Prof. Heuer byl od roku 2009 do roku 2015 generálním ředitelem organizace CERN v Ženevě. Od dubna 2016 do dubna 2018 byl prezidentem Německé fyzikální společnosti.Je nositelem mnoha čestných doktorátů a významných ocenění, včetně pamětní medaile UK.

Prof. Joseph Jankovic

Baylor College of Medicine, USA

➤ Prof. Jankovic je významný světový neurolog narozený v Litvínově v Československu. Od 17 let žije v USA. Po získání doktorátu na University of Arizona v roce 1973 pracoval na Columbia University v New Yorku a od roku 1977 působí na Baylor College of Medicine v Texasu, kde se zabývá zejména Parkinsonovou nemocí a poruchami hybnosti. Prof. Jankovic založil Parkinson’s Disease Center and Movement Disorders Clinic při Baylor College v Texasu, je emeritním prezidentem Movement Disorder Society, členem Americké neurologické asociace a držitelem řady významných vědeckých a lékařských ocenění. Patří mezi nejcitovanější světové neurology.

Prof. Hans-Georg Kräusslich

Universität Heidelberg, Německo

➤ Prof. Kräusslich se zabývá infekční medicínou a molekulární virologií, především virem HIV. Po získání doktorátu na mnichovské univerzitě působil na Stony Brook University v New Yorku u prof. Eckarda Wimmera, poté v Německém ústavu pro výzkum rakoviny v Heidelbergu založil vlastní laboratoř zabývající se biologií HIV. Později získal profesuru na Heinrich-Pette-Institut v Hamburku. V současnosti je děkanem lékařské fakulty a vedoucím oddělení klinické virologie na universitě v Heidelbergu.

Prof. Kräusslich je členem Německé akademie věd Leopoldina a Heidelberské akademie věd a je mezinárodně uznáván jako přední světový odborník na biologii retrovirů, zejména HIV. Je hostujícím profesorem 1. LF UK.

Prof. Peter Kuhn

USC Michelson Center for Convergent Bioscience, USA

➤ Prof. Kuhn je fyzik zabývající se studiem vzniku a růstu nádorů. Studoval na Julius-Maximilians-Universität-Würzburg a později fyziku na University at Albany ve státě New York, kde v roce 1995 získal doktorát. Poté působil na Stanford University na fakultách medicíny a částicové fyziky. V letech 2002-2014 působil na Scripps Research Institute v La Jolla v Kalifornii, kde vedl Scripps Physics Oncology Centre. Nyní působí na University of Southern California. Jeho hlavním vědeckým zájmem je individualizovaná molekulární medicína v onkologii.

Prof. Brigid Laffanová

European University Institute, Itálie

➤ Prof. Brigid Laffanová je politoložka zabývající se zejména evropskou integrací. Vystudovala University of Limerick v Irsku a doktorát získala na Trinity College v Dublinu roku 1987, kde se později stala zakládající ředitelkou Evropského ústavu. Nyní je ředitelkou a profesorkou v Centru Roberta Schumana pro pokročilá studia a ředitelkou programu globální governance na European University Institute (EUI) ve Florencii. Je nositelkou řady ocenění, členkou Královské irské akademie věd a nositelkou Ordre National du Mérite.

JUDr. Peter Tomka, PhD.

Mezinárodní soudní dvůr, Nizozemsko

➤ Dr. Peter Tomka je soudcem hlavního justičního orgánu Organizace spojených národů, Mezinárodního soudního Dvora v Haagu, od roku 2003. Od roku 2012 do roku 2015 byl předsedou a mezi roky 2009 a 2012 byl jeho místopředsedou. Narodil se v Banské Bystrici a vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, kde roku 1985 úspěšně dokončil doktorské studium.

Než se stal členem Mezinárodní právní komise OSN, pracoval jako právní poradce a generální ředitel Ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky, později jako její stálý zástupce při OSN.

Byl předsedou Právní rady Valného shromáždění OSN a předsedal mnoha jeho dalším právním organům. Od roku 1994 je členem Stálého rozhodčího soudu, od roku 2011 je pak i mimořádným členem Institutu mezinárodního práva a dále členem kuratoria Akademie mezinárodního práva v Haagu.

Prof. Timothy Snyder

Yale University, USA

➤ Timothy Snyder je americký historik se zaměřením na moderní dějiny střední Evropy, profesor na Yaleově univerzitě. Je autorem několika bestsellerů o moderní historii střední a východní Evropy. Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem (2013) a Černá zem (2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie: 20 lekcí z 20. století burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Ve své tvorbě se zaměřuje především na holocaust a vztah Ruska a Evropy. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění.

Prof. Tim Clark

Friedrich-Alexander-Universität, Německo

➤ Prof. Tim Clark je absolventem chemie na Univerzitě v Kentu. V roce 1973 obdržel doktorský titul Ph.D. na Královské univerzitě v Belfastu za svou práci v oblasti termochemie a vlastností pevného stavu adamantanových a diamantanových derivátů. V současné době je technickým ředitelem Centra pro počítačovou chemii v Erlangenu a profesorem výpočetní chemie v Portsmouthu ve Velké Británii, kde je rovněž ředitelem Centra pro molekulární design. Zabývá se výzkumem rozvoje a aplikace metod kvantové mechaniky v anorganické, organické a biologické chemii, teorií transferu elektronů a simulací organických a anorganických reakčních mechanismů, včetně studia mechanismu vzniku bakteriální resistence vůči antibiotikům. Je autorem 340 článků ve vědeckých časopisech a dvou knih. Jeho h-index je 47. Je zakládajícím editorem Časopisu pro molekulární modelování. V roce 2009 obdržel medaili Klause Wilhelma von der Lieth za molekulární grafiku.

Prof. Keith Gull CBE, FRS

Oxford University, Spojené království

➤Prof. Keith Gull CBE, FRS je profesorem molekulární biologie na Oxfordské univerzitě, kde od roku 2002 vede laboratoř na Sir William Dunn School of Pathology. Získal mnoho cen a stipendií, především Marjory Stephenson Prize from the Society for General Microbiology (1996). Věnuje se výuce tropické medicíny lékařům a studentům na Univerzitě v Oxfordu, zejména molekulární mikrobiologii parazitů, které způsobují nemoci jako je malárie, africká spavá nemoc a leishmanióza. Hlavním tématem jeho výzkumu je biochemie a „cell biology of microtubules“. Jeho zájmy se nyní soustřeďují na tryoanosomy, parazity způsobující spavou nemoc, ničivou chorobu subsaharské Afriky. Jeho laboratoř se zajímá zejména o strukturální a molekulární mechanismy patogeneze této choroby.

Prof. David Bogle

University College London, Spojené království

➤Prof. David Bogle je profesorem chemického inženýrství a prorektorem doktorského studia na University College London (UCL), kde do jeho agendy spadá rozvoj kariéry začínajících výzkumných pracovníků ze všech oborů. Na UCL nastoupil v roce 1990 po ukončení vzdělání na Imperial College, tříletém zaměstnání v průmyslu a tříletém akademickém působení v Austrálii. Jeho odbornost se týká procesního systémového inženýrství a systémové biologie. Je zástupcem ředitele Sargentova centra pro inženýrství procesních systémů na UCL a Imperial College a v letech 2017-2021 zastával funkci vědeckého viceprezidenta Evropské federace chemického inženýrství. Od roku 2008 je předsedou řídicí skupiny LERU Doctoral Studies Community.

Prof. Kurt Deketelaere

League of European Research Universities (LERU), Leuven, Belgie

➤ Od července 2009 je generálním tajemníkem Ligy evropských výzkumných univerzit (LERU), sdružení třiadvaceti předních výzkumných univerzit, které prosazuje zájmy hraničního výzkumu u institucí EU. Před nástupem do LERU působil jako hlavní právní poradce (2004-2007) a vedoucí kanceláře (2007-2009) vlámského ministra veřejných prací, energetiky, životního prostředí a přírody. Od roku 1995 je také profesorem práva (od roku 2007 na částečný úvazek) na KU Leuven, tedy na univerzitě, kde vystudoval práva (1984-1989), získal doktorát z práv (1989-1995) a strávil (až dosud) celou svou akademickou kariéru.

Prof. Gary W. Marks

(bývalý člen)

University of North Carolina a Universiteit van Amsterdam

➤ Prof. Gary Marks (* 7. června 1952) získal doktorát na Stanford University v Kalifornii v roce 1982. Působil na University of Virginia a později na University of North Carolina, kde se roku 1994 stal profesorem. Od roku 2004 je vedoucím oddělení Multilevel Governance na Universiteit van Amsterdam.

Prof. Marks se zabývá zejména srovnávací politologií, hlavně se zřetelem k Evropské unii. Je nositelem řady ocenění včetně Humboldtovy ceny za rok 2011.

Prof. Jozef Mathias Ritzen

(bývalý člen)

Maastricht University

➤ Jozef Marie Mathias „Jo“ Ritzen (* 3. října 1945) je nizozemský ekonom a politik. Vystudoval fyziku na Technische Hogeschool v Delftu a v roce 1970 získal doktorát na Erasmus Universiteit v Rotterdamu. Před vstupem do politiky prof. Ritzen pracoval jako konzultant ve východním Pákistánu (nyní Bangladéš) a na University of California. V roce 1989 se stal ministrem školství a vědy a později ministrem zdravotnictví a kultury v nizozemské vládě. Jeho reformy školského systému se považují za základ úspěchu nizozemských univerzit ve 21. století. Po svém vládním působení se stal poradcem prezidenta Světové banky a později jedním z jejích viceprezidentů. Do roku 2011 pak působil jako rektor Maastricht University. Nyní je emeritním profesorem této univerzity a působí jako poradce a člen významných dozorčích rad světových institucí.