Právnická fakulta

AG Právní vědy

Soukromá sféra reprezentovaná právem občanským zahrnujícím i právo rodinné, právem obchodním, pracovním, mezinárodním právem soukromým, právem duševního vlastnictví, vnáší do právního řádu významné a nezastupitelné zásady, které vytvářejí ve svém souhrnu ucelený a stabilní systém. V centru pozornosti soukromého práva je v demokratické společnosti člověk. Jemu právo přiznává individuální svobodu realizovanou v právních poměrech formou svobody vůle, vlastnické svobody a svobody testovací. Takto přiznané svobody mohou však být i jedincem zneužity, proto právní řád omezuje právní svobodu jednotlivce nejen normami kogentními, nýbrž i korektivy, které jsou povolány k redukci právem přiznaných svobod. Korektivy povolanými k omezení svobody vůle jsou zejména: právní ochrana slabší smluvní strany, dobré mravy, veřejný pořádek, dobrá víra. Předmětem budoucího bádání bude proto posouzení, jak tyto korektivy působí, resp. jak ovlivňují chování lidí při zachování současného stavu demokratické společnosti. Soukromé právo bude však v následujících letech postaveno před další výzvy, nezřetelné a neočekávané ještě v době jeho kodifikace (2012). První výzvou, které soukromé právo bude muset v blízké budoucnosti čelit, je střet práva na ochranu života a zdraví a práva na ochranu soukromí na jedné straně, se zásahy veřejné moci do těchto základních práv na straně druhé. Tragické evropské události ukazují nezbytnost zásahů veřejné moci do základního katalogu lidských práv s cílem ochránit širokou veřejnost před teroristickými útoky. Obtížně však půjde obecně a neměnně nastavit intenzitu zásahů veřejné moci tak, aby ústavně chráněné statky byly zasaženy co nejméně, přitom však, aby případné útoky proti životu lidí byly včas odhaleny. Při posuzování míry ochrany obou chráněných statků významná úloha připadne zcela jistě Ústavnímu soudu. Inspirací, obtížně však jen představitelnou ve středoevropském právním prostoru, může být švýcarská zkušenost, když Švýcaři v celostátním referendu v září 2016 souhlasili se zákonem, který posiluje pravomoci tajných služeb k dohlížení nad telefonickou komunikací a aktivitami na internetu. Další výzvou, kterou soukromé právo patrně bude muset řešit, i když její naléhavost se v současné době nezdá být v České republice vysoká, jsou právní otázky spojené s osobním statusem migrantů. V Německé spolkové republice je v řízení před Ústavním soudem již zaznamenána řada případů, kdy příchozí migranti jsou již manželé, avšak jeden z nich je doposud nezletilý. Výjimečně jsou zaznamenány případy, kdy jeden z manželů je dokonce mladší než 14 let. Uzná naše soukromé právo (rodinné právo) platnost těchto manželství, jak tak učinilo již Dánsko, které podle některých kritických názorů zavedlo nepatřičný precedens? Související otázkou je posouzení právních důsledků uzavření manželství podle jiných právních kultur. Odpověď nemá jen akademický rozměr, má i nezanedbatelné ekonomické důsledky v podobě vyplácených sociálních dávek na manželku. Konečně nelze vyloučit ani sociální napětí v pracovněprávní oblasti, pokud by došlo v evropském právním prostoru k neočekávanému, avšak výraznému hospodářskému poklesu, ztrátě odbytišť či ke ztrátě trhů vedoucí k následné ztrátě pracovních míst. Evropské zkušenosti ukazují, že každá změna v pracovněprávní legislativě snižující právní jistoty zaměstnanců při způsobech zániku pracovního poměru, či při snižování (zvyšování) počtu hodin práce v týdnu může vyvolat silné sociální nepokoje (srov. loi Travail přijatý ve Francii v r. 2016). I na tyto situace, které se zatím v současné době v České republice neprojevují, musí pracovní právo s předstihem nalézt uspokojivou odpověď a nabídnout odpovídající legislativní řešení.