Filozofická fakulta, Matematicko-fyzikální fakulta

AA (Filosofie a náboženství), AL (Umění, architektura, kulturní dědictví), AJ (Písemnictví, mas-media, audiovize)

Cílem programu je kritické přehodnocení pojmu racionality v celém spektru jeho významů zrozených především během osvícenství a v následujících dvou staletích. Skladba jednotlivých modulů odráží potřebu nově a důkladně promyslet osvícenský čili racionální projekt lidského života v jeho různých rozměrech: morálním, politickém, vědeckém i kulturním. Metodologickým východiskem je současná koncepce racionality, jež opouští úzké pojetí rozumu jako striktního protipólu „iracionálních“ hnutí spjatých s emocionálním životem jedince i politickým životem společnosti. Tradiční, zhruba řečeno platónské pojetí rozumu, v němž stojí racionalita proti řadě vnějších protivníků, je pro náš program méně důležité než aktuální chápání racionality jako přirozeného sklonu lidského rozumu, který se tak promítá do různých oblastí lidské existence. Zejména kontinuita mezi úkony rozumu a emocemi, chápanými primárně jako hodnotové soudy, je důležitá pro způsob, jímž tento program propojuje tradiční oblasti filosofického tázání a logiky se zkoumáním role náboženství v moderním světě a zároveň s reflexí racionality, víry i emocí v literatuře a jiných oblastech zkušenosti, v nichž vystupuje do popředí lidská kreativita. Ve vzájemně propojených zkoumáních, jimž odpovídají jednotlivé moduly programu, proto vycházíme z kantovského chápání racionality, která není jen polem deskriptivních soudů, ale patří k ní zásadní tendence lidského rozumu překračovat sám sebe. Předkládaná reflexe různých podob „krize“ racionality vychází právě od tohoto přirozeného sklonu, a tedy od uznání, že každá krize racionality patří k jejímu jádru a sama tvoří druhou stránku lidské kreativity, jež je sama bez užívání rozumu nemyslitelná, což platí v téže míře na poli vědy i umění. Program, v němž se takto prolínají filosofie, religionistika, estetika a literární věda zaměřená na evropské i mimoevropské literatury, však zahrnuje i zkoumání formálnějších aspektů racionality, tradičně spojovaných s filosofií a logikou. I v tomto případě se ale soustředíme na hranici mezi formálním aspektem souzení, jenž je nezávislý na soudící osobě i širším kontextu (ideál algoritmu), a vždy konkrétní situací aplikace logických pravidel. Program připomíná, že i toto téma je samo historicky podmíněné a jeho naléhavost výrazně vzrůstá během 20. století v politickém kontextu studené války, zejména s rostoucím důrazem na užití teorie her ve vojenské strategii a současně ekonomické teorii. Rovněž toto téma tedy přispívá k celkovému panoramatu racionality ve vědách o člověku, kterou se z jiných hledisek zabývaly již projekty, na které náš program navazuje.