Studentka 1. ročníku FF UK oboru Jazyky a komunikace neslyšících

(19 let)

Sára, dívka s osudovým jménem a osudovým životem. Kdo Sáru znal, ví, že byla reklama na dceru, kamarádku, přítelkyni… člověka, kterého si přejete mít vedle sebe. Ochotného, upřímného, láskyplného, empatického, s otevřenou náručí a srdcem na dlani.

Byla šťastná v kruhu svých blízkých a velmi silně byla propojena se svou sestrou. Měla ráda lidi, kamarády a děti, trávila mezi nimi spoustu času a spolu s láskou k přírodě ji to táhlo k výletům a hlavně ke každoročnímu pobytu na táboře, kde byla naposledy již jako vedoucí. Těšila ji práce s dětmi, které jí bezmezně důvěřovaly a tíhly k ní. Dokázala se totiž pohybovat v jejich světě a nadchnout je pro cokoliv, co si vymyslela.

Ve svém volnu ráda cestovala a poznávala nová místa. Procházela hrady, zámky, a nejraději ty, kde se točily pohádky nebo filmy a seriály. Nikdy se nevzdala rodinné dovolené, i když už byla tak velká. Milovala tajemný svět fantazie a pohádek. Ráda se schoulila do koutku s knížkou nebo naopak tabletem a filmem nebo seriálem. V poslední době si oblíbila K-dramata (korejské telenovely), ale nepohrdla ani filmem pro pamětníky.

Velmi ráda hrála počítačové hry, nejzaujatější vždy byla u The Sims nebo ZOO Tycoon. Dokázala se u toho odhmotnit a zapomenout na okolní svět, když si myslela, že je k ní zrovna nespravedlivý. Nicméně i přesto, že dnešní elektronická doba obrací mnoho lidí do samoty, uměla udržovat rovnováhu mezi svým živoucím, prezenčním já a jeho zprostředkovaným otiskem v kyberprostoru.

Vždy se bezmezně těšila na Vánoce, byla doslova strůjcem vánoční nálady. Už od konce prázdnin odpočítávala dny a vymýšlela dárky, na kterých pak i sama vlastnoručně pracovala. Její fantazie nám bude moc chybět.

Všude jí bylo plno, kam vešla, tam svítila. Byla nastartovaná, energická perfekcionistka, která si nedala pokoj, dokud nebyla s výsledkem spokojená. Chtěla být ve všem nejlepší, nejrychlejší, nejkrásnější, nejchytřejší, nejúžasnější a zpravidla se jí to i dařilo.

Vládla ostrovtipem, nadšeně se pouštěla do šermování slovy s kýmkoliv, kdo si na to troufl, ale byla i shovívavá, nikomu svůj intelekt nevnucovala, neobtěžovala, nepovyšovala se, vždy měla pro člověka vlídné slovo i zářivý úsměv a uměla se bavit na takové úrovni, aby s ní bylo všem lidem dobře. Měla ráda sarkasmus a bravurně ho uměla použít. Společně se sestrou byly v této disciplíně nepřekonatelné.

I když její střední školou byla Obchodní akademie, nikdy nepřestala myslet na dráhu učitelky nebo vychovatelky, aby si nakonec vybrala zaměření ve specifickém rámci znakové řeči. Právě tento obor studia na Filozofické fakultě UK si vybrala ze tří vysokých škol, na které byla současně přijata. Studium ji ohromně bavilo, i když z některých předmětů měla respekt. Na znakovou řeč měla pohybový talent a výbornou paměť a na jejím projevu bylo vidět, jak moc ji baví. Navíc se ve třídě sešla skvělá parta spolužáků, která se potkávala i mimo fakultu.

Zdálo by se, že nemohla mít žádné starosti, ale jako každý z nás, i Sára dostala na cestu životem řadu osobních úkolů a některé opravdu obtížné, ale jak bylo jejím zvykem, k žádnému se nepostavila zády. Všechny plnila tak, jak nejlépe dovedla. Naštěstí nikdy nebyla na nic sama, měla rodinu i obětavého přítele Dominika, který pro ni měl vždy plnou náruč lásky i nevyčerpatelnou trpělivost, když Sára přestávala věřit, nebo se utápěla v pochybnostech. V těchto chvílích, kdy se nebe zatáhlo a slunce ne a ne vyjít, jí byl neocenitelnou oporou.

Trápilo ji napětí mezi tím, jak vysoko si ve všem nastavovala laťku, a domnělou vlastní slabostí, nedokonalostí a zranitelností. Někdy o sobě pochybovala, někdy se bála, zda bude lidmi přijímaná, byla citlivá na negativní reakce. Ona, u které byste to nečekali a která k tomu měla nejméně důvodů… ona, která neubližovala, nekřivdila, nelhala, nezůstala životu ani lidem kolem sebe nic dlužna. Dokonce ani bolest ze svého odchodu nám nezpůsobila ona.

Pro babičky a dědy byla Sára tím největším sluníčkem, které rozdávalo plné náruče milé ochoty a hřejivé laskavosti. Byla zářivou hvězdou, čistou a jasnou, která prolétla jejich životem křehká a zranitelná a která náhle a bez varování v jednom tragickém okamžiku zmizela v bezedné temnotě… ale přes to přese všechno, přes tu nekonečnou krutost jedné jediné zlé chvíle, její světlo září ze tmy pro každého tiše dál a dál.

Je málo lidí, kteří mohou před tváří věčnosti stanout tak hrdě, s tak vyrovnanou bilancí, po tak užitečném, láskou, dobrem a světlem naplněném životě. Děkujeme jí za každou chvilku, kterou tu byla s námi. Nikdy na ni nezapomeneme a zcela jistě si zaslouží naši hlubokou úctu, protože tak, jak celý život stála osudu čelem, bylo tomu i v jejích posledních chvílích. Nesklonila se před zlem, podlehla mu bezbranná, ale nepokořená.