Mentoringové příběhy

Jakub Štenc & Jana Voříšková

Jan Exner & Jan Komárek

Jakub Štenc & Jana Voříšková

„Inspirativní setkání, které přináší nové pohledy a často i otázky, nad kterými bych dříve nepřemýšlela.“

S jakým očekáváním jste do mentoringového programu vstupovali?

Jakub Štenc: Do mentoringového programu jsem vstupoval s opatrným nadšením – přeci jen první ročník projektu může vypadat různě. Byl jsem proto nadšen, jelikož celá organizace byla skvělá. Od mentora/mentorky jsem očekával hlavně sdílení zkušeností. V době mentor programu jsem už věděl o svém následném postdoc projektu, takže z velké části jsem věděl, kam a za čím mířím. Očekával jsem radu s tím, jak se k věci postavit.

Jana Voříšková: Do mentoringového programu jsem vstupovala s motivací sdílet své zkušenosti a být někomu užitečná na jeho profesní cestě. Sama jsem měla možnost být mentee během své postdoktorské stáže a vím tedy, jak je užitečné mít možnost s někým otevřeně diskutovat o kariérních rozhodnutích a nepsaných pravidlech akademického prostředí.

Změnila se Vaše očekávání během programu? Pokud ano, jak?

JŠ: Moje očekávání se moc nezměnila. Program je dost naplnil. 

JV: Na začátku jsem mentoring vnímala hlavně jako sdílení vlastních zkušeností. Postupně se ale naše setkání proměnila ve společné přemýšlení a diskuzi o konkrétních situacích a rozhodnutích, která mentee řešil.

Co Vám mentoringová spolupráce přinesla? Dokázali byste uvést jeden konkrétní výsledek nebo změnu, která z mentoringu vznikla?

JŠ: Z mentoringu jsem si odnesl hlavně rady, jak si nastavit priority během postdoc fáze, a rady od vedoucí výzkumné skupiny ohledně managementu.

JV: Pro mě osobně byla mentoringová spolupráce velmi obohacující. Přinesla mi zajímavý vhled například do toho, jak věci fungují – nebo někdy nefungují – v jiných prostředích a institucích.

Co podle Vás fungovalo na spolupráci nejlépe?

JŠ: Otevřenost mé mentorky, přímost a neformalita. Připadal jsem si, že sice poslouchám rady od zkušenější vědkyně, ale bez pocitu nerovnosti. Toho si velmi cením.

JV: Nejlépe podle mě fungovala otevřenost a důvěra, díky kterým byly naše rozhovory upřímné a přínosné.

Kdybyste měli popsat mentoringovou zkušenost jednou větou, co by to bylo?

JŠ: Spadla ze mě část obav z neznámého.

JV: Inspirativní setkání, které přináší nové pohledy a často i otázky, nad kterými bych dříve nepřemýšlela.

Co by podle Vás budoucí účastníci programu rozhodně neměli podceňovat?

JŠ: Přípravu na schůzky, nemusí být detailní, ale mít vždy připravených několik otázek na konkrétní téma. 

JV: Nepodceňovat otevřenost a ochotu sdílet témata, která člověk opravdu řeší. Z vlastní zkušenosti vidím, že mentoring je nejpřínosnější ve chvíli, kdy se podaří vytvořit důvěru a mluvit i o věcech, které nejsou vždy jednoduché.

Jan Exner & Jan Komárek

„Mentoring je nekonečným zdrojem energie a inspirace – na obou stranách.“

S jakým očekáváním jste do mentoringového programu vstupovali?

Jan Exner: Chtěl jsem udělat krok kupředu ve své akademické kariéře. Můj život provází neustálá touha zlepšovat se v tom, co mě baví a co mi dává smysl. Do toho mi mentoringový program krásně zapadl. Vnímal jsem ho jak univerzitou zaštítěnou platformu pro akademický rozvoj ve spolupráci se zkušeným mentorem, který mě může inspirovat.

Jan Komárek: Po svém návratu ze zahraničí jsem cítil, že se nechci soustředit jenom na moji vlastní vědeckou práci, ale hlavně se snažit pomoci kolegům na mé mateřské fakultě, která mě tak hezky přijala (a to jsem ani netušil, že budu mít možnost formovat její vědeckou a výzkumnou činnost jako proděkan). Možnost mentorovat Jana, kterého jsem poznal ještě jako studenta na letní škole, kterou jsem spolupořádal, byla skvělou příležitostí jak to prakticky naplnit – a ještě mít možnost se s ním vídat (někdy i se sklenkou vína).

Změnila se Vaše očekávání během programu? Pokud ano, jak?

JE: Nezměnila. Brzy jsem poznal, že moje rozhodnutí bylo správné, když se moje očekávání začala rychle naplňovat. Spolupráce s Janem Komárkem mi přinesla přesně to, co jsem chtěl: inspiraci a možný směr mého dalšího profesní rozvoje i kritickou zpětnou vazbu. To vše ve velmi příjemné osobní atmosféře. 

JK: Nezměnila, spíš naplno naplnila – hlavně díky Janově snaze a tvrdé práci jsem ho jen občas poslal správným směrem – k mým kolegům v zahraničí, nebo k určitým rozhodnutím. Poznal jsem, jak naplňující je vidět úspěchy někoho, komu jsem alespoň malinko mohl pomoci.

Co Vám mentoringová spolupráce přinesla? Dokázali byste uvést jeden konkrétní výsledek nebo změnu, která z mentoringu vznikla?

JE: Všechny přínosy mentoringové spolupráce by se hodily minimálně na esej. Nechci ale čtenáře odradit, tak vypíchnu jednu konkrétní věc. Jan Komárek mě inspiroval k tomu, abych vykročil ze své komfortní zóny, sbalil si kufry a vyrazil na tři měsíce na výzkumný pobyt do Oxfordu. Byly to nejintenzivnější, ale také jedny z nejlepších měsíců mého života, které nastartovaly mnoho dalších osobních i akademických projektů.

JK: Mně osobně hlavně dobrý pocit – a přáni v mentorování pokračovat.

Co podle Vás fungovalo na spolupráci nejlépe?

JE: Osobní vztah s mentorem. Jana Komárka jsem znal již před začátkem programu a věděl jsem, že s ním budu moct kdykoliv probrat odborná akademická témata v neformální a příjemné atmosféře.

JK: K tomu se mohu jen připojit – a dodám, že Janovo nadšení pro mě bylo povzbuzením i k vlastní práci.

Kdybyste měli popsat mentoringovou zkušenost jednou větou, co by to bylo?

JE: Investice do osobního i profesního rozvoje, která se Vám vrátí i s vysokými úroky.

JK: Mentoring je nekonečným zdrojem energie a inspirace – na obou stranách.

Co by podle Vás budoucí účastníci programu rozhodně neměli podceňovat?

JE: Časovou náročnost. Je na Vás, kolik času mentoringovým programem budete trávit. Platí zde ale více než jinde to, že čím více času, tím lepší zpětná vazba. A s tím je třeba počítat. Běžte do toho a udělejte si na to čas.

JK: Souhlas – ale myslím, že i minimalistická varianta (tj. několik nestrukturovaných setkání) je lepší než nic.

N.B. Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Research Executive Agency. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.